S blížícím se koncem roku stále nemá spousta firem a podle odhadů až třicet procent municipalit podepsané smlouvy na dodávky energií pro rok 2023. Poslední týdny roste obrovský tlak na Prisko, státního dodavatele energií, který takový nápor nejen z administrativních, kapacitních a procesních důvodů nemůže ustát. Jaká je tedy cesta ven z této krizové situace? Odpovědi nabízí ve svém komentáři Pavel Urubek, jednatel společnosti MJEnergie.

Současný stav, kdy hrozba pozastavení dodávek energií kvůli nepodepsaným smlouvám visí nad obrovským množství firem i obcí, je naprosto bezprecedentní. Firmy i obce smlouvy stále nemají proto, že nabízené varianty jsou pro ně příliš vysoké, v některých případech dokonce likvidační. Většina dodavatelů se podle Urubka u svých zákazníků více zaměřuje na jejich rating, což znamená, že pokud zákazník nemá dostatečné výsledky ve svých bilančních zprávách, dodavatel mu novou smlouvu nenabídne ani neprodlouží.

„Aktuální situace je doslova alarmující. Nikdy by nás nenapadlo, že se do této situace můžeme dostat. A bohužel také platí, že tento problém už nejde zastavit, ale lze jen minimalizovat ztráty. Cest se nabízí několik, žádná však není ideální, respektive dostatečně rychle proveditelná,“ varuje Pavel Urubek.

Okamžitě musí zasáhnout stát

Jak na situaci reagovat? Podle Urubka se musí do dění co nejrychleji vložit státní orgány. Jednou z variant může být prodloužení takzvané přetržky, což zjednodušeně znamená, že firmy i obce by byly od nového roku v takzvaném neoprávněném odběru, což by prakticky vedlo k tomu, že by se takový klient stal černým odběratelem a kdykoliv by mu mohl být odpojen elektroměr.

Další variantou, jak co nejvíce minimalizovat ztráty, je změna zákona o veřejných zakázkách. Urubek si uvědomuje, že tahle varianta je sice více než potřebná, avšak vzhledem k časové náročnosti je prakticky nereálná. „Legislativní proces si zkrátka vezme svůj čas. Tato změna je ovšem nutná. Obce, města či podniky totiž nyní na základě tohoto zákona musejí vypisovat výběrová řízení na dodavatele energií s kritérii, která absolutně neodpovídají současnému dění na trhu. V podmínkách je často zahrnuta například fixace ceny, neomezené garance či požadavek na šedesát dní bez záloh. Výsledkem je skutečnost, že namísto tří různých nabídek, které stanovuje zákon, se do výběrového řízení nepřihlásí žádný dodavatel. Řešením v tomto případě musí být novelizace současného zákona, která by municipalitám dala větší prostor a pružnost k výběru dodavatele.“

Se zákonem o veřejných zakázkách souvisí i fakt, že obce nemohou se státním dodavatelem energií podepsat smlouvu bez výběrového řízení. Jde tedy o další byrokratické zdržení, jež obcím při vyjednávání brání. „U státního dodavatele Priska je teď logicky obrovský chaos. Nám v předchozích týdnech volali starostové obcí s žádostí o nabídky, přičemž často byli uklidňováni tím, že Prisko jim zašle nabídku vlastní. To se ale teď kvůli časovému presu neděje a obce s panikou vyhlašují nadlimitní výběrová řízení, která ale stejně jejich problém do konce roku nevyřeší,“ podotýká Urubek.

Varianta – dodavatel poslední instance

Řada firem, ale i obcí částečně spoléhá na dodavatele poslední instance (DPI). Zde je však v ČR jeden velký problém. Podle Urubka tu totiž v minulosti byl dodavatel poslední instance pouze pro subjekty, jimž zkrachoval dodavatel, což není tento případ. Legislativa podle něj bohužel vůbec nemyslela na to, že nastane situace, že obec nebo firma nebude mít žádnou platnou smlouvu. Toto je silný argument dodavatelů, kteří dříve DPI provozovali, tedy E.ONu, Innogy, ČEZu, Pražské plynárenské a Pražské energetiky. Ti o zákazníky beze smluv a se špatným ratingem nestojí. Je proto velmi pravděpodobné, že tyto subjekty bez platných smluv ani DPI nezachrání.

Jednat proto musí především stát, respektive ministerstvo průmyslu a obchodu a také Energetický regulační úřad. „Tyto dvě instituce musejí nejdříve dotáhnout model kompenzací vůči dodavatelům, kteří na tento dokument stále čekají, a proto zákazníkům nenabízejí nové smlouvy. Vše je totiž stále předmětem dlouhého vyjednávání mezi státem a dodavateli energií. Je logické, že dodavatelé nemohou podnikat, aniž by věděli, jaké kompenzace od státu dostanou, protože vůbec netuší, jakou by z případných uzavřených obchodů měli marži. Jinými slovy dodavatelé vůbec nevědí, jestli by v roce 2023 s uzavřenými smlouvami vydělávali, nebo prodělávali. Proto musí stát co nejrychleji tyto podmínky nastavit, aby se celý proces posunul, avšak čas se velmi krátí,“ uzavírá Pavel Urubek.

(tz)

Ilustrace Pixabay.com