Zemědělci o sobě dávají vědět. Jejich podnikání je stále více ohroženo. Nežije se jim vesele, ba naopak. Protesty proti nejrůznějším opatřením, nařízením, byrokracii nepomáhají.

Podniky, které se starají o náš plný talíř, se stávají méně konkurenceschopné. Chovatelé kuřat, ovocnáři, pěstitelé zeleniny, a všichni ostatní, se začínají bouřit. Proč? To se dozvíte ze slov Ing. Martina Pýchy, předsedy Zemědělského svazu ČR:

O vašem svazu bylo v poslední době hodně slyšet, zejména ve spojitosti s Agrární komorou ČR. Oba subjekty se snaží velmi důrazně vládě sdělit, že si čeští a moravští zemědělci zaslouží více pozornosti než jen sliby. Co je v popředí vašeho zájmu v letošním roce?

Ano, jak říkáte! Zemědělci v České republice zasluhují větší pozornost a vládní sliby, které byly učiněny, zůstaly nenaplněny nebo jen částečně splněny. Požadavky, které jsme opakovaně předkládali vládě, zůstávají stále aktuální, a my nadále trváme na jednání. Ve spolupráci s dalšími zemědělskými organizacemi, jako jsou Čes­komoravský svaz zemědělských podnikatelů, Společnost mladých agrárníků ČR, Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků a Asociace soukromého zemědělství Olomouckého kraje, jsme 30. května 2024 zaslali vládě, poslancům a senátorům výzvu s klíčovými požadavky na záchranu českého zemědělství. Zmíním ty nejdůležitější z nich.

Požadavky:

1. Naplnění vládou dříve daných slibů, tj. pokračování ve vyjednávání ohledně zavedení podpory zaměstnanosti na venkově, kterou slíbil ministr Marian Jurečka.
2. Zachování, resp. nekrácení tzv. národních podpor na úroveň roků předcházejících nástupu současné vládní reprezentace, tak jak slíbil ministr Marian Jurečka.
3. Úprava tzv. redistributivní platby v I. pilíři SZP, pokud se ukáže, že má negativní dopady na střední zemědělce, tak jak slíbil premiér Petr
   Fiala, ministři Marian Jurečka a Marek Výborný.

Zároveň s tím ale zemědělci u nás čelí největší krizi svého oboru od vstupu do EU. Propad cen hlavních komodit při souběžném zvýšení cen vstupů tlačí velkou část zemědělců do ekonomických problémů. Jen v roce 2023 skončilo dle našeho průzkumu 29 % zemědělců ve ztrátě, a i letos ta situace stále pokračuje. Vláda tento stav ignoruje a ministr zemědělství přichází pouze s okrajovými návrhy na řešení, které nemohou mít zásadní vliv na tento stav. Přichází v této krizi naopak s opatřeními, která celou situaci zhoršují, na rozdíl od jiných zemí, které se snaží svým zemědělcům pomoci. Myslím tím například zvýšení daně z nemovitosti ze zemědělské půdy, zvýšení daně z příjmů, zvýšení odvodů OSVČ, krácení národních podpor. Navíc přichází i s opatřeními, která zemědělcům zvyšují náklady nebo dále snižují příjmy, jako například vyčleňování půdy mimo produkci. Ale to je jen jedno z mnoha dalších opatření, která jdou i nad úroveň jiných zemí. I to je také v rozporu se sliby této vlády.

Soběstačnosti asi nikdy nedosáhneme a rozumní už tyto sny nemají. Přesto lze pro zajištění dostatku kvalitních domácích potravin udělat více, než se dělalo dosud. Jaké kroky by byly namístě?

Zajistit dostatek potravin, vody, energií a vnitřní a vnější bezpečnost je povinností každé vlády v každé zemi.

Jsem přesvědčen, že Česko má potenciál být soběstačné v základních komoditách, vhodných pro naše přírodní podmínky. V některých komoditách jsme již dnes soběstační, např. obiloviny, mléko, hovězí maso. V jiných naopak dlouhodobě ztrácíme produkci, jako např. u ovoce, zeleniny, vepřového či drůbežího masa, brambor atd. Samozřejmě do toho také vstupuje ekonomická konkurenceschopnost. My dlouhodobě usilujeme o srovnatelné podmínky pro naši práci, abychom mohli konkurovat, a pak už by to bylo jen na naší schopnosti. Těžko ale můžete konkurovat zemědělcům z jiných zemí, když mají vyšší podpory, menší byrokratické povinnosti a také nižší ceny vstupů. Tím myslím především energie, ceny pohonných hmot, plynu atd. Naše vlády se o srovnání těchto podmínek snaží pouze minimálně a současná vláda dělá kroky úplně opačné.

A co by měla vláda dělat? Jak jsem řekl, na prvním místě srovnat podmínky, to ale odmítá. Musela by totiž snížit některé daně nebo zvýšit podporu zemědělců. Také srovnat povinnosti a podmínky produkce na úroveň ostatních států. Žádné zákazy klecových chovů nosnic, když jinde nic takového neplatí a zákazník chce co nejnižší cenu. Žádné vyčleňování půdy mimo produkci, když to Evropská komise zrušila a jinde nic takového neplatí. A takových věcí je tady spousta. Také je nezbytně nutné zredukovat byrokracii. O to se sice MZe snaží, ale zatím se to moc nedaří. Stále přibývají nové povinnosti a zemědělci už často rezignují. Mají obrovský strach z byrokratických chyb, za které hrozí vysoké sankce. V neposlední řadě potřebujeme určitou míru stability prostředí, ne že za měsíc budou zemědělci sít ozimy a dodnes neznají detailní podmínky, které musí plnit. Jak mají plánovat? Jak mají nakupovat osiva, která je třeba pořizovat dopředu? Zkrátka neustálé změny už zemědělci nestačí ani sledovat. Potřebujeme předvídatelné prostředí, které umožní zemědělcům dlouhodobé plánování a investice do produkce.
Dále je důležité usnadnit přístup zemědělců k lokálním a regionálním trhům, aby mohli své produkty snadněji prodávat přímo spotřebitelům. To zahrnuje podporu místních trhů a prodejních sítí, které umožní zemědělcům nabídnout své produkty přímo zákazníkům bez zbytečných mezičlánků.

Je šance, že se některé z vašich požadavků splní?

My v to stále doufáme a nechceme to vzdát! Některé požadavky byly sice jen částečně splněny, ale ani krizi ani nestabilitu prostředí to neřeší.

Určitě se však i řada věcí podařila. Z čeho mají farmáři radost, co je motivuje k tomu, aby pokračovali?

Kdybych měl být upřímný, tak toho moc není. A rozhodně farmáři v této době nemají radost, spíše starost. Jsou přesvědčení, že je tato vláda hodila přes palubu. Ceny komodit jsou nízko a nepokrývají náklady na produkci. A právě začala sklizeň. Pokud se ceny nezlepší, což ale nevypadá, tak to bude další ekonomicky složitý rok. Sliby vlády už moc zemědělci neberou vážně. Vláda jedny sliby nahrazuje jinými. Zatím se podařilo alespoň vrátit podporu dobrých životních podmínek zvířat a máme příslib podpory dvě miliardy korun v příštím roce. Jenže toto je jen malá část prostředků, které vláda slíbila již v roce 2023. Navíc mnohem více zemědělcům ještě odebrala jinými cestami. Kdyby zemědělství nebylo o půdě a zvířatech, o dlouhodobých investicích atd., tak již mnoho z nich ze sektoru odešlo. Takto bojují a nechtějí zahodit roky práce. I tak to ale mnoho především středních zemědělců vzdalo a prodali své podniky a farmy.

Venkov se dál vylidňuje, ve stájích a na polích pracuje méně lidí. Bude tento trend pokračovat?

Je pravda, že vylidňování venkova a úbytek pracovníků v zemědělství je dlouhodobým jevem. To je ovlivněno několika faktory, mezi které patří stárnutí populace, odchod mladých lidí do měst za lepšími pracovními a vzdělávacími příležitostmi a také rostoucí automatizace a modernizace zemědělských prací. Stejně jako jinde, bude i u nás tento trend pokračovat. Je ale na vládě, jak rychlý bude. Proto je nezbytné vytvořit atraktivní podmínky pro mladé lidi, aby se rozhodli pro kariéru v zemědělství. A to mohou pouze prosperující zemědělci. Také se snažíme ukázat zajímavost tohoto moderního oboru. Zemědělský svaz ČR v tomto pomáhá projektem Zemědělství žije!, který má za úkol přivést mladé lidi k oboru.

Zemědělci však hodně investují do nové techniky, digitalizují procesy. Ani tato cesta neláká například mladé, aby žili na vesnicích?

Zemědělci skutečně hodně investují do nové techniky a digitalizace procesů, což je nezbytné pro zvýšení efektivity a konkurenceschopnosti zemědělství. Moderní technologie mohou výrazně usnadnit práci, zlepšit výnosy a snížit ekologickou zátěž. Otázkou však zůstává, zda tyto inovace lákají mladé lidi, aby žili a pracovali na venkově. Práce v zemědělství není pro každého. I přesto, že se v tomto oboru dnes dají vydělat dobré peníze, dnešní generace často preferuje zaměstnání, která nabízejí méně náročnou činnost. Zemědělství, navzdory všem pokrokům, stále vyžaduje fyzickou zdatnost a často nepravidelnou pracovní dobu, což nemusí být pro mnoho mladých lidí lákavé. Zkrátka to musí být jejich životní styl.

Vznikají nové zemědělské podniky, pokud ano, s jakou motivací?

Nové podniky nevznikají. Jen několik málo farem, které spíše vznikají dělením těch stávajících kvůli výhodnosti a vyšší podpoře malých zemědělců. Politika vlády totiž podporuje především malé zemědělce. Ti mají na 1 Kč produkce až 50haléřovou podporu. U středních zemědělských podniků, které dělají přes 80 % produkce potravin, je to mnohem méně. Navíc jim tato vláda další podpory odebrala a dala je těm, kteří produkují minimum potravin. Logicky to tak vede k tomu, že střední podniky tlak neustojí a vlastníci je raději prodají. Tak u nás díky této vládě vznikají velké zemědělské skupiny.

O udržitelnosti se mluví jako o zaklínadlu. Každý zkušený farmář ví, co se pod tím skrývá a co má dělat, aby hospodařil rozumně. Přesto ne vše, co pod pojmem udržitelnost požadují různé předpisy, nařízení, opatření, odpovídá zdravému selskému rozumu. S čím vaši členové zásadně nesouhlasí?

Zemědělci čelí rostoucímu tlaku na ochranu životního prostředí, snižování emisí a ochranu biodiverzity. Přestože si uvědomují důležitost těchto cílů, často upozorňují na nutnost najít vyvážený přístup, který neohrozí životaschopnost jejich podniků. Udržitelnost tedy není jen o ochraně životního prostředí, ale i o zajištění ekonomické stability a sociální spravedlnosti pro zemědělce a venkovské komunity. Naše organizace je odhodlána pracovat na tom, aby byla tato rovnováha dosažena. Kdybych měl vyjmenovávat veškerou legislativu a popsat, co musí zemědělci dodržovat, tento časopis by nestačil. Je toho opravdu mnoho. Pro představu: v tomto funkčním období (tj. za pět let) bylo na úrovni EU schváleno 158 legislativních aktů s přímým dopadem na zemědělství. Kdyby měli zemědělci přečíst vše, museli by každý den, včetně sobot a nedělí, nastudovat 15 stránek nové legislativy. A to je jen evropská legislativa. Na ni navazuje česká, včetně vyhlášek a různých metodik. Je toho opravdu hodně. Mj. i proto ve 22 zemích EU probíhají protesty zemědělců. To už není totiž normální, to je spíše šikana podnikatelů.

Zákazníci mají občas pocit, že masa, vajec, zeleniny a ovoce, pečiva nebo mléčných výrobků bude vždy dost. Že stačí zajít do supermarketu. Jenže ono to má více souvislostí. Myslíte si, že si dostatečně vážíme toho, že máme plný talíř?

Je pravda, že mnoho lidí bere dostupnost potravin jako samozřejmost. V moderní společnosti, kde je většina lidí odtržena od produkce potravin, může být snadné zapomenout na složitý a náročný proces, který je za tím, aby se potraviny dostaly na naše stoly. Zemědělství zahrnuje mnoho faktorů – od klimatu, počasí, péče o půdu přes výživu a zdravotní péči o zvířata až po sklizeň a zpracování plodin. Myslím si, že si lidé často dostatečně neuvědomují, jaká práce a úsilí jsou potřebné k tomu, aby měli plný talíř. Je důležité, aby veřejnost lépe chápala hodnotu místní produkce potravin a podporovala zemědělce, kteří se starají o naši potravinovou bezpečnost. To zahrnuje nejen ocenění práce zemědělců, ale také aktivní podporu nákupu místních a sezónních potravin. Když si vážíme toho, co máme na talíři, a podporujeme místní zemědělství, přispíváme k udržitelnosti a odolnosti našeho potravinového systému.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi