Jan WiesnerDlouho si o naší Prosperitě mnozí mysleli, že jsme časopisem, který patří Svazu českých a moravských výrobních družstev. To proto, že jsme se často objevovali na jeho akcích, tiskových konferencích, že jsme se problematice výrobního družstevnictví věnovali takřka v každém vydání, psali o jednotlivých družstvech, jejich předsedkyních a předsedech, nových výrobcích a službách, úspěších mezi zákazníky. Léta bylo sídlo SČMVD i naší adresou. Osobnost, která nám hodně v začátcíh pomohla, byl muž řady aktivit. Jeho činorodost nekončí, nýbrž pokračuje a úročí se. S prezidentem Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR Janem Wiesnerem o podnikání, politice, volném čase, ale i o zrodu našeho měsíčníku:

Osobnost vašeho formátu byla u zrodu Prosperity. Tehdy jste zastával pozici předsedy Svazu českých a moravských výrobních družstev, a v sídle svazu na Václavském náměstí v Praze dostala ubytování i naše redakce. Svým způsobem jste nám dal příležitost k seberealizaci a Prosperitě pomohl na svět. Jak na to vzpomínáte?

Jsem rád, že jsem stál na počátku tohoto úspěšného projektu a mohl pomáhat. Když jsem tehdy viděl Evu Brixi, jak je nadšená myšlenkou, že začne vydávat časopis o podnikání, nabídl jsem jí kancelář. Považoval jsem za důležité, aby tady vznikla platforma, jejímž cílem bude zlepšovat podnikatelské prostředí. Aby tu fungovala média, která budou zajímat i pozitivní příklady z ekonomiky, a ne pouze laciné senzace. A to se, myslím, povedlo.

Od té doby se vaše jméno objevuje na našich stránkách pravidelně. Dnes jako prezidenta Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. Čím se se dvě zmíněné manažerské pozice šéfa od sebe liší?

Samozřejmě, že určitý rozdíl v tom je. Téměř celý život jsem zasvětil družstevnictví. Vztah k němu se vytvářel už od dětství, protože moje matka byla členkou výrobního družstva. Tehdy jsme žili v Dražicích a místní Družstevní kombinát byl vzorovým příkladem, jak se starat ne­jen o zaměstnance, ale i jejich rodiny v mimopracovní době, včetně dětí ve sportu, poznávacích zájezdech apod. Realizoval v praxi myšlenku družstevnictví o vzájemné spolupráci a pomoci.
Svaz českých a moravských výrobních družstev, v jehož čele jsem stál dvě desetiletí, byl zastoupen v Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, stal se jedním ze zakladatelů. Účastnil jsem se všech jednání. Mimo to, že jsem zastupoval 250 členských družstev, jsem byl ve styku s vládou, ministerstvy, poslanci a samosprávou. Potom jsem podobně pokračoval jako prezident Konfederace, a to trvá dodnes. Zastupuji všechny členské zaměstnavatelské organizace, včetně SČMVD. Činnost je téměř stejná, jen záběr širší a vícestranný.

A jak se podle vašeho mínění změnilo prostředí, ve kterém se pohybujete?

Co vidím jako negativní, jsou časté změny ve státní správě. Jen kolik se za ta léta vystřídalo ministrů ve školství, ale to se týká vlastně všech rezortů. Sotva jsme se na něčem dohodli, lidé se vyměnili a mohli jsme začít zas od začátku. Proto se výsledky dostavují jen velmi pomalu a pracně. Kdyby takhle jako úřady měly fungovat podniky, žádná byrokracie by neexistovala. Nebyly by prostě žádné prostředky k její činnosti. Samozřejmě existují i světlé výjimky. Ale problémem je, že úřednický aparát je přebujelý a v rozhodování velmi opatrný, vyhýbá se jakýmkoli radikálnějším rozhodnutím a potřebným změnám. Výsledkem je například téměř nefunkční digitalizace státní správy. Úřady nejsou propojeny, nekomunikují uvnitř ani mezi sebou. Ale administrativní náročnost neustále stoupá, podnikatelé ztrácejí papírováním víc a víc času a energie. K těm malým vítězstvím patří vznik Czech Pointů.

Léta se pohybujete v politice a businessu a váš život je nadmíru aktivní. Mnozí vám až závidí tolik energie a výsledky. Jaký je recept na to všechno?

Když už něco dělám, chci to dělat pořádně a plně se tomu věnovat. Bohužel to jde i na úkor rodiny a koníčků, kterých jsem se musel vzdát. Bydlím na venkově v hájovně, mám honitbu, a tak se v tom málu volna starám o les a zvěř, na ostatní už nezbývá čas. Snažím se, abych měl dostatek pohybu, a tak chodím každé ráno do bazénu plavat.

Mnozí odborníci v letech tvrdí, že dnešní mládež nic nevydrží, o nic nemusí bojovat, má všechno, včetně komfortu pro život. Souhlasíte s tím?

Není možné paušalizovat. Jasné je, že životní styl se podstatným způsobem změnil. Ti, kteří podnikají, mají vedoucí funkce, se dostávají pod velký tlak. Odnášejí to i jejich rodiny. Stát jim jejich roli moc neusnadňuje, nevytváří vhodné podmínky k práci. Ještě obtížnější postavení mají ženy-matky. Odbory nám vyčítají, že pro ně neděláme dost. Ale největší úkol zde má stát, který nevytváří základní podmínky, zejména ve službách pro pracující matky. Chybí jesle, mateřské školy, a to je také jeho vina. Vždyť má k dispozici veškeré informace o vývoji populace a podle toho může řídit rodinnou politiku. Jenže u nás se problémy řeší, až když je pozdě nebo velmi pomalu. Ale je třeba říci, že je řada negativních vlivů, ale velká část mladé populace je zodpovědná, iniciativní a vzdělaná.

Čemu jste se od mladých přiučil?

Svět jde rychle kupředu a mladí lidé mají vyšší nároky. Zpravidla jsou dobře finančně zabezpečeni, nemusí si při studiu přivydělávat, a hlavně mají před sebou obrovské možnosti k osobnímu rozvoji. Vyjíždějí za hranice, učí se jazyky, sbírají zkušenosti a pak je mohou doma uplatnit. Setkal jsem se s mnoha schopnými mladými podnikateli a manažery, znám je z jednání v různých institucích, v podnicích. Na druhou stranu přibývá mnoho starších vlastníků, kteří řeší problém, že nemají firmu komu předat, děti vidí tu náročnost a zodpovědnost a chtějí být volnější a věnovat se více rodině apod. I takový je život.
Mám pět dětí a vidím na nich, jak žijí jinak. My jsme museli vystačit s logaritmickým pravítkem, oni mají nejrůznější elektronická zařízení a digitální systémy. Ale rostou i nároky. Dnes už nestačí jen se vyučit v oboru, absolvovat školu, ale doba vyžaduje celoživotní vzdělávání, neustálé učení se novým věcem. Když se například ženy vracejí z mateřské, přicházejí do změněných podmínek, musí se jim rychle přizpůsobit. Prostě změny jsou častější, než tomu bylo v nedávné minulosti. Proto tolik různých kurzů, rekvalifikací. A čemu jsem se přiučil? Třeba vnímat technologický pokrok jako potřebný.

Konfederace je dnes významným uskupením, které obhajuje zájmy zaměstnavatelů a podnikatelů. Oč jde v současnosti především?

V Konfederaci se především zabýváme tím, co potřebují podniky, co samy nezvládnou a kde je potřeba vytvářet podmínky k podnikání a vůbec jejich práci a poslání. Jde především o legislativu. Jako připomínkovací orgán se podílíme na tvorbě zákonů, vstupujeme do procesu od samého počátku a jsme účastníky až do konečného schválení v parlamentu. Naše role spočívá v tom, že vysvětlujeme, jak legislativní úpravy ovlivní podnikatelské prostředí, čím mu mohou prospět nebo ho poškodit. Máme zástupce i v Evropském hospodářském a sociálním výboru, připomínky se snažíme uplatnit také přes europoslance. Někdy se to daří, jindy ne.
Mrzí nás, že vláda stále nemá dlouhodobou hospodářskou strategii, aby i rozvoj podnikání byl předvídatelný. Naposledy se na takovém materiálu pracovalo pod vedením místopředsedy Martina Jahna, ale s jeho odchodem to skončilo. Proto se snažíme, aby se plnily alespoň úkoly, které jsou uvedeny ve vládním programovém prohlášení, ke kterému dáváme své připomínky a snažíme se, aby tam byly zakotveny ty nejdůležitější úkoly, které je nezbytně nutno realizovat.

A v čem jste zajedno s vládou a odbory?

Spolupráce v tripartitě se v posledních dvou obdobích zlepšila. Na některých věcech se dohodneme i s odboráři, protože máme společný zájem na dobrém prostředí pro podnikání a zaměstnance. Odlišný názor mezi námi panuje na zákoník práce a na nepřiměřený růst minimální mzdy. Jsme přesvědčeni, že odměny se musí odvíjet od ekonomických parametrů. Chceme společně tlačit na vládu, aby především změnila strukturu průmyslu. Měla by přednostně podporovat výrobu s vyšší přidanou hodnotou, domácí produkci z vlastního výzkumu a vývoje, ne práci na subdodávkách, nebo dokonce ve mzdě, na tento druh výroby by vůbec neměly být poskytovány investiční podmínky. Přejeme si, aby byly v ekonomice podporovány inovace a modernizace, a do tohoto procesu by měl být zapojen zejména aplikovaný výzkum, a již konečně by měla být spuštěna reforma školství, změny, které neustále prosazujeme zejména v podpoře technických zaměření základních škol, učňovského školství až po střední a vysoké školy. Zejména tito pracovníci, absolventi takových škol na trhu práce chybí a tento nedostek bude mít velice negativní důsledky pro celou budoucí dobu.

Čím náš rozhovor uzavřít?

Kdybychom nechali bez povšimnutí vše, co vymyslí na úřadech, znamenalo by to pro podnikání katastrofu. Usiluji o to, aby se věci hýbaly kupředu. Mám děti a přeji si, aby v této zemi zůstaly a byly tu spokojené. Těší mě, když se něco podaří prosadit, i když potřebné změny pokračují pomalu. Ale dělat se to prostě musí.

připravil Pavel Kačer