Doba hýří informacemi, všichni hledáme odpovědi na nejrůznější otázky. Někdy úspěšně, jindy marně. Ptáme se na podstatu toho všeho, co kolem nás krouží, co nás trápí, co si neumíme zatím vysvětlit. Otázky a odpovědi potřebujeme při vedení firmy, při rozhodování o smysluplném investování, při snaze o šťastný život plný zdraví a výkonnosti. A k našim jistotám patří i správné odpovědi. Ony nás posléze vedou k dobrým skutkům, ke konání prospěšných kroků, ať se to týká nás samotných, nebo věcí celospolečenských.

Prof. Ing. Růžena Petříková, CSc., osobnost akademické obce, významný pedagog, která se celoživotně zabývá fenomenálním pojmem kvalita, měla možnost recenzovat novou knihu PhDr. Karla Červeného, MSc., MBA, DBA, experta na rozvoj kreativity a inovativního myšlení, s názvem Synergie. O jejím pojetí, obsahu, významu nejen pro lidi z businessu hovořila několikrát v superlativech. Proč? O tom je následující rozhovor:

Měla jste možnost recenzovat připravovanou knihu Karla Červeného s názvem Synergie. A já vím, že vás tato práce nadchla...

Kniha mne nadchla zejména pro svoji komplexnost, a pak také pro tu maximální snahu a touhu autora najít odpověď na zdánlivě prostou otázku, kterou si položil hned v úvodu Proč se věci dějí tak, jak se dějí? A propos, otázka se objevuje v podtextu titulu knihy a přiznejme si, kdo si ji v průběhu života, v nějaké z mnoha možných variant, nepoložil? Já osobně mnohokrát. A nemohu ani dnes říci, že mám v tomto směru absolutně jasno... Proto jednoznačně doporučuji se s texty seznámit a pozorně hledat odpovědi na ty své konkrétní otázky.

Synergie je dnes velké téma, ukazuje, jak dokážeme pracovat například s informacemi a jak se tato schopnost promítá do praxe. Proč vás právě ono tolik zaujalo?

Máte absolutní pravdu v tom, že synergie, sdílení, spolupráce byly, v současnosti stále zůstávají a ještě dlouho budou významnými tématy. V knize budou mít zájemci možnost nejen se postupně seznámit se širokou paletou zásad, charakteristik, principů synergií, jejich vzájemných vztahů a souvislostí tak, aby je mohli přinejmenším následně pochopit. Pevně však věřím, že některé z nich budou rovněž umět uchopit a využít nejen ve své každodenní manažerské a podnikatelské praxi, ale i ve svém osobním životě. K tomu zcela jistě dopomůže řada příkladů, které publikaci charakterizují.

Prolínání dovedností, schopností, možností, analýza a syntéza toho všeho, co nás obklopuje a ovlivňuje, to by mělo patřit do činnosti všech manažerů i podnikatelů. Géniové se s těmito atributy rodí, ostatní se to asi musí naučit. Je to tak?

Rámcově je možné s tímto tvrzením souhlasit, sama publikace ostatně tuto pravdu dokládá, když se objevuje v řadě odkazů děl jak současných, tak již nežijících autorů (často géniů, jak je nazýváte) v její historické podobě. Zde nám toto „poznání“ autor navíc nabízí ve velmi komplexní, integrované podobě, vše často doplněno praktickými příklady, ověřenými ať už vlastní, či jinými autory doporučenou zkušeností. Takže ano, chcete-li získat ucelené povědomí a proniknout hlouběji do světa synergií, může vám v tomto vašem snažení publikace v mnoha směrech pomoci.

Umět pružně vyhodnocovat dané situace je dnes velmi důležité. Vypovídá o talentovanosti lídrů, přizpůsobivosti, bystrosti, jež dnešní dynamický svět tolik potřebuje. Jsou k tomu nutné určité zkušenosti, nebo to dokážou i velmi mladí lidé?

Bystrost, dynamika, kreativita a rychlý tah na branku je přece v současnosti vlastní i řadě mladých lidí. Proto na mnoha místech autor oslovuje zejména právě je, kteří ještě ne zcela pochopili význam a roli premis, jako jsou synergie, sdílení, kolegialita, spolupráce. Nemohu na tomto místě proto nevzpomenout geniálního podnikatele Tomáše Baťu, který viděl řešení vzniklých problémů vždy velmi jednoduše a elegantně – totiž právě ve spolupráci, kterou často doporučoval dokonce jako moderní a účinnou reakci globální hyperkonkurenci. Stejně jako on i každý současný manažer a podnikatel, obdařený zdravým selským rozumem, vnímá spolupráci a sdílení jako základ úspěšného podnikání, nikoliv systém státních podpor a dotací.

Autor zmiňovaného díla vystupuje jako multioborová osobnost. Co chtěl touto prací především zdůraznit?

Na tuto otázku nelze z žádného úhlu pohledu odpovědět několika větami. Zde bych proto chtěla čtenáře odkázat zejména na závěrečnou kapitolu, která je věnována, a to doslova „událostem budoucím“. Opět společně s řadou historických osobností autor odpovídá na to, jaká nás čeká budoucnost.
Tuto kapitolu, která navazuje na události z minulosti a současnosti, bych označila slovy jednoho moudrého kolegy jednoznačně jako velmi sličnou a čtivou, ostatně jako je vlastně celá kniha. Mnoho sdělených myšlenek však vyžaduje reflexi, zamyšlení a velmi, velmi pozorné a pozvolné vstřebávání sdělených faktů.

Jakou roli v synergickém hodnocení skutečností bude hrát zdravý selský rozum, intuice, i vědomí, že se vše kolem nás rychle mění? Bude umět člověk v takovém prostředí vůbec fungovat?

Se všemi výše uvedenými pojmy se čtenář bude mít možnost setkat v publikaci opakovaně, tzv. na každém kroku. Dovolím si opět poukázat zejména na některé ze závěrečných kapitol, které se těmto souvisejícím oblastem věnují. Vše se mění, a my budeme muset postupně měnit i sebe sama, tak, abychom uměli trvale přijímat stále nové výzvy, nová pravidla, razit nové cesty, jednoduše řečeno, abychom mohli v tomto prostředí nejen fungovat, ale být úspěšnými.

V této souvislosti mne napadá, zda roky příští nebudou fandit více ženám, protože právě ony na základě svého biologického nastavení oproti mužům vynikají kreativitou, vysokým pudem sebezáchovy, přirozenou schopností okamžitě řešit, co je nezbytné...

Nemyslím si to, i když se to vzhledem k tomu vámi zmiňovanému biologickému nastavení nabízí. Žena, muž ani věk dle mého názoru nejsou kategorie, které by konkrétně označovaly schopnosti či dovednosti jednotlivců. Ještě jsem kupříkladu dosud neslyšela, že by některá žena řekla, že chce být v čele podniku, radnice, univerzity, statutárního města či kraje jen proto, že je žena, některý senior protože je nejstarší...

ptala se Eva Brixi