Stavebnictví již pátým rokem klesá, za první pololetí tohoto roku hlásí meziroční propad o 12,7 %.Sektor, který zaměstnává téměř 400 000 lidí, táhne ke dnu nekoncepční přístup státu. Nedostatek zakázek vedoucí k prohlubování propadu české ekonomiky je v nemalé míře výsledkem výrazného omezení státních investic, které doprovází vyčkávání soukromých investorů. Řešením, jak z krize ven, výhodným pro stát i občany, je dlouhodobá a stabilní strategie na podporu energeticky úsporných renovací budov.

Na 77 % bytových jednotek v Česku není zrenovovaných a trpí vysokou energetickou náročností, na kterou domácnosti stále více doplácejí.Veřejné budovy jsou na tom podobně. Celkově se nyní renovujepouze 1 – 1,5 % budov ročně, to znamená obnovu budov jednou za 70 až 100 let. Životnost běžných opatření je ale jen kolem 40 let. Tomu odpovídá zhoršující se vzhled, stav i vnitřní prostředí budov, kde trávíme většinu našeho času. Zbytečně vysoká spotřeba energie zároveň není dobrá ani pro ekonomiku jako celek.

První kroky ke změně tohoto stavu již učinily programy Panel nebo Zelená úsporám. Jsou to vždy ale jen časově a finančně omezené programy. Zkušenostizískané při jejich administraci by stát měl využít k rozjetí dlouhodobého programu se stabilními podmínkami, který pomůže většímu počtu domácností i institucí s financováním a správným provedením energeticky úsporných renovací. Ten musí být doplněn stabilitou právního prostředí, dostupností informací a poradenstvím a zajištěním dostatečného přísunu kvalifikovaných profesí od architektů až po dělníky.

Evropská unie podobné aktivity podporuje, jsou v souladu s cílem snižovat energetickou náročnost ekonomik členských zemí. Pokud se vláda rozhodne dlouhodobý program připravit, naskýtá se mu unikátní možnost jej z velké části zafinancovat z evropských peněz.

Státu se však vyplatí investovat do renovací budov i vlastní prostředky. Vyplývá to z analýzy ekonomů Miroslava Zámečníka, Tomáše Lhotáka a oponentního komentáře Luďka Niedermayera. Každá státní koruna, kterou získají od státu občané, na sebe dle odhadu studie nabalí další 3 až 4 koruny soukromé, což mobilizuje ekonomickou aktivitu země a přispívá k růstu HDP.

Státu se vložené prostředky už během jednoho roku vrátí v podobě tisíců nových pracovních míst zejména v malých a středních firmách v regionech a tím i vyšších odvodech na daních a nižších sociálních dávkách v nezaměstnanosti [1].

Na programy podporující energeticky úsporné renovace lze efektivně využít 10 – 12 miliard korun ročně.

Inspirovat se Česko může v Německu, kde dlouhodobá podpora energetických úspor v budovách funguje už od 90. let.

Pavel Ševčík, viceprezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR, řekl:

„Stavebnictví se v současné době nachází ve velmi složité situaci a právě dlouhodobá strategie v oblasti snižování energetické náročnosti budov by měla přinést tolik očekávané zakázky – především malým a středním firmám. Česká republika se jako členská země EU zavázala k přijetí opatření, která povedou k úsporám nákladů na vytápění a k šetření energiemi. Proto by měly být vyhlášeny další programy, které kromě Panel 2013+ a Nové zelené úsporám využijí  finanční prostředky EU programovacího období 2014-2020. Díky vysokému multiplikátoru pak bude zásadně ovlivněna  zaměstnanost ve stavebnictví a vzrostou i přínosy do státního rozpočtu.”

Petr Holub, ředitel Šance pro budovy, aliance podporující energeticky úsporné stavebnictví, řekl:

„Stát by jasnou strategií v oblasti systematické podpory úspor energie v budovách poskytl tolik potřebné předvídatelné podnikatelské prostředí, po kterém stavební sektor volá. Bez dlouhodobě stabilních podmínek a propracovaných výhledů do budoucna je téměř nemožné garantovat stálá pracovní místa a tím i dostatek kvalifikovaných pracovníků, ani držet krok s ostatními státy v EU v technologiích a stavební praxi. “

Luděk Niedermayer, ředitel Deloitte Advisory, řekl:

„Rozsah útlumu státních investic, zejména ve stavebnictví, podstatně přispěl k propadu české ekonomiky. Programy na podporu renovací budov jsou smysluplné, ale krátkodobé programy často spíše než ke stabilizaci jednotlivých sektorů přispívají mimo dalších negativ k jejich nestabilnímu vývoji. Oproti tomu dlouhodobý program na podporu energeticky úsporného stavebnictví by měl neoddiskutovatelné makroekonomické přínosy a snížení energetických nároků ekonomiky by mělo být strategickým cílem ekonomické politiky.Zlepšilo by mimo jiné konkurenceschopnost českého hospodářství.“

(tz)