Nedávné bonmoty o morálních vlastnostech inspirované tradičním českým příslovím o lhářích a podobně jsou nepochybně inspirací k zamyšlení nad páteční debatou v Poslanecké sněmovně týkající se vládního návrhu novely zákona o významné tržní síle. Je vidět, že obchodníci umí tlačit nejenom na své dodavatele, ale také na náš zákonodárný sbor. Prohlášení v duchu, že zákon jako takový je nadbytečný, protože zneužití významné tržní síly je možné stejným orgánem, tedy Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, postihovat v rámci jeho standardních kompetencí, totiž znovu ukazují, jak lze jednoduše poslance „opít rohlíkem“.

Podívejme se na 5 nesmyslů, které poslanci aktivně šíří pod taktovkou Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR:

1. Spotřebiteli plakej. Pokud novela projde, zdražíme ti potraviny!

Nesmysl, který obchodníci šíří již několik let, přitom nárůst cen potravin nesouvisí s existencí a aplikací zákona a má objektivní vnější příčiny. Příčinou zvýšení cen totiž obvykle bývá zejména nárůst cen potravin a zemědělských komodit na světových trzích, růst ceny ropy nebo růst ceny energií.

2. Zákon povede k dominanci potravinářů. Velcí potravináři vydírají obchodníky, protože se bez jejich výrobků řetězce neobejdou.

Vládní novela zákona nezavádí jakoukoli dominanci na straně dodavatelů potravin a tvrzení, že obchodník je chudák, protože se například bez některých nápojů v regálu neobejde a výrobce tak zneužívá svého postavení na trhu, je více než úsměvné.

3. Buďme kamarádi a zaveďme kodex slušného chování!

Potravinářská komora ČR od začátku neříká nic jiného, než že jeden etický kodex, nad jehož dodržováním bude bdít Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, může zákon o významné tržní síle nahradit. Jeho dodržování však musí být tvrdě vymáháno a nesrovnalosti v dodavatelsko-odběratelských vztazích nesmí být řešeny před jednou ze smluvních stran.

4. Zalistovací poplatky a finanční dárky k narozeninám jsou přece normální.

Ne, nejsou normální. Nebo chcete po svém zubaři, aby vám v den vašich kulatých narozenin udělal zadarmo celou zubní náhradu? Eventuálně bychom mohli také zalistovací poplatek platit obchodníkům i my, jako spotřebitelé, za to, že k nim chodíme nakupovat. U zalistovacího poplatku totiž nejde o nic jiného, než že dodavatel (výrobce, zpracovatel, zemědělec) platí obchodníkovi za to, že vůbec bude jeho výrobky prodávat.

5. Nebuďme za exoty! Vždyť jsme jediní, kdo dodavatelsko-odběratelské vztahy reguluje!

Říká se tomu „backround“. Obecné povědomí o souvislostech. To, bohužel, našim poslancům stále chybí, a proto stále dokola opakují lži předkládané Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR. Jak jinak si potom vysvětlit skutečnost, že k regulaci dodavatelsko-odběratelských vztahů přistoupila velká většina evropských zemí a že státy jako Rakousko, Lotyšsko, Finsko nebo Maďarsko, Velká Británie, Litva či Portugalsko, Španělsko nebo Francie (a nezapomeňme na sousední Slovensko) přijaly svoje vnitrostátní předpisy pro zákaz a postih jednostranných jednání podniků?

Na závěr jedna kontrolní otázka: Kdo lže? A kdo krade? Má smysl spekulovat nad tím, že si obchodníci pod pohrůžkou zvyšování cen potravin „připravují půdu“ pro jejich plošné zdražení? Pak by měl spotřebitel skutečně plakat. Plakat by ale měli zejména ti poslanci, kteří současnou politiku obchodních řetězců tak nesmyslně hájí…

Dana Večeřová, Potravinářská komora ČR