„Vláda by si měla uvědomit, že úkolem státu není trh v plném slova smyslu regulovat, ale naopak kultivovat tržní prostředí tak, aby bylo plně funkční a plnilo své základní poslání. Mimo jiné to tedy znamená v co nejmenší možné míře se vyhýbat zasahování do soukromoprávních vztahů soutěžitelů a podporou zdravého konkurenčního prostředí držet na uzdě inflaci a dostupné ceny pro spotřebitele při odpovídající a požadované kvalitě potravin,“ uzavřela jednu z tiskových zpráv prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Ing. Marta Nováková. Nejen však to bylo tématem svazové tiskové konference před prázdninovými měsíci. Marta Nováková spolu se svým týmem naznačila, co všechno by SOCR rád v blízké budoucnosti zvládnul a jaké priority má. O potřebách i vizích jsou následující řádky.

Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR patří k nejaktivnějším profesním uskupením v zemi. Přesto byste vaši pozici chtěli ještě výrazněji posílit. Co budete letos tedy především řešit?

Potřebujeme posílit především naši členskou základnu, protože v posledním období se nám snižuje počet členů – někteří přirozenou cestou, prostě odcházejí z trhu ČR, někteří protože nebyli zcela spokojeni s vnitřními podmínkami, které SOCR má. Rádi bychom pozvali do našeho svazu členy z nepotravinářského obchodu, velkoobchodníky různých oborů, aby celé spektrum subjektů, které zastupujeme, bylo rozmanitější. A také musíme pracovat na našich vnitřních procesech a nastaveních, tak, aby naši stávající i noví členové našli v členství to, co očekávají. Rovněž se budeme snažit, abychom byli pozitivněji vnímáni odbornou, ale především širokou veřejností – našimi spotřebiteli. Takže v oblasti PR máme před sebou určitě hodně práce.

Na červnové tiskové konferenci jste naznačila, z jakých oborů by měly proudit posily do členské základny, například z drogerie, nábytku a jiných. Je to reálná představa? Co nabídnete, jaký bude nejpádnější argument?

Myslím, že to reálná představa je. Novým členům však musíme nabídnout to, co potřebují a co si nemohou jednoduchým způsobem zajistit sami. Patří sem Odborná a společenská úroveň obchodu jako odvětví – toto je klíčová oblast pro vnímání široké spotřebitelské veřejnosti. Já věřím, že SOCR svými interními členskými ustanoveními (jako je např. etický kodex), připravovanými strategickými změnami v interních procesech a v neposlední řadě výběrem svých členů, si musí budovat skutečně dobrou odbornou pověst jako podnikatele, zaměstnavatele, sociálního partnera. SOCR hraje nezastupitelnou roli především jako zaměstnavatelský svaz, protože vyjednává tzv. kolektivní smlouvy vyššího stupně. Kolektivní smlouva vyššího stupně velmi usnadňuje vyjednávání s odborovými organizacemi především v těch firmách, kde se odborové organizace teprve formují. Další naprosto nezastupitelnou rolí je role legislativní. Tuto roli SOCR zatím řeší tak, že je legislativním připomínkovým místem ve spolupráci s HK ČR. Do budoucna chceme pracovat na tom, abychom se stali samostatným legislativním připomínkovým místem a rádi bychom potřebnou legislativu i sami iniciovali.

Dá se jednoduše odpovědět na to, co obchodníky na českém trhu trápí nejvíce?

Obchodníky obecně dlouhodobě trápí snaha o regulaci podmínek podnikání v maloobchodě. Jsme zastánci maximálně svobodného podnikání v rámci tržních podmínek EU a jsme také přesvědčeni, že regulace nepomůže k nápravě čehokoliv, co mohou napravit standardní tržní podmínky. V současné době jde především o regulaci v maloobchodě na bázi již vlastně přijatého Zákona o potravinách, který mimo jiné reguluje, jak mají být výrobky označeny a co má být na etiketách. Toto se bohužel dotýká i nebalených potravin, kde plnění takové povinnosti může působit provozní potíže jak velkým obchodníkům, tak především těm malým, které by náš stát měl výrazněji podporovat. Za porušení ustanovení tohoto zákona mají být obchodníci velmi tvrdě pokutováni. Další připravované regulace se týkají např. prodejní doby o státních svátcích nebo další omezování činnosti obchodních řetězců podle připravované novely Zákona o významné tržní síle.

Cestovní ruch je takové zvláštní odvětví české ekonomiky – všichni od něj hodně očekávají, praktickými kroky ho však žádná vláda nebrala moc vážně. Co s tím?

Domnívám se, že organizace podnikající v cestovním ruchu již mnohokrát prokázaly, jak jsou důležitým odvětvím naší ekonomiky, a asociace, které jsou členy našeho svazu a které v oblasti cestovního ruchu pracují, prokazují vysokou angažovanost ve věcech veřejných i soukromopodnikatelských. Jsem přesvědčena, že společně s platformou cestovního ruchu pomůžeme aktivně zasáhnout do některých legislativních aktivit, které cestovní ruch regulují nebo ovlivňují. I tady, podobně jako v obchodě, platí, že čím méně je regulace, tím lépe, a pokud potřebujeme některé oblasti řešit zákonem, pak by měl platit pro všechny dotčené subjekty bez výjimek.

Obchodníci jsou významnými zaměstnavateli v ČR, a nejen to. Obchod je „něco“ jako filozofie – je to nadobor, který pronikl do jakékoli ekonomické činnosti, je hybatelem trhu. Přesto je tak trochu stále co do významu méněcenným, celospolečensky není ceněn tak, jak by si zasluhoval. Co s tím? Budete i toto řešit?

Nadobor – hezky řečeno. Mně spíše připadá, že mnoho lidí si neuvědomuje, že k profesionálnímu podnikání v obchodě je zapotřebí skutečně mnoho znalostí, tj. vysoká odbornost v několika specifických oborech, přestože široké veřejnosti to může připadat velmi jednoduché. U obchodu je to jako u fotbalu – každý fanoušek ví, jak má být sestavený tým, jakou má mít herní strategii a kteří hráči mají hrát. A obchod má mnoho fanoušků – každý chodí někdy něco nakupovat, tak přece ví, jaké zboží má být v prodejně, jaké má mít ceny a kolik má být plat pokladní!

            Ale vážně. Z celospolečenského hlediska musíme především hledat cesty, jak zajímavě, trpělivě a dlouhodobě vysvětlovat zákazníkům, že obchodníci dnes, v takto konkurenčním prostředí, jako je Česká republika, vysoce kultivují nejen své vlastní podnikání a vzdělávají zaměstnance, ale především se starají o to, aby zákazník dostal vždy co nejkvalitnější zboží za co nejvýhodnější cenu. Touto cestou velmi výrazně ovlivňují především lokální výrobce produktů, protože výrobci – dodavatelé do obchodu – jsou obchodníky trvale motivováni ke zvyšování efektivity, kvality své produkce a služeb, k inovacím. K tomu vytvářejí bezbariérové obchodní prostory, podporují jak místní, tak celoreplublikové charitativní akce, přispívají do potravinové banky, podporují ekologické projekty... Řešení k získání celospolečenského uznání za naplňování výše uvedených rolí obchodu bohužel není okamžité, spočívá v dlouhodobé trpělivé práci, kterou si na sebe bere Svaz jako klíčový koordinátor za podpory všech obchodníků.

Zrodila se řada zákonů, předpisů, norem, které obchodníkům přidělávají starosti i administrativu. Je opravdu nutné mít tolik regulí, anebo by se již dalo spoléhat na etiku podnikání, image, tradici, odpovědné chování vedoucí k udržitelnosti?

Obchodníci v České republice se nacházejí mezi sebou ve vysoce konkurenčním prostředí, které je z tohoto pohledu výjimečné i v EU a jsem přesvědčena, že regulace činností obchodníků, jejich stále se stupňující kontroly, jsou mnohdy spíše kontraproduktivní. Klíčoví obchodníci a dodavatelé na celoevropské úrovni uzavřeli dohodu o spolupráci a etickém chování v rámci dodavatelsko - odběratelských vztahů a tato dohoda by měla být přenesena i na lokální úrovně v jednotlivých členských zemích. My bychom pod hlavičkou SOCR chtěli vést jednání s Potravinářskou komorou i Agrární komorou, aby i většina jejich členů přistoupila k této dohodě na české úrovni.

     Budeme-li hovořit naopak o legislativní snaze k regulaci dodavatelsko-odběratelských vztahů, pak i zde platí požadavek obchodníků na politickou reprezentaci, obdobný jako u většiny podnikatelských subjektů: vytvořte nám stabilní legislativní rámec, který bude platit pro všechny bez výjimek, a obchodníci budou tuto legislativu respektovat v plné šíři. Některé regulace jsou naprosto nesmyslné a nepomohou ani výrobcům, ani obchodníkům, a ten kdo bude skutečně poškozen, je koncový spotřebitel – zákazník. Proč např. regulovat či nařizovat procenta prodeje českých výrobků, pokud budou v České republice dodavatelé/výrobci, kteří vyrobí kvalitní produkty, dokáží je vyrobit v dostatečném množství, zvládnou logistiku... a budou cenově konkurenceschopní? Je přece logické, že toto zboží obchodníci nakupují a rádi! To, co nedokážeme v ČR takto vyrobit, prostě dovezeme, a nemohou za to být žádné postihy! Myslím, že nejen já si pamatuji, jak vypadaly prodejny potravin před revolucí s „československými výrobky“ na pultech, kdy zboží z dovozu ze zahraničí se prodávalo „z pod pultu“. Toto snad nikdo vážně nechce vrátit zpět!

otázky připravila Eva Brixi