Známé  a snad i pravdivé  přísloví  praví,  že  „Člověk  nemá zestárnout dokud  nezmoudří.“ Pro sebe osobně vzhledem k mému věku  v tom přísloví  vidím jeden  zásadní  problém.  Neznám totiž   žádnou  naučnou literaturu,  kde  bych nastudoval,  jak člověk pozná,  že je již relativně dost starý a že  již zmoudřel natolik, aby mohl doufat, že tento subjektivní dojem o něm potvrdí po jeho smrti někdo ještě moudřejší. Pro uspokojení mé mysli při hledání optimálního,   byť  sobeckého, přístupu k  řešení tohoto téměř filosofického problému jsem našel snad jediné východisko. Modlit se k bohu, aby s tím stářím a jeho vrcholem, to je smrtí, moc nespěchal. Mohl bych mu určitě  předložit mnoho důkazů a příkladů, že nejsem ještě natolik moudrý, abych doufal v pozitivní osud, že se najde  člověk, který to rád po mém odchodu z tohoto světa z nějakého důvodu potvrdí. Život mne totiž naučil nemít přílišnou důvěrou k ódám na vlastní moudrost za života, a nedoporučuji to ani jiným. Důvodů pro toto tvrzení je tolik, že je zbytečné psát je.

Ing. Zdeněk Juračka, předseda představenstva Asociace tradičního českého obchodu