Více než dvacet let se vedou spory o zavírací době v prodejnách potravin ve svátky či o nedělích. Argumentů pro i proti je hodně. Dnes je naprosto zřejmé, že argumentace směřovala a směřuje vždy ke zvýhodnění těch, kteří mají, respektive nemají, zájem a potřebu o svátcích prodávat, a to převážně z důvodu efektivnosti takového způsobu prodeje.

Ještě před rokem se zdálo, že tyto otevřené spory uvízly na mrtvém bodě a tím pádem se jejich řešení většinou přeneslo do sféry politických sporů. A co se nestalo? Došlo pro mne k málo pochopitelné skutečnosti, že se bude o tomto pro občana triviálním problému rozhodovat prostřednictvím zákonné iniciativy, předkládané střídavě ze strany podporovatelů a odpůrců svátečního prodeje. Jako by nebylo účelnější věnovat čas ve sněmovně tolik potřebné zákonné iniciativě, která by sloužila k podpoře podnikatelů v maloobchodě a v zájmu spokojenosti se službami obchodu přeneseně tedy i zákazníkům. U tohoto politiky vyvolaného problému jsem nikdy nepodporoval řešení zákonem a v různých parlamentních i mediálních diskuzích jsem dlouhé roky prosazoval a tvrdím dodnes, že o otevírací době má rozhodovat zákazník, nikoliv zákon. Pokud si zákazník přeje mít otevřeno v neděli a obchodník má dostatek kapacit a prostředků, aby mu to umožnil, nechť se tak stane a zákonodárci si myslí, co chtějí.

Je pravdou, že při hledání konečného řešení se za celou dobu vedení sporů nikomu nepodařilo shromáždit hodnověrné argumenty pro a proti. Stejně tak neproběhl mezi spotřebiteli žádný průzkum, který by zjišťoval, do jaké míry je prodej o svátcích rozhodujícím faktorem pro spokojenost zákazníka. A nyní, bohužel, přišlo nikým nečekané a nevítané zlo v podobě pandemie, s níž bohužel souvisí i omezení služeb občanům, včetně prodeje potravin.

Co tato nevyžádaná zkušenost přinesla? Zcela jasně se ukázalo, že nabídka služeb maloobchodu s potravinami je v naší republice nejen z pohledu podílu prodejní plochy na obyvatele, ale i z praktické zkušenosti z hlediska kapacity prodejen, dostatečná, i když se samozřejmě krajově liší. Maloobchodní prodej potravin ještě navíc absolvoval vynucený a velmi nesmlouvavý test, totiž zabezpečit potřebu omezení migrace obyvatelstva a tím i šíření pandemie, dosud nevídané a nedoceněné rány osudu, která nás postihla.

Jak už jsem ale uvedl, lze v mnoha ohledech z této situace vyvodit i prokazatelně pozitivní zkušenost. Zákazník se pod tlakem okolností začal více řídit rozumem než intuicí. Dovolím si v této souvislosti citovat klasické „užívej dne“, neb hodina mizí. Proč? Zákazník se při využívání služeb maloobchodu naučil více plánovat tak, aby se nedostal do sporu s předpisy, zbytečně se nevystavoval nebezpečí nákazy a zároveň v pohodě a s chutí nakoupil. Doba ho naučila svůj nákup naplánovat na dobu a místo, které mu přinese co nejméně problémů a zároveň naplní dostatečně jeho nákupní potřeby a zvyklosti. A v tom je také jádro pudla.

Ukazuje se a budoucnost to jistě potvrdí, že moderní a tím myslím i náročný zákazník se obejde bez nákupu ve svátek i o nedělích. Svou potřebu uspokojí bez větších problémů jak z hlediska množství, tak i kvality nákupu bez této řekněme mimořádné nabídky. Postavme se tedy jako znalci českého maloobchodu na stranu těch, co propagují neděli jako uzavírací den. Ti, kteří mne budou podezřívat ze snahy podpořit ryze český maloobchod, budou mít pouze částečnou pravdu. Jsem přesvědčen o tom, že zlá životní zkušenost přivede českého zákazníka k tomu, že skutečně začne užívat dne, protože mu pomalu, ale jistě hodina života rychle mizí. To prosím neberte jako katastrofický výhled, ale jako životní zkušenost, která stojí za zamyšlení.

Ing. Zdeněk Juračka, AČTO