Českou ekonomiku zasáhla konečně po letech složitostí vlna radosti. Alespoň to plyne z různých výzkumů, úvah, analýz. To je povzbuzující, ale hodně relativní. Mezi ekonomy je totiž i řada těch, kteří pomyslně zdviženým prstem varují

před nečekanými pády a nabádají přemýšlet komplexně, v souvislostech s případnými riziky, která se objevují v nejméně čekané okamžiky. O možnostech českých firem, úspěších i potížích a jejich překonávání jsme přinesli v minulých letech na našich stránkách mnoho rozhovorů např. s představiteli GASCONTROL GROUP. Tentokrát jsme opět dali slovo Mieczyslawu Molendovi, spoluzakladateli tohoto seskupení velkých i menších firem a spolumajiteli mateřské společnosti GASCONTROL, společnost s r.o., které se profilují v několika oborech, zejména v energetice, ale i stavebnictví či potravinářství. Jeho letité zkušenosti ho vedou k následujícím názorům:

Rádi jsme všichni uvěřili zprávám řady ekonomů o tom, že jde česká ekonomika nahoru. Jak vnímáte tyto informace?

Z části to tak je, nicméně tvorba nízké přidané hodnoty způsobuje stav „hodně muziky za málo peněz“, což ovlivňuje cash flow firem.

Někteří experti však přesto upozorňují, abychom se neradovali nadbytečně a stáli rovnýma nohama na zemi a počítali s tím, že růst a pokles výkonnosti firem se bude prudce střídat. To je asi hodně pragmatické, ale pravdivé doporučení...

Jsem přesvědčen, že nestabilitu v hospodářství dělají neodborné zásahy do ekonomiky vlád a EU – příklad energetika, kde nás bude v dalších letech čekat mnoho problémů, většina výrobních kapacit je desítky let stará a do výroby energií se neinvestuje, investuje se pouze do obnovitelných zdrojů.

Majitelé firem si také stále stýskají, že je svazuje hodně byrokracie, menší podpora či důvěra státu, než by si business u nás zasluhoval. Jaký názor máte vy?

Celkově jsem přesvědčen, že tomu tak je, neefektivní státní správa a byrokracie dosahuje vrcholu, zásahy navyšování výdajů na státní správu je cesta do pekel.

Ostatně – jak se skupině GASCONTROL daří letos? Získali jste více a atraktivnějších zakázek než například loni či v roce 2013?

Určitě to nebyly atraktivnější zakázky, ale zakázky – práce lidem byť s malou přidanou hodnotou, jiné to je v zahraničních zakázkách, kde jsme úspěšnější, ale při větší náročnosti a nasazení všech pracovníků.

Bolavým tématem řady konferencí a diskuzí jsou inovace. Nářky na nedostatek odborníků, propojenost školství a podnikání, akademické sféry a praxe, slyšíme dnes a denně. Co je největší brzdou toho, aby firmy mohly jít kupředu prostřednictvím inovací? Aby se zvedla konkurenceschopnost, a tedy i export, povědomí?

Řešením je aplikovaný výzkum, tzn. výzkum zaváděný do praxe. Na papíru se dobře vymýšlí, ale k čemu to je, když to nikdo nepotřebuje? Proto může aplikovaný výzkum do praxe přinášet ovoce, včetně spolupráce s VŠ a praxe výrobních firem, to je orientace k úspěchu.

Přesto se česká ekonomika řadí celosvětově stále k těm inovativním, tedy k těm předním, což je pro mnohé dosti velkým překvapením. Co by se mohlo změnit, aby Česká republika byla ve světě více ceněna?

Překážkou je nedostatek odborníků se znalostí jazyků. Angličtina plus další jazyk, a to musí být prioritou českého školství.

Jakou roli přisuzujete úloze regionů, místní zaměstnanosti, podnikavosti, zakládání mikrofirem?

Je důležité, aby se každý region rozvíjel, musí mít nějaké zaměření, směr, co nabídne společnosti (výměnný obchod), aby nebyl příživníkem s nataženou rukou k jen pomoci od státu.

Jak si mohou podnikatelé v místě vycházet vstříc? Nejde jen o to se scházet, diskutovat, kritizovat...

První určitě musí být to setkání, ale s určitým cílem, hledat spolupráci, kooperaci v dodávkách a produktech, případně službách. Dohodnout se na podpoře technických oborů, vzdělávání v nich se zaměřením na potřeby průmyslu, jak to činí např. generální ředitel Vítkovic pan Světlík. Zde je však důležitá podpora státu, která je dnes nulová. Spíše hledá, jak to zkomplikovat, jak uvedli na jisté konferenci v září letošního roku v Ostravě mnozí přítomní. Jsem přesvědčen, že naše společnost, co se etiky a lidských hodnot týká, je na tom hůře než v roce 1989. Určitě je větší blahobyt pro ty, kteří nechtějí pracovat, oproti nižší a střední vrstvě, která pracuje, a to je smutné. Něco není v pořádku... Quo vadis... Quo vadis – Kam kráčíš český národe?

ptala se Eva Brixi