V relativně krátké době si  tuto   cestou  dovoluji  do  této  druhé  úvahy   jako  nosnou  myšlenku použít starou českou pravdu,  protože v této  situaci přesně  vystihuje  merito   věci. Naučme  se tedy i my  respektovat pravidlo  našich  chytrých  předků, které  říká,   že člověk  nemá zestárnout dříve, dokud  nezmoudří.  Jelikož  já  osobně  mám  za  sebou   již  tři čtvrtiny prožitého století, mohl  bych s veškerou  skromností a pokorou o svém dosavadním životě konstatovat, že byl  plodný  a  pestrý. Uspěchy  střídaly  neúspěchy, lásky  zklamání  a vzestupy  pády. Dalo by se snad  dokonce napsat, že mne ve  zbytku této  pouti pánem bohem daného životního času  již  téměř nic  nemůže překvapit,  natož dostat do kolen. Nabyl  jsem  přesvědčení a  nasbíral   tolik životní  pravdy, a snad i moudrosti, že mne  již  nemůže  nic  překvapit.  Bylo by to  dobré  krédo,  s kterým bych si  do konce  života  snad i vystačil. Všechno by bylo o. k.,  kdyby na naši  domýšlivost a pocit  naprosté  nedotklutelnosti  nepřišla pohroma  zvaná nevím  proč  Covid  19.  Snad nám  budoucnost ukáže,  co a  kdo a proč  s touto  zhoubou  lidstva na nás  vyrukoval.

K  této nové nikým neočekávané, natož  avizované  realitě   zatím marně hledám  vlastní   životní  postoj a snad i   adekvátní řešení,  neb právě ona životní  moudrost a  zkušenost zde  narazila na hluché  místo,  které bude  nezbytné zacelit.  Jsem tudíž  stejně jako většina  národa  postaven  před problém,  který nepřekoná sebelepší znalost, předvídavost, doposud nabité moudro. Osobně  vidím,  že se s touto  novou  realitou sice  musíme  naučit co  nejdříve žít, ale pokud  možno rychle ji  posléze  dostat do  rozumných  mezí a  určitých parametrů. Jak se  nám  to  povede, zhodnotí  až  další  generace. My snad máme  šanci na reálné a snad i úspěšné přežití v případě,  že budeme  všichni a společně hledat a snad i nalézat optimální cesty pro řešení. Nemůžeme  v tom bohužel moc spoléhat na státní  instituce a  vládu, kterou  často  více zajímalo   využití tzv. nouzového stavu  k převážně sobecké individuální  válce směřující u většiny naší  reprezentace k získání výhodných pozic  pro blížící  se volby.  Zbytek   národa  však  čeká   mimo jiné  optimalizace zásadním  způsobem   narušených   mezilidských   vztahů a  snah o  pozitivní  vidění  budoucnosti.  Volme tedy  promyšlenou cestu systémem podpory reálných a málo konfliktních  cílů bez  lidské  zloby a a nenávisti.