„Bohužel, tahle písnička by nám přinesla zbytečné komplikace.“ I takové odpovědi se může tanečník či posluchač na zábavě, diskotéce nebo svatbě dočkat, pokud touží po písničce na přání. Hudebníci totiž musí minimálně dvacet dní před vystoupením poslat provozovateli klubu seznam písní, ten ho pak deset dní před akcí posílá ochráncům autorských práv. Píseň mimo seznam tak představuje dvojitou byrokracii. Právě toto nařízení zvolila veřejnost za nejnesmyslnější byrokratickou překážku letošního roku v hlasování o Absurditě roku 2014, která byla vyhlášena na Václavském náměstí v Praze.

„Co nejpřesnější seznamy užitých děl, tedy na živé hudební produkci skutečně odehraných skladeb, jsou zásadně důležité pro to, aby kolektivní správce (OSA) správně adresně vyúčtoval vybrané autorské odměny,“ říká Jan Vondryska z vedení a správy nových médií Ministerstva kultury ČR. Ačkoli na klientském centru Ochranného svazu autorského (OSA) hrozí za nedodání seznamu předem pokutou, ministerstvo tvrdí, že lhůty nejsou sankciovány a uživatelé jsou motivováni spíše formou slev. Ať tak či tak, žádné změny nařízení se neplánují, dodává Jan Vondryska.

„OSA v žádném případě nepenalizuje provozovatele živých hudebních produkcí za to, že nedodají program 10 dní před konáním takové hudební produkce. V praxi je běžné, že provozovatel zasílá OSA program až po konání hudební produkce společně s cenami vstupenek a počtem návštěvníků hudební produkce, na základě čehož se vypočítává autorská odměna,“ říká Roman Strejček, předseda představenstva OSA.

Ve skutečnosti se tato praxe ale týká především klubů, koncertních síní, tedy prostor s pravidelnou hudební produkcí. V případě nepravidelných akcí, jako jsou plesy nebo firemní večírky, ale právě nelze předpokládat, že bude mít provozovatel  s OSA smlouvu sepsanou, a platí pro něj tedy zákonné lhůty. A to dokonce i v případě, že hudebník hraje pouze vlastní tvorbu.

Druhé místo si v anketě Absurdita roku 2014 odneslo nařízení státu, kdy po všech velkoobchodnících s pohonnými hmotami požaduje kauci 20 milionů korun. Důvodem je to, že nepoctivým prodejem pohonných hmot, přichází stát o miliardy korun ročně. A co když oněch 20 milionů podnikatelé nemají? „Půjčte si,“ dozvídají se. Mezi sedmi nejkřiklavějšími kandidáty se objevila například také nemožnost otevřít restaurační zahrádku podle rozhodnutí majitele nebo postavení domu svépomocí.

Anticena Absurdita roku, která se již sedmým rokem vyhlašuje v rámci podnikatelských soutěží Vodafone Firma roku a GE Money Bank Živnostník roku, má za sebou úspěšnou historii. Díky ní se totiž podařilo mnoho byrokratických nesmyslů zrušit. Jsou mezi nimi například evidence o kontrolách na provozovně, povinné zdravotní prohlídky brigádníků, vedení knihy jízd nebo zrcadlo ve fyzioterapeutické ordinaci. (více v dokumentu O Absurditě roku).

Vládě se předpokládané snižování příliš nedaří

Snižovat administrativní zátěž není jen závazkem Absurdity roku, ale také vlády. V roce 2005 se sečetly všechny administrativní povinnosti, kterých bylo napočítáno přes dva tisíce. Na to se vláda zavázala, že do roku 2010 sníží administrativní zátěž podnikatelů o pětinu. Jenže když se blížil čas pravdy, ukázalo se, že klesla o 15,6 %.

Vláda proto odsunula termín snížení na rok 2012 a pro uklidnění podnikatelské veřejnosti se rozhodla tento závazek zvýšit na 25 %. Zatímco v roce 2011 spadla zátěž o 16, 4 procenta, o rok později oznámilo Ministerstvo průmyslu a obchodu snížení administrativní zátěže o 23,4 %, což se stalo zejména zásluhou takzvaného jednotného inkasního místa, které však ještě není uvedeno do praxe. Stále však mluvíme o balíku povinností z roku 2005.

„O osudu inkasního místa by mělo v průběhu letošního roku rozhodovat ministerstvo financí. Už tři měsíce je na světě programové prohlášení vlády, které je volné dostupné. V něm je jasně definován závazek vlády, která se zavázala snižovat administrativní zátěž podnikatelů. Celá zpráva je připravena k projednání vlády v červnu letošního roku,“ říká Karel Novotný, náměstek ministra průmyslu a obchodu.

Pořadí dalších nominovaných absurdit:

2. místo: 
Protože si stát nevěděl rady s podvodníky, preventivně zlikvidoval všechny menší firmy v oboru

Stát ročně přichází o miliardy korun nepoctivým prodejem pohonných hmot. Jenže místo toho, aby důsledněji využíval stávající zákony nebo přijal k omezení podvodů cílená opatření, rozhodl se po všech velkoobchodnících s pohonnými hmotami požadovat kauci 20 milionů korun. Místo spravedlivého rozdělení na poctivé a nepoctivé tak byli obchodníci rozděleni na bohaté a chudé, přičemž ti posledně jmenovaní měli prostě smůlu a byli zlikvidováni. Z 500 poctivě obchodujících subjektů jich na trhu zbylo 150, tedy méně, než třetina. Pikantní je, že “distribucí” se stala i pouhá sousedská výpomoc. Ačkoli zřejmě nebude celním úřadem vymáhána, platí, že každý, kdo prodá sousedovi byť jen několik litrů pohonné hmoty určené pro osobní vůz, může být pokutován až do výše 20 milionů korun.

Zákon o pohonných hmotách č.311/2006 Sb. ve znění novely 234/2013 Sb., §6i. Návrh nominovalo Společenství čerpacích stanic ČR.

3. místo

Zbytečné náklady na preventivní zdravotní prohlídky zaměstnanců

Každý zaměstnavatel musí uzavřít smlouvu o poskytování pracovně lékařských služeb – tedy uzavřít smlouvu s lékařem, kam budou povinně chodit zaměstnanci na preventivní lékařské prohlídky a které zaměstnavatel hradí. V nejméně rizikovém pracovním prostředí je povinnost zaměstnavatele zajistit preventivní prohlídku jednou za šest let, pro zaměstnance starších padesáti let jednou za čtyři roky. Každý zaměstnanec - pojištěnec má ale ze zákona možnost využít preventivní zdravotní prohlídky jednou za dva roky. Také zaměstnavatel má možnost v případě pochybností poslat zaměstnance na mimořádnou prohlídku. Nařizovat všem preventivní zdravotní prohlídku postrádá smysl, protože zákon chrání jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele a dokonce jim umožňuje i dohodu.

Předpis č. 79/2013 Sb. § 11 (2). Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovně lékařských službách a některých druzích posudkové péče).

4. místo

Chcete si k farmě přistavět penzion? Zapomeňte na svépomoc, najměte si firmu

Jste farmář, který si z prodeje produktů chce postavit vedle farmy penzion? Zapomeňte ale na možnost, že si z vydělaných peněz postupně a svépomocí dům postavíte. Pokud má být zastavěná plocha více jak 150 m2, nestačí mít jen stavební dozor, ale musíte si dodavatele najmout. S firmou se jednak velmi těžko domluvíte, aby pokračovala na stavbě ve chvíli, kdy se vám finančně daří, ale zároveň se vám i vše prodraží. Řešení samozřejmě existuje, na nejednom stavebním úřadě vám jej dokonce i doporučí: domluvte se s nějakou stavební firmou, která vám potvrdí, že zrovna ona vám penzion postavila. 

Stavební zákon č. 183/2006 Sb., § 160 odst. 3. 

5. místo

Stát požaduje po podnikatelích zbytečné sledování kamerami

Stát vydal pro lihovary podrobný popis, jak kamerově sledovat a zaznamenávat vše, kde se s přípravou a samotným lihem manipuluje.  Jenže výroba lihu probíhá na destilační koloně, kterou při uvedení do provozu celní úřad zaplombuje. Navíc při destilaci teče vyrobený líh přes zaplombované počítadlo, takže není možné vyrobit kapku lihu, aniž by to nebylo zaevidováno. Ti, co líh odebírají, např. likérky, jsou pod kontrolou celního úřadu, který nemá povinnost ohlásit kontrolu a může přijít i o půlnoci. Proto „pančovaný“ alkohol vznikal v objektech, o kterých nemá celní úřad tušení a kde kamerové systémy nikdy nebudou. Není proto jisté, že povinné kamery ochrání občany před lihovým jedem.  To státu ale nevadí, potřebuje totiž ukázat, že metanolovou aféru vyřešil.

Zákon o povinném značení lihu, č. 307/2013 Sb., § 22.  Návrh nominoval Martin Žufánek.

6. místo

Vyhláška nepředpokládá otevření restauračních zahrádek už v březnu

Města a někde i městské části si samy určují sezónu pro otevření restauračních zahrádek. Někde radnice povolují celoroční provoz, nicméně považují restaurační zahrádky za letní záležitost. Pokud však dojde k náhlému oteplení i mimo předpokládanou zahrádkářskou sezónu, začíná pro úředníky problém. Podle mluvčího jedné brněnské radnice není zahájení sezóny v březnu jednoduché, protože by se muselo zahájit širší jednání s městskými komunikacemi, dopravním inspektorátem a památkáři. Podle brněnských úředníků asi hrozí, že majitelé restaurací budou v březnu umisťovat své zahrádky jinam než v dubnu.

Nařízení města Brna č. 1/2002, kterým se vydává "Tržní řád".

7. místo
Kvůli nejednoznačnému výkladu zákona hrozí, že zahraničního majitele nelze zastoupit

Mezi právníky nepanuje jednoznačný výklad některých paragrafů v novém občanském zákoníku.  Podle některých právníků, resp. téměř všech notářů na základě stanoviska notářské komory, se musí např. vlastník či statutární zástupce zahraniční firmy osobně dostavit k notáři do ČR za účelem vystavení plné moci k založení dceřiné firmy. To už je ale nadbytečný úkon, protože když se sem osobně dostaví, dceřinou společnost rovnou založí a zastoupení již nepotřebuje.  Na jedné straně se stát snaží zahraniční investory přilákat, tímto nejednoznačným výkladem je však odrazuje.  

Občanský zákoník (nový) č. 89/2012 Sb., § 441.

(tz)