Více než 80 % zadavatelů má strach, že budou napadeni pro netransparentnost zadávacího řízení, a proto raději při zadávání veřejných zakázek většinou používají jako základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkovou cenu. Tři čtvrtiny zadavatelů se setkaly s případy, kdy cena vítězné nabídky byla natolik nízká, že evidentně nemohla splnit garance požadované kvality, ale tato nabídka přesto zvítězila. Na 40% z nich se navíc s takovými případy setkává pravidelně.

Vyplývá toz unikátního průzkumu poradenské společnosti OTIDEA a advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners mezi více než 450 úředníky státních orgánů, krajů, měst a obcí zadávajících veřejné zakázky.

Celých 90 % zadavatelů veřejných zakázek ve státní správě a samosprávě je přesvědčeno, že přístup, kdy jim nadřízené orgány přikazují používat jako základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkovou cenu, ohrožuje kvalitu budoucího plnění zakázky. Ne ve všech případech se totiž hodí vybírat dodavatele jen na základě nejnižší ceny. Celé tři čtvrtiny si myslí, že soutěžit pouze s jediným hodnotícím kritériem nejnižší nabídkové ceny není správné, protože se tím nemusí nutně ušetřit.

Ale přesto celých 90 % hodnotících komisí nabídky s mimořádně nízkou cenou v konečném výsledku akceptuje. Ve 20 % případů je to proto, že se obávají odvolání z důvodů nepřijetí ceny, v 60 % případů sice formálně žádají zdůvodnění této ceny, ale pak výsledek potvrdí. A téměř 10 % hodnotitelů dokonce na mimořádně nízkou cenu vůbec nereaguje a nabídku rovnou přijme. Pouze 10% hodnotících komisí si tedy dovolí nabídku vyřadit z toho důvodu, že dodavatel není schopen objektivně vysvětlit svou mimořádně nízkou nabídkovou cenu.

„Od úředníků víme, že hodnocení zakázek podle jediného kritéria nejnižší nabídkové ceny je možná jednodušší a rychlejší, ale rozhodně v konečném důsledku není levnější ani účinnější. Náš průzkum to jednoznačně potvrzuje,“ uvedl Tomáš Langr, ředitel společnosti OTIDEA. Více než 40% zadavatelů se totiž pravidelně setkává s případy, kdy je výsledná cena natolik nízká, že vítěz evidentně nemůže splnit požadovanou kvalitu, 20% z nich se to dokonce stává velmi často, a 75% ze všech dotazovaných se s takovými případy již někdy setkalo. „Klasickým příkladem jsou nabídky cen stavebních prací, které bývají velmi často silně podhodnocené, ale nakonec se velmi prodraží z hlediska nevyhnutelných víceprací,“ dodal advokát Petr Novotný z advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners.

Přestože zákon používání kritéria nejnižší nabídkové ceny přímo nenařizuje, většinu úředníků k tomu stejně nutí reálná praxe. Buď jim to přímo nařizují nadřízené orgány, nebo mají strach z netransparentnosti řízení. Proto se domnívám, že další novela Zákona o veřejných zakázkách tento problém nevyřeší. Klíčem je nejen celková změna zákona, ale především samotná praxe ministerstev a dalších státních orgánů,” dodává Tomáš Langr. 55% z dotazovaných by například uvítalo možnost orientačně vymezit přímo v zadávací dokumentaci mimořádně nízkou nabídkovou cenu, tedy předem stanovit minimální a maximální cenové rozpětí, které zadavatel považuje za reálné v daném segmentu trhu. 

Anonymní průzkum mezi cca čtyřmi tisíci zadavateli veřejných zakázek ve státní správě a samosprávě zorganizovali poradenská společnost zabývající se administrací veřejných zakázek OTIDEA a advokátní kancelář Vilímková, Dudák & Partners. Odpovědělo 450 respondentů. Přílohou tiskové zprávy jsou graficky zpracované otázky a odpovědi respondentů.

www.otidea.cz, www.vilimkovadudak.cz/

(tz)