Od začátku roku se silně diskutují otázky kolem stravenek. Jedním z hlavních aktérů této debaty se stala Asociace českého tradičního obchodu. To proto, že jejím posláním je hájit zájmy českých obchodníků. Ti platby stravenkami, stejně tak jako restaurace, akceptují, ale s jistými výhradami. Jaké souvislosti mají stravenky, obchodníci, majitelé restaurací a hospod a život na venkově? To se snažil komentovat Ing. Zdeněk Juračka, zakladatel a čestný předseda Asociace českého tradičního obchodu:

Velké téma pro AČTO jsou stravenky. V jakém slova smyslu?

Asociace českého tradičního obchodu dlouhodobě nesouhlasí se stávajícím stylem podnikání stravenkových systémů, který se praktikuje u nás. Zcela nadbytečně se tím vytváří v tomto případě nezdravé konkurenční prostředí a dále znepřehledňuje celý systém. Z něj těží v současnosti především vydavatelé stravenek, zatímco podnikatelé v maloobchodě a pohostinství jsou jím poškozováni, stejně tak jako zaměstnanci a zaměstnavatelé.

Podle nedávného průzkumu se ukázalo, že dosavadní systém akceptace papírových stravenek v malých prodejnách není pro majitele těchto obchodních jednotek úplně výhodný, že na této službě tratí dost velké peníze, a ještě vlastně prodávají takříkajíc na dluh. Je to tak? V čem vidíte problém a v čem na druhé straně i nějakou výhodu dosavadního systému?

Podle Asociace provozovatelů poukázkových systémů (APROPOS) jsou ročně vydány stravenky v hodnotě 16 miliard korun. Provize podle odhadu společnosti LIDL ČR dosahuje 6,5 %, dle našeho odhadu v průměru okolo 5 %. Ve finančním vyjádření je to zhruba 800 mil. Kč a vše jde na úkor především maloobchodu a pohostinství. To samo o sobě svědčí o dlouhodobé neúnosnosti a není logické, abychom podporovali tento stav. Z tohoto důvodu navrhlo AČTO doplnit stávající stravenkové systémy systémem jiným, transparentnějším a méně komplikovaným. Proto od nás vzešel návrh, který akceptovalo Ministerstvo financí a zpracovalo návrh realizace, tedy aplikovat v praxi systém hotovostních paušálů, to je příspěvek zaměstnavatele na stravu s daňovým odpočtem ve stávající výši.
Je potřeba zdůraznit, že nejsme pro komplexní zrušení stávajícího systému, neb zajištění možnosti stravování pro zaměstnance je jednoznačně i naše priorita, ale jde nám o to, aby byl stávající systém doplněn o jednodušší verzi, což je hotovostní paušál schopen zajistit.

Co se změní v případě stravenkového paušálu pro zaměstnance a co to přinese právě drobnějším podnikatelům na venkově?

Obchodníkům i restauratérům to mimo jiné přinese úsporu zbytečných nákladů na provize provozovatelům poukázkových systémů a zásadní administrativní úsporu, která je ve stávající praxi zbytečně náročná a značně neefektivní. Myslíme si, že tím dojde i k rozšíření využívání benefitu na stravování. Pozitivní dopad lze očekávat i na příjmu do státní pokladny, neboť zisky stávajících provozovatelů stravenkových systémů nebudou odcházet, jak je tomu v dnešní době, do zahraniční.

Jak vypadá v současnosti pozice menších venkovských prodejen v porovnání s uplynulými pěti lety? Jsou na tom hůře, ubývá jich, nebo svítá naděje na posílení tohoto segmentu trhu?

V tomto ohledu, přestože jsem od přírody optimista, nemám právě růžové zprávy. Zhruba před rokem jsem měl jednání o tomto problému s premiérem Andrejem Babišem. Na základě toho byla vytvořena pracovní skupina složená ze zástupců zainteresovaných ministerstev, ale i starostů obcí a dalších expertů, která hledala řešení této pro český maloobchod tíživé situace. Museli jsme konstatovat, že ideální a vše napravující řešení se nenajde. Chyby bezbřehé liberalizace českého trhu v 90. letech půjde velmi těžko odstranit, nebo prakticky vůbec. Expanze zahraničních řetězců je trvalá, a jelikož jí nic nebrání, tak je stále intenzivnější. Naše varování z minulosti a volání alespoň po částečné regulaci vývoje maloobchodního trhu u nás ve srovnání se zahraničím nenašlo podporu a dnes je jakýkoliv regulativní zásah předem zcela neefektivní a prakticky zbytečný. Také doporučení k promyšlenějším krokům při územním plánování dalšího rozvoje měst a obcí, zejména vzhledem k obchodní obslužnosti venkova, je bohužel stále málo efektivní a účelné. Pokud by se snad dalo něco pozitivního realizovat s podporou státu, narazí se vždy na evropské standardy, které jakoukoliv regulaci brzdí, anebo přímo zakazují.

To tedy znamená...

Že nadále dochází k úbytku českých prodejen v maloobchodní síti u nás, i když už ne tak razantnímu. Podařilo se nám přesvědčit státní instituce ke zvýšení možnosti dotování ztrátových prodejen na venkově a našli jsme i pochopení a vstřícnost ze strany starostů obcí a hejtmanů krajů. AČTO neztrácí iniciativu ani chuť hledat další cesty a určitě se některé další najdou. Obávám se však, že časem dojde k očekávanému částečnému vylidňování venkova, což bude ne­jen ekonomická, ale i společenská újma pro život v tomto mnohdy podceňovaném životním prostoru. Málokdo si dnes bohužel uvědomuje, jaký je komplexní význam existence venkovské prodejny, že to není jen prostá služba, ale jakýsi „kulturní stánek“ pro venkovské obyvatele, kde si nejen nakoupí, ale i popovídají a postěžují, třeba na nepřízeň doby...

ptala se Eva Brixi