Shodou okolností se mezi energetickými, plynárenskými, strojírenskými, stavebními a dalšími firmami ocitla v konsorciu GASCONTROL GROUP společnost se zcela odlišnou výrobní specializací. OVUS – podnik živočišné výroby s. r. o. ve Slaném-Kvíci je totiž významným producentem vajec, a nejen to. Více již napoví rozhovor s Ing. Tomášem Milichem, jednatelem společnosti, mimochodem i jedním z finalistů soutěže Manažer roku 2014.

Jak se stalo, že skomírající drůbežářský provoz povstal jako bájný Fénix z popela a probojoval se až na špici oborového peletonu? Co odstartovalo sled událostí před bezmála čtyřmi lety?

Byla to shoda obrovských náhod. Právě v době, kdy měl zmíněný drůbežářský podnik největší ekonomické problémy, jej společnost GASCONTROL vykoupila od banky. Stalo se tak díky akcionářům, kteří jsou českými patrioty a plně chápou, že bez českého zemědělství a živočišné výroby, jakožto strategického odvětví, nemůže Česko existovat plnohodnotně.

Podnik stál před rozhodnutím, jak uskutečnit komplexní rekonstrukci technologií ustájení v souladu s nařízením komise EU o nových podmínkách welfare s platností již od 1. led-na 2012. Takže, když už se musela vyměnit ustájovací technologie, tak jsme se dohodli, že to provedeme pořádně i s dalšími navazujícími systémy, jako elektronickým managementem chovu a odchovu nosnic, a dalšími záležitostmi.

Můžete prozradit detaily vaší manažerské vize vybudovat v pro vás neznámém oboru firmu, o které se bude hovořit s respektem?

U profese manažera není určující obor, ale umění motivovat zaměstnance a své nejbližší okolí, přičemž měřitelnými prostředky pro rozvoj firmy jsou produktivita jednotlivých výrobních procesů, rentabilita, výkonnost firmy a další kritéria. Samozřejmě platí, že upřesnění vize spolu se stanovením a realizací cílů společnosti není možné bez podpory odborníků a profesionálů z daného odvětví. A aby firma v silné konkurenci obstála, musí mít veškeré své výrobní cykly uzavřené, kdy platí zásada nic nevyhazovat a umět vše zpracovat, včetně druhotných odpadů z výroby a mnohé z toho využít třeba pro energetické úspory či soběstačnost.

Dráhu manažera jste začínal jako technik a posléze bankéř, a tak bylo asi nezbytné sáhnout po zcela jiných učebnicích...

Ano, máte pravdu. Samozřejmě není to jen o odborné literatuře, ale také kontaktu s odborníky z praxe i s vysokoškolským prostředím, kde je možné nalézt studnici inspirace a vědomostí. Mnohdy se v dlouhodobé praxi v jednom oboru začnou časem přehlížet některé nové teoretické a vědecké poznatky, a protože já byl v oboru nový, bez předsudků a vše objevoval, ukázalo se to jako velká výhoda.

Takže považujete tuto kvalifikační přeměnu spíše za obrovskou přednost?

Tak to opravdu je. Po určitém čase vítám každou profesní změnu, protože mám pocit, že mi to umožňuje posuzovat problémy z jiného úhlu pohledu, a pak i řešení je mnohdy odlišné od tradičních rozhodnutí.

OVUS díky investiční podpoře mateřské společnosti GASCONTROL zavedl nové technologie chovu nosnic, snůšky i zpracování vajec, dokázal přinést mnoho chovných novinek, čímž významně obohatil i skladbu produkce vajec. Jak bylo možné toto vše manažersky zvládnout?

Samozřejmě vás to musí bavit, a co je důležité, musíte nadchnout i své spolupracovníky a zaměstnance, aby všechny novinky a změny podpořili a přispěli taky svým významným dílem k jejich uvedení do života. Takže jde o kolektivní úspěch a rád bych chtěl i touto formou svým spolupracovníkům a zaměstnancům poděkovat.

Firma část své výroby dále zušlechťuje a s přidanou hodnotou nabízí potravinářům, restauracím i obchodníkům. Byla zde rozhodující podmínkou technika, samotný záměr, nebo obojí?

Obojí, ale z hlediska realizace samotného nápadu, a zejména výrobní efektivity, více rozhoduje technologie. Ta má v tomto konkrétním případě přímý vliv na kvalitu zpracování vajec formou vaření a loupání.

Díky volbě alternativního chovu nosnic výběrem jihoamerických a dalších plemen se k zákazníkům dostává edice různorodě přírodně zbarvených vajec mimořádných chuťových vlastností. Co se ale skrývá za tímto zdánlivě jednoduchým marketingovým tahem?

Byly to dva roky mravenčí práce a příprav v zootechnické oblasti a v managementu chovu. Výsledek ale rozhodně stál za námahu.

OVUS jde příkladem i v návratu k tradičním českým plemenům nosnic a přizpůsobení velkochovu podmínkám venkovských snůšek pomocí tzv. podestýlkových chovů. Má vaše inovativnost vůbec nějaké hranice?

Musím podotknout, že podestýlkový – stodolový chov není nic nového. My jsme jej však zdokonalili s ohledem na lepší životní pohodu nosnic, a to tak, že máme tyto chovy při denním světle, což je v tuzemsku ve velkochovech jedinečné. A na naši inovativnost si musí zvykat i konkurence.

Jak sám vnímáte uvedení každé novinky do praxe?

Osobně z toho mám velice příjemný pocit. Uvědomuji si totiž, že ačkoliv je vejce křehkým zbožím, tento business je sám o sobě naopak velice tvrdý i vzhledem k tomu, že jsme vlastně jakousi tranzitní zemí. Tlak na cenu a kvalitu je velice silný, takže inovace a technologické modernizace jsou vlastně nutností k přežití, a tak to také bereme.

Protože jste se od počátku vydali cestou nejpokrokovějších technologií, ve vašich snáškových halách jsou již klecové systémy, kde mají slípky místo pro krmení, snášku i odpočinek. Začali jste s metodou podestýlkového chovu. A přesto vás někteří stále obviňují z týrání zvířat. Jaký na to máte názor?

Osobně považuji chov nosnic v obohacených klecových systémech jako nejlepší alternativu jejich velkochovu, a to jak z hlediska čistoty, zdraví drůbeže, tak i zdravotní bezpečnosti vajec. Co je však nejdůležitější – pro zaměstnance, kteří se kolem kuřat i nosnic denně točí, je v takovém prostředí práce mnohem lehčí a důstojnější. Jsem přesvědčen, že není cílem, aby člověk sloužil nosnicím, ale že kur domácí má přinášet užitek člověku v podobě velice kvalitní potraviny. Rozdíl je ve způsobu chovu nosnic – mezi vejci již tak markantní rozdíl není. V některých případech může být dokonce biovejce horší kvality než běžné vejce z velkochovu. Tady kromě jiného rozhoduje kvalita krmiva, stáří slepic i to, je-li chov pod neustálým veterinárním dozorem, a další aspekty. Stále zastávám názor, že vejce z volných chovů a chovů s výběhem jsou z hygienického hlediska rizikovější než z obohacených klecových systémů.

Provoz v chovných i snáškových halách je u vás plně automatizován. Stačí však malý zádrhel a desetitisíce kuřat či slepic jsou v ohrožení. Proto máte díky moderním komunikačním technologiím informace o všem dění v provozu stále po ruce. Jaký je ale život s tímto adrenalinem v krvi?

I když je vše v našich farmách téměř plně automatizované, lidský faktor je a bude dále nepostradatelný. Naštěstí neleží všechno pouze na mě, protože mám kolem sebe řadu odborníků a schopných kolegů, kteří pohlídají, co je třeba. Tak se to dá – samozřejmě s trochou nadsázky – naštěstí přežít.

připravil Jiří Novotný