Se vzrůstajícími problémy čínského hospodářství předkládá Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Analýzu dopadů čínské krize na naše podnikatele. Poprvé se přitom uvažuje náš obchodní vztah s druhou největší ekonomikou světa i v kontextu reexportů přes Německo. Čísla jsou více než varující. Se započtením nepřímých vývozů dodáváme do Číny více jak dvojnásobek toho, co uvádějí statistiky a jsme ze zemí V4 nejzranitelnější ekonomikou.

Z analýzy vyplývá, že zatímco přímé exporty do Číny činí 42, 3 miliardy korun, se započtením reexportů přes našeho největšího obchodního partnera – Německo – vyvážíme do Číny za více jak 90 miliard korun. Zatímco Polsko a Maďarsko reexportuje přes Německo přibližně polovinu ze svého přímého exportu, Česká republika rekordních 119 %. Znamená to, že musíme intenzivně sledovat nejen vývoj našeho exportu do Číny, ale i německého. V obou případech byl v posledních letech nárůst mimořádný, i proto je třeba maximální obezřetnosti.

Karel Havlíček, předseda AMSP ČR, k tomu uvádí: “Není třeba propadat panice, ale je zřejmé, že střednědobé ambice nekonečného růstu exportů do Číny se začínají stávat utopií. Bude-li čínská krize pokračovat, přímý dopad na naše podnikatele nemusí být tak velký, nicméně krize nás může daleko více zasáhnout přes naše vývozy do Německa. A nejde v tuto chvíli jen o reexport, ale o celkové oslabení německé ekonomiky, pro kterou je Čína pátým největším odbytištěm.“

Dalším znepokojivým zjištěním je trvalé prodlužování doby inkasa od čínských odběratelů. Zatímco před pěti lety to bylo 71 dní, dnes je průměrná doba inkasa pohledávek 90 dní, což komplikuje život hlavně malým a středním firmám, které jsou velmi citlivé na jakékoliv snižování jejich cash flow.

Naopak příznivější zpráva je v komoditní skladbě, která je orientována zejména průmyslově a zaměřena na podnikovou nebo bohatší čínskou klientelu. Jelikož lze odhadovat, že pokračování čínské krize se patrně nejvíce dotkne slabší části populace, která není přímým ani nepřímým exportním segmentem naších producentů, nemuselo by to alespoň v krátkodobém horizontu znamenat až tak velké problémy.

Pavla Břečková, místopředsedkyně představenstva AMSP ČR doplňuje: “Firmy si musí uvědomit, že každá ekonomika je zranitelná a fakt, že jsme tam doposud neměli problémy, neznamená, že tak nemůže nastat. Čína dala jasně najevo, že si bude sama rozhodovat o tom, jaké kroky zvolí pro oživení růstu a nenechá si do toho příliš zasahovat. Pro nás z toho vyplývá, že je třeba si pečlivě zabezpečovat pohledávky a být střízliví v obchodních plánech. V minulých dnech jsme proto vydali speciální publikaci Řízení exportních rizik malých a středních firem.“

Zatím klidní mohou být importéři, kterých je v tuzemsku výrazně více, neboť jen ve finančním vyjádření přivážíme z Číny devítinásobně více, než dovážíme. Pro celkovou obchodní bilanci z makroekonomického pohledu to ale příznivá zpráva není, neboť hrozí, že se záporné saldo s Čínou dále prohloubí.

Zajímavý trend nastává v oblasti vývozu služeb a know-how. Zatímco v tradičně silném odvětví dopravních služeb lze očekávat spíše stagnaci, růst bude spojen se službami spojenými s výzkumem a vývojem. Mimořádné šance máme ale v sektoru turistického ruchu a vzdělávání.

Počet čínských turistů raketově roste, jen za posledních 6 měsíců o 47 % a je reálné, že tento rok se zlomí hranice 300 tisíc čínských turistů v ČR. S ohledem na fakt, že jejich průměrná útrata u nás je již na druhém místě ze všech zemí a činí 21 tisíc korun na turistu, rýsuje se velká šance nejen pro firmy, které jsou v turistickém ruchu aktivní, ale i pro maloobchod, restaurace nebo ubytovací zařízení.

Velká šance je rovněž ve vzdělávacím sektoru. Zatímco celkem ve světě studuje v současné době 459 tisíc zahraničních studentů z Číny, ve Velké Británii je to 87 tisíc čínských studentů a například v Holandsku přes 6 tisíc studentů, v České republice je to pouhých 200 studentů.

„Je to naše velká ostuda. Čínští studenti mají o studium u nás velký zájem. Nejenže je to pro ně levnější než v západní Evropě, ale vysoce respektují i náš vzdělávací systém. Stát musí ale rychle přehodnotit komplikovaný vízový režim a musí začít být aktivní i na marketingové úrovni v jednotlivých čínských regionech. Stejně tak vysoké školy by si měly přestat stěžovat na nedostatek financí a měly by vytvořit kvalitní anglické studijní obory a zahájit  akviziční aktivity v Číně. Čínští studenti za studium u nás zaplatí, navíc budou přirozeným způsobem vznikat mezinárodní spin-off firmy a posílí se zahraniční výzkumné aktivity, uzavírá Karel Havlíček a dodává, že například australská vláda vyčíslila efekt z čínských studentů jako vyšší než z čínských turistů.“

(tz)