Dne 30. června jsem se v doprovodu kolektivního člena ČVS na vlastní oči přesvědčil o kvalitě výuky ve státním rekvalifikačním zařízení v Hanoji. Vzhledem k tomu, že jsem v minulosti 5 let pracoval jako mistr odborné výchovy v učňovském školství u nás, navíc po roce 1989 jsem byl přes tři roky prvním manažerem SOU v tehdejší ČSFR a po roce 1992 tři roky jsem jako územní vedoucí zastupoval v ČSFR a po rozdělení v ČR a SR největší německou vzdělávací a rekvalifikační společnost FAA (Fach Arbeiter Ausbildung) Hamburk, tak jsem chtěl poznat úroveň i zaměření odborné rekvalifikace ve Vietnamu.
Marcel Winter v rekvalifikačním zařízení v Hanoji, kde se připravují šiči a švadleny
Vidět odbornou rekvalifikaci na vlastní oči je vždy lepší, než poslouchat vyprávění často od lidí, kteří oproti mně nikdy jako úkoloví dělníci nepracovali a o odborné náplni učňovského školství i úspěšnosti rekvalifikací mají jen minimální teoretické znalosti z internetu. Za totality jsem řadu roků musel pracovat jako úkolový dělník v podnicích ČKD Naftové motory v Praze 5 (brusič), Automobilka Škoda Mladá Boleslav (dělník na transferech), Akuma Mladá Boleslav (svářeč kontaktů) a Gumokov Hradec Králové (lisař) a v některých jsem dokonce zaučoval Vietnamce. Znám proto velmi dobře, oproti různým teoretikům, co úkolová dělnická práce vyžaduje a jaké znalosti i praktické dovednosti dělnické profese u nás vyžadují. Pro budoucí spolupráci ČR s Vietnamem je nutné mít předem dostatek odborně ověřených informací i z oblasti odborného vzdělávání. Když jsem vedl jako výkonný manažer v roce 2005 montáž v rámci ODA dodané české technologie v novém podniku na výrobu biohnojiv v Hai Duong ve Vietnamu, tak jsem v praxi poznal i kvalitu mnoha vietnamských stavebních i strojírenských profesí a tak jsem chtěl poznat, co se ve vzdělávání ve Vietnamu změnilo.
Marcel Winter, Předseda Česko-vietnamské společnosti
Mnoho z nás na novoroční předsevzetí zanevřela. Nedivím se. Vždycky, když si nějaké dávám, nakonec jsem z něj vystresovaná. Jednoduše proto, že si do hlavy člověk vtiskne slovo musím. O to víc mám chuť na čokoládu, ke které bych začátkem ledna neměla ani přivonět. O to víc mě rozčiluje, že v jógovém studiu je každé úterý pořádná zima a vlastně se mi tam vůbec nechce. A tak jsem nad předsevzetími zlomila hůl. Takhle to prostě nemá smysl.
Teď to dělám jinak. Sepisuju si cíle. A každý den, podle zásad Čtyř dohod, velmi inspirativního filozofického díla, dělám to nejlepší, co v daný moment mohu. Ne více, ne méně. Tak, aby mi činila každá moje volba radost. Slovo musím jsem vygumovala ze scénářů, které si v hlavě vytvářím. A nahradila je pocitem hřejivého potěšení, kdy je srdce, mysl i čin v rovnováze. A tak si jógu zacvičím doma, pěkně v...
Anglické slovo design je odvozeno z latinského de-signare, označit, vyznačit. Postupně dostalo také významy „navrhnout“ či „návrh“. Od poloviny 20. století, kdy se začal klást větší důraz na vzhled výrobků a na reklamu, se rozšířilo do mnoha jazyků, včetně češtiny, v užším významu „výtvarného návrhu užitkových předmětů“.