Česko zůstává významným exportérem elektřiny. V roce 2024 dosáhly obchodní toky z Česka 13,7 TWh elektřiny, zatímco dovoz 7,3 TWh. Saldo ve výši 6,4 TWh potvrdilo exportní bilanci České republiky.

Export je ale nejnižší od roku 1999, tedy posledního roku před spuštěním jaderné elektrárny Temelín. Podle poradenské společnosti EGU pokles salda i přes zachování čisté exportní pozice souvisí s probíhající transformací energetického mixu a efektivnějším využíváním evropského trhu v době, kdy je k dispozici nadbytek levné elektřiny z obnovitelných zdrojů.

„Naše propojení s okolními zeměmi umožňuje reagovat na cenové rozdíly a využívat příležitosti na trhu. Česká soustava zdrojů umí vyvážet elektřinu v době vyšší ceny, a naopak dovážet levnější v období nadbytku,“ uvedl Michal Kocůrek, řídící konzultant EGU, a dodal: „Nejvíc elektřiny, konkrétně 5,1 TWh, jsme vyvezli do Rakouska, a to v časech, kdy byly ceny průměrně o 3 % vyšší, než byl celoroční průměr na spotovém trhu v ČR, který dosahoval 85 eur/TWh.

Cena dovážené elektřiny pak byla díky nadbytku na evropském trhu o 26 % nižší oproti celoročnímu průměru na domácím spotovém trhu. Největší objem dovozu byl z Německa (4,7 TWh, což bylo 65 % celkového importu) při cenách o 30 % nižších než český roční spotový průměr. Druhým nejvýznamnějším byl dovoz z Polska s 20% podílem a při cenách o pětinu nižších oproti tuzemskému spotovému průměru. Rok 2024 potvrdil pozici Francie jako hlavního exportéra elektřiny v Evropě, když její čistý vývoz přesáhl 87 TWh. Tato elektřina směřovala hlavně do Itálie, největšího dovozce v EU (49,7 TWh), a do Velké Británie. „Francie má výhodu velkého množství téměř bezemisní výroby z jaderných elektráren, jejichž provoz Německo prozatím neuváženě ukončilo. Francie tak hned po specifické Skandinávii nejen udržuje nejnižší spotové ceny v Evropě, ale také podporuje ostatní země výraz­nými dovozy,“ konstatoval Michal Macenauer, ředitel strategie EGU. Německo upevnilo svou nově nabytou roli dovozce. Čistý import dosáhl v roce 2024 téměř 25 TWh. Ekonomicky výhodnější je pro něj dovážet bezemisní elektřinu než vyrábět elektřinu z fosilních zdrojů. Analýza spotových cen elektřiny ukazuje, že ve Francii dosahovaly spotové ceny nejnižšího průměru v EU (58 eur/MWh), přičemž ještě levnější elektřina byla na skandinávských trzích, kde se průměrné spotové ceny držely pod 50 eur/MWh. Německo a Švýcarsko zůstaly těsně pod hranicí 80 eur/MWh a nejdražší elektřina byla v Itálii (přes 100 eur/MWh) a v zemích jihovýchodní a východní Evropy, které až na výjimky patří k čistým dovozcům elektřiny. V České republice byl v roce 2024 průměr 85 eur/MWh.

Výhled na rok 2025
EGU neočekává zásadní změny toků elektřiny v roce 2025. Francie zůstane výrazně největším vývozcem elektřiny a na opačném konci Itálie největším dovozcem. Také Německo bude dále navyšovat dovoz levnější elektřiny zejména z Francie a ze Švédska, tedy ze zemí vyrábějících elektřinu převážně nízko- či bezemisně. Česko pravděpodobně dále sníží svůj celkový export elektřiny, zatímco výroba z uhlí a plynu zůstane klíčovou součástí tuzemského energetického mixu. Přestože se stále více elektřiny dováží z nízkoemisních zdrojů v okolních zemích, uhlí a plyn si udrží nezastupitelnou stabilizační roli v obdobích, kdy fotovoltaické a větrné elektrárny nedokážou pokrýt poptávku.

Cena elektřiny z fosilních zdrojů přitom může být v roce 2025 mírně vyšší. Hlavními důvody jsou dražší plyn, očekávaný růst cen emisních povolenek a nižší celkové využití těchto zdrojů. Vyšší náklady negativně ovlivní provozní výsledky uhelných a plynových elektráren. „Převážná většina uhelných zdrojů ale ani v roce 2025 neukončí svůj provoz,“ doplnil Michal Macenauer.

(tz)