Snahy o znovuzavedení výplaty nemocenské v prvních třech dnech nemoci považuje Hospodářská komora ČR za účelová populistická gesta některých politických reprezentantů, která ale mají zaplatit ze své kapsy zaměstnavatelé. Návrhy na zrušení neplacení prvních tří dnů nemocenské nemají oporu ve faktech. Navíc postrádají racionální zdůvodnění, proč by náhrady mzdy, byť by byly ve srovnání s minulostí nižší, měli v době křehkého oživování ekonomiky platit právě zaměstnavatelé.

Karenční lhůta prokazatelně splnila svůj účel, přispívá k větší odpovědnosti zaměstnanců
i zaměstnavatelů především ke krátkodobým pracovním neschopnostem, umenšuje prostor pro fiktivní nemocnost a zabraňuje tak zneužívání systému při čerpání nemocenské. Navzdory tomu bude dnes Senát projednávat návrh Zdeňka Škromacha na zrušení neplacení prvních tří dnů nemocenské. V pondělí byl navíc vládě předložen také poslanecký návrh zákona upravující náhradu mzdy a platu při dočasné pracovní neschopnosti.

„Nelze jinak než se domýšlet, že za těmito návrhy změn zákonů by mohla být snaha zviditelnit se na účet zaměstnavatelů, kterým se má zavedením úhrady prvních tří dnů nemocenské zvýšit náklady,“ kritizuje poslanecký a senátní návrh na znovuzavedení výplaty nemocenské v prvních třech dnech nemoci prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý. Zároveň připomněl, že Ústavní soud už v roce 2012 potvrdil, že není v rozporu s ústavností, aby náhrady v prvních třech dnech pracovní neschopnosti byly omezeny. Také dodává, že účelovosti návrhů nasvědčuje i to, že jsou předkládány jako pahýly nedodělků, které např. znevýhodňují některé skupiny, třeba vojáky z povolání nebo příslušníky bezpečnostních sborů, a nezachovávají princip rovného přístupu ke všem pojištěncům. V pondělí vládě předložený poslanecký návrh nereagoval ani na vzájemné vazby mezi existujícími právními předpisy, v nichž je karenční doba upravena.

Nutno podotknout, že karenční lhůta je zavedena v řadě členských zemí EU a pomáhá narovnávat stav, kdy v ČR byla nemocnost výrazně vyšší než v členských zemích EU, především pak v Polsku či Maďarsku.

Srovnání statistik před a po zavedení tzv. karenční lhůty dokazuje pokles počtu dočasných pracovních neschopností. Zatímco před jejím zavedením v roce 2007 jich bylo ukončeno 2,86 milionu, například o 5 let později už to byla méně než polovina. O necelou polovinu klesl i počet dnů na nemocenské. „Návrat k proplácení prvních třech dní nemoci by kromě jiného zvyšoval morální hazard zaměstnanců. Tedy nejenom že by přispíval k vyšší nemocnosti a tím k horšímu využívání pracovní doby, ale také by vedl k podceňování zdravotní prevence na straně zaměstnanců,“ už v minulosti uvedl Dlouhý.

Karenční lhůta v systému nemocenského pojištění není v českých zemích novinkou, zavedena byla už zákonem číslo 33/1888, říšského zákona, dne 1. 8. 1889 a v různých obměnách u nás existovala v celé historii. Už za první republiky původně platilo (přijetí zákona číslo 221/1924 Sb.), že nemocenská se poskytuje pojištěnci od čtvrtého dne pracovní neschopnosti. Až za „socialismu“ byla karenční doba nahrazena poskytováním nemocenského v nižší procentní sazbě za prvé tři dny.

(tz)