Knedlík. Dříve samozřejmost české kuchyně, takřka nutnost nejednoho oběda. Každá maminka, babička i dcera ho musela umět uvařit. Dnes dokonce kulinářské umění. Naštěstí již minula doba, kdy se vedly diskuze o tom, zda jsou knedlíky trnem v oku výživových poradců, či nikoli. Jak tvrdí Vladimír Zikmunda, majoritní majitel firmy Knedlíky Láznička s.r.o., a její šéfkuchař Petr Kosiner, jejich knedlíky jsou opravdu zdravé. Protože se vaří z nejkvalitnějších surovin, jaké lze na trhu sehnat.
Málo platné, na chléb a pečivo nedají Češi dopustit. Patří na jejich stůl odjakživa. Nikdy se nepřejí a můžeme si ho dopřát k snídani, k obědu i k večeři. I to mluví o jeho výsadním postavení v našem stravování. Svaz pekařů a cukrářů v České republice je na obor, který reprezentuje, náležitě hrdý. Přesto jeho zástupci neskrývají, že se česká pekařina potýká s velkými potížemi, a to především v oblasti lidských zdrojů. A mladou generaci tohle nádherné a voňavé řemeslo s obrovskou tradicí dnes neoslovuje.
Být organizací, firmou, subjektem, který má váhu, prestiž a na něhož se mohou například odběratelé stoprocentně spolehnout. To už není sen, ale tržní nutnost. Prokázat se tím, že umím, že jsem schopen držet kvalitu zboží, služeb, procesů, že garantuji výsledek a kvalitu. Zákon, který platí zcela nesmlouvavě.
Jak rychle se mění trh práce? A jak budou vypadat některé tradiční profese za deset let? Kolik nových přibyde a kterak se budou nazývat, co si pod nimi budeme moci představit? Jak náročné bude umění vést týmy k vyšší výkonnosti, kreativitě, jak efektivně si kdo z nás poradí v neobvyklých situacích? Budeme násobně více závislí na nových technologiích, nezblázníme se z počítačů a mobilů, online gramotnosti, dokážeme být k sobě milí, zdvořilí, nepřestaneme spolu mluvit tváří v tvář?
Letiště v nejrůznějších částech světa mají svébytnou atmosféru, tak trochu se jedno podobá druhému, ať jde o ta největší, nebo malá, krajová. Kromě mnohých benefitů nabízejí i špetku nadcházejícího dobrodružství a adrenalinu, které se vážou k překonávání dálek i očekávání od tohoto aktu. Ať už směřujeme na dovolenou, nebo na pracovní pobyt, významnou zahraniční konferenci nebo obchodní jednání, je letiště a letadlo a čas zde strávený podmaněn ojedinělým kouzlem až dramatem.
(pokračování rozhovoru z říjnového čísla)Válcují vás povinnosti, cítíte se k ničemu? Na podobnou notu začínal rozhovor v říjnovém vydání naší Madam Business s Ing. Simonou Mylikovjanovou, Ph.D., MBA, MBE, majitelkou společnosti SiMyCo. Byl o tom, že mnohé starosti a strachy si přiděláváme sami jen tím, že si nedokážeme sami v sobě ujasnit priority a cestu k nim. Že se blokujeme určitými mechanizmy, které nám staví do cesty jen překážky místo toho, abychom měli mechanizmy jiné, osvobozující a povzbuzující. Je to přitom tak jednoduché. I když, jak se to vezme.
Znáte to. Jste soustředění na svoji práci, letíte za splněnými KPI. A pak zapomenete na to zásadní. Dotankovat energii. Ne autu, ale sobě. A vzpomenete si na to dávno po poledni. To je pak štěstí, když vyrážíte na vánoční setkání s výjimečným člověkem. Tomáš Hudera rozhodně nasytí vaši duši. A jak tak uklidňujete myšlenky, v té lahodné vůni vznášející se prodejnou a jídelnou se najednou rozpomenete, že jste od sedmé ráno nejedli, že vám žaludek dělá nespokojené kotrmelce a úpí hlady. Jak se říká, líná huba, holé neštěstí. Nedalo mi to. Ptám se, jestli náhodou nezbyl nějaký řízeček. Tomáš se na mě podívá, zdvihne obočí a povídá: A to jsi mi to nemohla říct před půl hodinou, když jsme si volali, zrovna řízky většinou nezbývají. No, já si na ten hlad prostě nevzpomněla, krčím rameny. Pokývá Tomáš souhlasně hlavou a dodá, že se mu to občas...
Anglické slovo design je odvozeno z latinského de-signare, označit, vyznačit. Postupně dostalo také významy „navrhnout“ či „návrh“. Od poloviny 20. století, kdy se začal klást větší důraz na vzhled výrobků a na reklamu, se rozšířilo do mnoha jazyků, včetně češtiny, v užším významu „výtvarného návrhu užitkových předmětů“.
Pokračování ...