Anglické slovo design je odvozeno z latinského de-signare, označit, vyznačit. Postupně dostalo také významy „navrhnout“ či „návrh“. Od poloviny 20. století, kdy se začal klást větší důraz na vzhled výrobků a na reklamu, se rozšířilo do mnoha jazyků, včetně češtiny, v užším významu „výtvarného návrhu užitkových předmětů“.

V češtině se předtím užíval název „průmyslové výtvarnictví“, který však zahrnoval jen tvarování průmyslových výrobků (strojů, nástrojů, nábytku, oděvů atd.). Oproti tomu design dnes zahrnuje i grafický návrh plakátů a tiskovin, webových stránek, obalů, reklamních značek a firemních kampaní.

Tento materiál publikujeme na základě spolupráce
s Úřadem průmyslového vlastnictví

Vnější vzhled výrobku, design, je předmětem tvůrčí činnosti jeho autora. Může se v něm spojit estetická složka s technickými prvky výrobku, a pak lze rovněž hovořit o průmyslovém designu.

Průmyslověprávní ochrana

Obdobně, jako je možné žádat o ochranu technických řešení – vynálezů udělením patentu, je možné uvažovat o ochraně vzhledu výrobku – předmětu technického stejně jako dekorativního – zápisem vzoru do rejstříku. Hovoříme pak o ochraně designu, ochraně průmyslového vzoru.
Průmyslový vzor je samostatným předmětem průmyslověprávní ochrany a vztahuje se k vnější podobě – k vizuálním, dekorativním a estetickým znakům výrobků.
Pro získání ochrany, tedy zápisu vzoru do rejstříku průmyslových vzorů, vedeného příslušnou státní institucí, musí přihlašovaný předmět splnit následující podmínky. Především podmínku samotného předmětu: dle definice v právních předpisech se za průmyslový vzor považuje vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného nebo jeho zdobení. Přičemž pojem výrobek je třeba chápat šířeji, než je obecně chápán; je rozšířen o úpravu, grafický symbol a typografický znak; znaky vizuálně vnímatelné.
Druhou podmínkou je novost vzoru. Podmínka není splněna, pokud existují shodné vzory, které byly před nabytím práva přednosti (před prvním podáním přihlášky se žádostí o zápis vzoru) zpřístupněny veřejnosti. Za shodné se považují takové vzory, jejichž znaky se liší pouze nepodstatně. Zpřístupněním veřejnosti se rozumí, pokud byl vzor zveřejněn na základě zápisu do rejstříku nebo vystaven, užíván v obchodě nebo jinak zveřejněn. O zpřístupnění shodného průmyslového vzoru veřejnosti se ale nejedná, pokud je s ním seznámena třetí osoba pod výslovnou či předpokládanou podmínkou důvěrnosti.
Třetí podmínkou pro zápis vzoru je jeho individuální povaha. Posouzení individuální povahy vzoru je založeno na tom, zda se celkový dojem, který na informovaného uživatele nový vzor činí, významně odlišuje od dojmu, který na něj učiní existující vzor jako celek. Avšak s přihlédnutím k charakteru výrobku, pro který je vzor použit, a zvláště pak k odvětví, do něhož spadá. Navíc je třeba zvážit stupeň volnosti původce při vývoji vzoru, tedy nezbytnost těch znaků výrobku, které jsou předurčeny jeho technickou funkcí.
Při splnění uvedených hmotněprávních podmínek má průmyslový vzor zápisnou způsobilost a může být zapsán do rejstříku průmyslových vzorů; pro Českou republiku do rejstříku vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví v Praze. Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) je místem, kde se podává písemná žádost o zápis vzoru do rejstříku, tedy přihláška průmyslového vzoru. Obecně se preferuje elektronická forma podání. Nejdůležitější částí přihlášky, kromě žádosti o zápis vzoru a bibliografických údajů o přihlašovateli, je řádné vyobrazení každého průmyslového vzoru, o jehož ochranu se žádá. Vyobrazení dle povahy výrobku v různých úhlech pohledu musí být naprosto jednoznačné a reprodukovatelné. Z vyobrazení musí být seznatelné všechny podstatné, charakteristické znaky výrobku nebo jeho části.
Přihláška může být podána jako jednoduchá, tzn. že zápis do rejstříku je požadován pro jeden průmyslový vzor, nebo jako hromadná. Jak plyne z názvu, předmětem hromadné přihlášky je zápis více průmyslových vzorů, které však, s výjimkou průmyslových vzorů spočívajících ve zdobení, musí spadat do jedné třídy mezinárodního třídění průmyslových vzorů, takzvaného Locarnského třídění. Příkladem pro jednu hromadnou přihlášku může být jídelní souprava a kávová souprava ve stejném designu. Na rozdíl od jednoduché přihlášky, umožňující ochranu jednoho průmyslového vzoru, např. dezertního talířku.
Pro ilustraci, v roce 2022 provedl ÚPV 203 zápisů do rejstříku průmyslových vzorů, které obsahovaly 693 vzorů.
Při podání přihlášky průmyslového vzoru musí přihlašovatel uvést, zda jde o zaměstnanecký vzor. Zaměstnaneckým vzorem se označuje vzor, který vytvořil původce ke splnění úkolu z pracovního nebo podobného poměru. Vlastníkem zaměstnaneckého průmyslového vzoru se stává zadavatel/zaměstnavatel, není-li smlouvou stanoveno jinak.
ÚPV podrobí každou přihlášku průmyslového vzoru průzkumu, kdy zjišťuje splnění formálních a věcných požadavků. O možnosti odstranění případných vad vede ÚPV s přihlašovatelem řízení. Průzkum přihlášky průmyslového vzoru končí buď zápisem průmyslového vzoru do rejstříku, nebo zastavením řízení o přihlášce, nebo zamítnutím přihlášky průmyslového vzoru. Při zápisu vzoru je přihlašovateli, nyní již vlastníkovi, vydáno osvědčení o zápisu s číslem zápisu, a vzor je zveřejněn. Jednak v elektronických databázích Úřadu průmyslového vlastnictví, a rovněž je informace o zápisu publikována v elektronickém Věstníku Úřadu. Údaje o zápisu se předávají např. i do rejstříku Úřadu duševního vlastnictví Evropské unie (EUIPO).
Doba platnosti ochrany zapsaného průmyslového vzoru je pět let od podání přihlášky s možností prodlužování po pěti letech až na 25 let.
Pokud se týká vynaložených prostředků za řízení před ÚPV, odvíjí se finanční náklady zejména od osoby přihlašovatele, počtu přihlašovaných vzorů a délky ochrany. Základní poplatek za přijetí přihlášky průmyslového vzoru je 1000 Kč stejně tak jako za přijetí hromadné přihlášky průmyslového vzoru. Zde se navíc za každý další průmyslový vzor obsažený přihlášce účtuje 600 Kč. Pokud je přihlašovatelem výlučně původce, a tedy fyzická osoba, jsou uvedené částky poloviční.
Poplatky za prodloužení doby platnosti ochrany průmyslového vzoru vždy po pěti letech jsou stanoveny následovně: za první prodloužení 3000 Kč, za druhé prodloužení 6000 Kč, další
za 9000 Kč a poslední prodloužení doby ochrany do 25 let za 12 000 Kč.
Průmyslověprávní ochrana vzhledu výrobku je důležitou podmínkou pro konkurenceschopnost a řádné podnikání v oblasti průmyslového designu. Vlastník průmyslového vzoru má výlučné právo design chráněný zápisem využívat nebo poskytnout k jeho využití svolení, například formou licence. Zásadní je, že vlastník má právo zápovědi, tedy právo zakázat neoprávněné užívání svého chráněného vzoru.
V roce 2022 bylo u ÚPV již tradičně podáno nejvíce národních přihlášek průmyslových vzorů v oblastech Dopravní prostředky, Svítidla, Nábytek a Stavební jednotky. V témže roce bylo zapsáno do rejstříku Úřadu 22 licenčních smluv k průmyslovým vzorům.

Ochrana designu v zahraničí

Charakteristickým znakem průmyslověprávní ochrany je jeho teritoriální rozsah. Ochrana průmyslovým vzorem zapsaným Úřadem průmyslového vlastnictví ČR platí pouze pro území České republiky. Na základě mezinárodních dohod je možné žádat o ochranu designu i v zahraničí. Právo České republiky nestanovuje pro přihlašování průmyslových vzorů k ochraně do zahraničí žádnou povinnost; je zcela na rozhodnutí přihlašovatele, kam a jakým způsobem svůj průmyslový vzor přihlásí. Přihlašování do zahraničí se pak řídí vždy příslušným právem té země nebo regionu, kam žádost o udělení ochrany směřuje. Pro území Evropské unie se žádá o ochranu designu v unijním úřadu EUIPO v Alicante, Španělsko. (Je možné se setkat s různou terminologií ve vztahu k unijní ochraně: unijní vzor, průmyslový vzor Společenství, komunitární design.)
Mezinárodní ochranou vzorů pro smluvní státy na základě příslušných dohod se zabývá Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) se sídlem v Ženevě, Švýcarsko. Haagský systém mezinárodního zápisu průmyslových vzorů umožnuje získat ochranu nejen pro celé území Evropské unie, ale i v dalších zemích, které nejsou unijními členy nebo leží mimo Evropu.
V rámci strategických úvah o ochraně designu v zahraničí je důležité i časové hledisko podání přihlášek. Je výhodné využít šestiměsíční lhůtu, kterou poskytuje Pařížská unijní úmluva, a která umožňuje přihlášení shodného průmyslového vzoru v jiném státě na základě uplatnění takzvaného práva přednosti.
K evropským aktivitám je třeba doplnit, že v současné době se projednávají nové právní předpisy k designu. Nové nařízení a směrnice upraví po vstupu v platnost současnou unijní i národní legislativu.

Strategické úvahy, aneb co je dobré vědět:

Zveřejnění, resp. jakékoliv zpřístupnění vzoru veřejnosti je jedním z kritických „milníků“, kterému by se měl přihlašovatel ve svých strategických úvahách řádně věnovat.
Při vlastním „neuváženém“ předuveřejnění je „ochrannou lhůtou“ pro původce vzoru či jeho právního nástupce (přihlašovatele) období 12 měsíců před podáním přihlášky. Tyto případy se ze zákona nepovažují za zpřístupnění veřejnosti, které by pak bylo při průzkumu přihlášky na závadu novosti vzoru. Obdobně se tzv. 12měsíční ochranná lhůta vztahuje na případy, kdy byl průmyslový vzor zpřístupněn veřejnosti v důsledku zneužití vztahu k původci průmyslového vzoru nebo jeho právnímu nástupci.
Jak bylo uvedeno, při zápisu průmyslového vzoru do rejstříku je vzor zveřejněn. Nicméně pokud přihlašovatel v rámci strategických úvah před podáním přihlášky průmyslového vzoru předpokládá například déletrvající obchodní jednání či nebezpečí okopírování výrobků před zahájením jeho vlastní výroby nebo před širším využitím, nebo uvažuje i o jiných možnostech ochrany, kde by mohlo předčasné zveřejnění vzoru znemožnit plány, pak může požádat již při podání přihlášky o odklad zveřejnění zapsaného průmyslového vzoru. Pří zápisu vzoru do rejstříku oznámí ÚPV odklad jeho zveřejnění. Maximální doba odkladu zveřejnění je až
30 měsíců od data vzniku práva přednosti (data prvního podání přihlášky).
Průmyslovým vzorem nejsou chráněny funkční znaky výrobku, jeho technická nebo konstrukční podstata. Pokud se například výrobce hraček hodlá prosadit na trhu s hračkou, která má originální vzhled a ve které jsou novým způsobem spojeny jednotlivé části hračky tak, že jsou pohyblivé, pak musí mít na paměti, že průmyslovým vzorem si nechrání vlastní vyřešení specifického spojení částí ani konstrukci hračky – tedy technické řešení, ale pouze vzhled hračky. Technické vyřešení konstrukce hračky si může výrobce chránit zapsaným užitným vzorem nebo si podat přihlášku vynálezu. Zde je namístě zvážit i odklad zveřejnění průmyslového vzoru, jak bylo uvedeno výše.
V praxi je rovněž možné se setkat se souběž­nou ochranou designového výrobku průmyslovým vzorem a ochrannou známkou.

Závěrem

Cílem designu je co nejúčelněji propojit funkční a estetickou stránku navrhovaného předmětu či systému. Vyžaduje proto jak technické, tak výtvarné schopnosti a znalosti a v současné době úzce souvisí také s propagací a reklamou. Kvalita je jedním ze znaků hodnotného designu. Většinou bývá vymezena tzv. šesti E: efektivita, ergonomie, ekologie, estetika, ekonomika, etika.
Chráněný design propůjčuje vlastníkovi práva plynoucí z průmyslověprávní ochrany; právo zakázat užívání na daném teritoriu, právo jej povolit. A např. formou poskytnutí licencí získat vynaložené prostředky zpět. Základem dobrého podnikání je zhodnocení svých možností a reálných cílů, a k tomu vypracování vhodné strategie.

Ing. Eva Schneiderová, Ph.D.,
ředitelka patentového odboru,
Úřad průmyslového vlastnictví