Zítra, 27. února, tomu bude 23 let, co František kardinál Tomášek, arcibiskup pražský a primas český, prohlásil svatou Anežku Českou za svatou ochránkyni pracovníků plynárenského průmyslu. Stalo se tak dne 27. 2. 1991 a oficiálně byla potvrzena 2. března 1991. Současně letos v lednu uplynulo 803 let od jejího pravděpodobného roku narození.

V prohlášení kardinál Tomášek napsal:

…………tento souhlas dávám a prohlašuji tímto:
Českou královskou dceru,
matku chudých a vyděděných, zakladatelku a první představenou
kláštera Na Františku, 
SVATOU ANEŽKU ČESKOU,
za svatou ochránkyni pracovníků plynárenského průmyslu a volám k ní:
Svatá Anežko Česká, oroduj za nás, vypros požehnání pro jejich práci, 
ochraňuj ode všeho zlého jejich pracoviště, jejich domovy a rodiny, 
chraň celou naší krásnou zemi!
K tomu připojuji své arcipastýřské požehnání.

Sv. Anežka Česká pak byla oficiálně potvrzena 2. března 1991 patronkou plynárníků ze zcela logických důvodů. Historické doklady a dobové legendy dokládají a praví, že si Anežka, jako abatyše kláštera s útulkem, vyprosila u Řehoře IX. zmírnění přísných podmínek pro život řádu klarisek, který byl založen po italském vzoru, ale působil ve zcela jiných klimatických podmínkách. Od této důležité události bylo dovoleno v klášteře a hospici, kam přicházeli strádající hladem a chladem, topit. Ona jim navíc k veškeré péči přidávala i naději, víru a křesťanskou lásku. Jistě i proto byla sv. Anežka Česká doporučena jako ochránkyně - patronka. Plynárníci tedy - stejně jako jejich patronka – šířili vždy teplo a světlo.

Když byla dne 2. března 1991 oficiálně potvrzena sv. Anežka Česká patronkou plynárníků, plynárenství se tím přihlásilo k prastaré tradici řemeslných cechů resp. živností. Nelze se divit tomu, že se dnes snaží kvalitní podnikatelské sektory a experti všech úrovní o přihlášení se k historickému pozadí, a používají k tomu vnější atributy. Sem patří nejen znak, firemní logo a to, co se nazývá "Corporate Image", ale z duchovní potřeby i patron řemesla. Plynárníci tedy požádali v roce 1991 pražského arcibiskupa a primase českého o radu při hledání vhodného patrona, který by se stal ochráncem jejich díla. Po jednání s biskupem Liškou byli zástupci plynárenských odborů přijati arcibiskupem Františkem kardinálem Tomáškem, který jejich žádosti vyhověl a svatou Anežku Českou prohlásil za svatou ochránkyni pracovníků plynárenského průmyslu.

Anežka Česká se narodila a žila v době vlády slavných Přemyslovců, kdy země české zaujímaly jedno z nejvýznamnějších postavení v Evropě všech dob. Anežčiným otcem byl Přemysl Otakar I., syn českého knížete a krále Vladislava II. (asi 1110 - 1174) a bratr Vladislava Jindřicha, markraběte moravského. Od tří let se jí dostalo klášterní výchovy. Již v dětství se vyhýbala všem zábavám a hrám, čímž se diametrálně lišila od svého bratra Václava I. V klášteře nabyla Anežka na svou dobu rozsáhlé vzdělání a život řeholnice se jí zalíbil. Odmítla možnost několika výhodných sňatků. Milovala prostředí zcela prosté a měla v sobě touhu po odříkání se výhod svého stavu pro službu vyšším ideálům. Doma, na dvoře svého otce, žila Anežka skromně a v odříkání. Byla k sobě neobyčejně přísná, ale k ostatním shovívavá. Dodržovala přísně posty. Každého utěšovala a pomáhala mu. Podporovala a pilně navštěvovala kostely, zejména sv. Víta a kapli Všech svatých. Jistě není bez zajímavosti, že tato skromná řeholnice byla rádkyní českého krále a stala se tak na čas středem zájmu celé Evropy. Stála u zrodu řehole s novými řeholními pravidly, která více odpovídala ideálům chudoby hlásaným sv. Františkem a založila velkorysý ženský i mužský klášter v novém gotickém slohu v Praze Na Františku. Roku 1234 sama přijala závoj řeholnice a stala se následně abatyší kláštera (byla vůbec první královskou dcerou, která vstoupila do chudého řádu sv. Kláry). Dalším velkým činem Anežčiným bylo založení špitálu. Špitál spravovali křižovníci s červenou hvězdou. Anežka byla spoluzakladatelkou tohoto mužského rytířského řádu (byl to jediný český mužský řád, který působil i v dalších zemích). Po 46 letech prožitých v klášteře, Anežka dne 6. 3. 1282 umírá. Bylo jí 71 let. Pohřeb byl velice skromný. Konal se za přítomnosti pouze řádových sester a bratří, v kruhu ctitelů a vzácného hosta, generála řádu, fr. Bonagracia Tielci ze sv. Jana u Persicheto. Pohřbena byla v kapli Panny Marie při kostele sv. Vavřince, který pak byl prodloužen na východ v kostel sv. Františka. 
Sláva Anežky byla veliká. Její přísný život budil úctu a zaznamenány jsou mnohé nadpřirozené úkazy, spojené s její osobou. V legendách se klade zvláštní důraz na vidění, které měla Anežka o smrti svého synovce, syna Václava I., v bitvě na Moravském poli s Rudolfem Habsburským.
O kanonizaci své pratety usilovala už Eliška Přemyslovna a poté i Karel IV. I když se tradičně počítala mezi zemské patrony, teprve roku 1870 byla Anežka prohlášena katolickou církví za blahoslavenou a za svatou až 12. listopadu 1989 v Římě papežem Janem Pavlem II.

Plynárenská příručka, 150 let plynárenství v Čechách a na Moravě, vydal Gas s. r. o., Praha 1997; Rudolf Novák pro časopis U Plynárny.