T-SOFT ETERNITY je nadace, kterou založil Ing. Michal Vaněček, Ph. D., MBA, spolumajitel společnosti T-SOFT. Ptala jsem se sama sebe, proč si přidělával starosti, když všechny ty aktivity, kterými už je známý, může mít v programu své i firemní seberealizace tak jako tak. Proč další subjekt, administrativa, struktura... Posléze jsem pochopila. A pochopila jsem znova i to, že forma je pro šíření obsahu určité činnosti stále nesmírně důležitá.

K vaší firmě patří nadace, která má řadu ušlechtilých poslání. Proč jste ji vlastně založil?

Firma T-SOFT je na trhu již dvacátý první rok. Za tu dobu jsme přispívali na různé charitativní akce, různé projekty. V podstatě nahodile – když se někdo ozval a požádal nás, tak jsme to posoudili a občas jsme někam přispěli. Pak se objevily projekty s Nuts Production Jany Merunkové a podpořili jsme knížky a CD pro hendikepované děti. A začátkem roku 2010 jsme došli k názoru, že těmto aktivitám bude dobré dát nějaký řád a vlastní rozpočet a tak jsme se rozhodli založit nadaci T-SOFT ETERNITY. Zakládali jsme ji s cílem nejenom shromažďovat a rozdělovat peníze, ale především dát těm penězům vlastní přidanou hodnotu. Zkrátka vymýšlet vlastní projekty a jejich prostřednictvím pomáhat, spíš než jenom někam posílat peníze.

Prostředky, které do ní plynou, by se daly využít také jinak – mohl jste investovat do zlata, jet na cestu kolem světa, nakoupit několik nemovitostí...

Možná to bude vypadat překvapivě, ale rozpočet nadace není zase tak obrovský, aby měl cenu několika nemovitostí. Naše firma přispívá do nadace ročně v řádu několika set tisíc korun, část prostředků získáváme od spřátelených firem, něco přidávají i zaměstnanci naší firmy. Zatím jsme vystačili na naše projekty a příspěvky s rozpočtem zhruba jeden milion korun ročně. A když se podíváte na web nadace (www.nadaceeternity.cz), tak zjistíte, že i za málo peněz se dá pořídit hodně muziky.

Často zdůrazňujete, že na základě nemoci, kterou jste prodělal, vidíte svět v jiných souvislostech. Jaká je vaše životní filozofie? A co pokládáte za skutečné hodnoty?

Rakovina vás naučí, že žijete tady a teď! A že je potřeba tady na tom světě po sobě nechat nějakou stopu, že jste tu byli.

Proč uděluje nadace každý rok cenu za zajímavé synergické projekty?

Synergické nebo, chcete-li, mezioborové projekty jsou hlavním zaměřením nadace.

Je to, pravda, zaměření trochu zvláštní, protože ta mezioborovost z toho na druhé straně dělá trochu roztříštěnou činnost. Ale o tom to tak trochu je. A když už se rozhodujeme podpořit nějaký projekt takto zaměřený, tak jeho tvůrce a nositele odměníme. Poprvé jsme udělili cenu Lence Jenšovské za projekt Mluv se mnou, v jehož rámci jsme například realizovali stejnojmennou knížku. A tam šlo to poskládat názory lidí různých oborů – lékařů, zdravotních sester, psychologů, sociálních pracovníků a dalších profesí s tím, že je v té knize spojuje jeden problém- závažné onemocnění.

V dalším roce jsme udělili cenu Janě Merunkové za projekt finančního vzdělávání dětí v dětských domovech. Opět se jedná o problém, který je strukturovaný, podílí se na něm několik profesí. A to jsou všechno právě projekty, které nás lákají a chceme si je sami i vymýšlet.

Co si lze představit pod tezí podpora informovanosti ve zdravotnictví?

Profesor Pafko napsal v předmluvě ke knížce Mluv se mnou, na níž se autorsky podílel, že „ticho ve smyslu této knihy nepomáhá léčit, ale škodí".

Každý, kdo se setká náhle se závažným onemocněním, nebo to postihne někoho z jeho blízkých, narazí na problém nedostatku informací. Na internetu je toho sice hromada, ale použít z toho jde jen omezená část. Než aby vás to uklidnilo, spíše vás to vyděsí. Potřebujete, aby s vámi někdo mluvil, potřebujete informace, nejen o nemoci a jejím průběhu či léčbě, ale může tam být řada dalších aspektů například z oblasti sociální péče apod.

My jsme se rozhodli pomoci této osvětě právě tím, že „způsobujeme" vznik knížek jako je Mluv se mnou.

Ve vašem hledáčku je také školství, příspěvky hendikepovaným dětem a sportovcům, přispíváte na charitu...

Do oblasti školství patří podpora projektu vzdělávání v dětských domovech. Pro hendikepované děti jsme dělali a děláme knížky a CD.

Již mnoho let sponzorujeme Honzu Tománka, který jezdí na handbiku, podporujeme Domov sv. Karla Boromejského.

To jsou dlouhodobé projekty a vztahy, které udržujeme, vedle rozvoje nových projektů.

A rovněž vydáváte netradiční publikace. Co vše již spatřilo světlo světa a co se chystá?

Již jsem zmínil knížku Mluv se mnou. Předcházela kniha Nemoc jako výzva?. V ní se potkali lékaři, sestry, psycholog, pacient nad tématem nemoc, a knížka má charakter spíše neformální diskuze. Pomohli jsme na svět také knize Jany Karešové „praktické rady pro onkologické pacienty."

Letos dáváme dohromady dvě takto orientovaná díla. Jednak jsou to příběhy pacientů z různých pacientských organizací a pak chystáme knížku o handbikovém závodníkovi Honzovi Tománkovi, kterého sponzorujeme od jeho závodnických začátků. Chceme, aby jednak tato knížka pomohla Honzovi získat další sponzory, jednak tím chceme zviditelnit handbike jako standardní vrcholový sport. A v neposlední řadě jsem přesvědčen, že to bude úžasná motivační publikace pro kohokoliv. Knížku dává dohromady Renata Petříčková, se kterou už pár let píšeme pohádky, a jsem si jist, že odvede perfektní práci.

Když už jsem zmínil pohádky - tak jsme realizovali několik projektů pro hendikepované děti -vždycky vznikla knížka a CD, které se distribuovaly do škol pro děti s postiženími sluchu nebo zraku.

Jste tím, kdo miluje humor, rád se smějete. Což takhle vymyslet cenu pro člověka, který rozdává dobrou náladu, šíří pohodu, je nezdolným optimistou? Celospolečenská poptávka je jasné zadání...

Myslíte cenu pro někoho, kdo se směje naposled a tedy i nejlépe (smích)?

Ale nevím, jestli jste v té otázce nezkřížila několik lidí dohromady. On nezdolný optimista může být optimistou i proto, že je zkrátka idiot.

A s tím humorem je to taky ošemetné. Víte, mně jednou v nakladatelství vyčítali, že některé moje povídky jsou trochu smutné. Ale on vlastně humor je tu proto, aby humornou formou předkládal smutné věci, ne? V každém správném humoru je vlastně v podtextu zakleto něco smutného.

Ale abych se vrátil k té vaší otázce. Kdybych to otočil, jako že dávat cenu za to, že se rozdává špatná nálada, šíří nepohoda a pesimismus, tak na tolik cen by nadační rozpočet nestačil. Stačí otevřít libovolné noviny a můžeme ceny vozit po vagonech. Je to zvláštní, lidi lákají negativní zprávy. Přemýšlím, jak by si tento národ podobnou cenu představoval. Tak jsem si tak teď vzpomněl na dávný výrok Josefa Pekaře: „Smysl českých dějin je, že Čechové, kdykoli se dopracovali vysoké úrovně svobody a samostatnosti, podvrátili sami obojí vzápětí nedostatkem rozumné umírněnosti – a to jak v oboru života politického, tak duchovního."

To prosím napsal tento významný historik v Národních listech v roce 1925.

Ale já budu optimistou a budu věřit, že už to dávno není pravda (úsměv).

A budu přemýšlet o ceně za optimismus, víru v lepší budoucnost a dobrou náladu!

za odpovědi poděkovala Eva Brixi