Podle Českého statistického úřadu poklesly spotřebitelské ceny proti předešlému měsíci o 0,1 %. I tak jsou však ceny v meziročním porovnání o 3,4 % vyšší. To ukazuje, že tempo růstu cen nezpomaluje, ale naopak akceleruje, protože ještě v srpnu rostly ceny meziročně jen o 3,3 %.

A to je problém, protože centrální bankéři nám neustále tvrdí, jak inflace není problém, a proto si mohou dovolit snížit úrokové sazby na historické minimum. Jenomže inflace nejde dolů, ale nahoru nad inflační cíl ČNB. To je studená sprcha. Dostáváme se do situace, kterou ekonomie a teorie hospodářské politiky neumí elegantně řešit. Ekonomika nám padá a ceny rostou. Léčba tohoto stavu není triviální.

To vše navíc dramaticky komplikuje nepřehledná situace v eurozóně a situace na domácí politické scéně. Dosud totiž není stále jisté, zda dojde nebo nedojde ke změně DPH a to je pro inflaci klíčová zpráva. Pokud by šla DPH nahoru, inflace ještě akceleruje. Pokud by DPH ovšem nerostla (a to se zdá každým dnem pravděpodobnější), bude inflace naopak na ústupu.

Jak je to vlastně možné? Když ekonomika klesá, měly by ceny klesat tak dlouho, než dojde rovnováze mezi nabídkou a poptávkou. Ceny ovšem rostou. To je dáno nevhodnou kombinací zvyšování daní a cen komodit na světových trzích.

Všichni spekulanti si totiž dobře pamatují, jak po posledním kvantitativním uvolnění v USA dramaticky vyskočily ceny ropy. Není proto nic nelogického očekávat, že se tento scénář zopakuje. To se projevilo v cenách pohonných hmot. Průměrné měsíční ceny benzínu Natural 95 (38,23 Kč/l) i motorové nafty (37,20 Kč/l) dosáhly v září svého historického maxima. Navíc jsme zde měli několik jednorázových zdražení, kde konkurence moc nefunguje. Vzhledem k tomu, jaký je nedostatek školek, mohly poplatky za školky vyskočit o 1,8 % a za školní družiny o 5,1 %. I přesto však na meziměsíční bázi ceny klesaly. Vděčíme za to některým potravinám, mobilním telefonům a cenám dovolených. Zde skončila sezóna, a proto ceny poklesly v průměru o 13,2 %.

Na meziroční bázi stojí za růstem cen hlavně dražší zemní plyn, který si připsal 14 %. Výrazný růst zaznamenalo také regulované nájemné, které je vyšší o 10,9 %. Tržní nájemné je však vyšší jen o 1,6 %. To vše jsou však jen položky, které nějak spadají pod regulaci nebo jsou ovlivněny děním ve světě.

Položky, které jsou ovlivněny silou nebo slabostí domácí poptávky, reagují podle ekonomických zákonů. Domácnosti nemají peníze, šetří, bojí se rostoucí nezaměstnanosti, což se odráží v menších maloobchodních tržbách a poklesu cen zboží, jehož nákup můžeme odložit. Ceny domácích spotřebičů poklesly o 5,6 % a potřeb pro dům a zahradu o 5,9 %.

V mezinárodním porovnání je česká inflace nehorázně vysoká. Po přepočtení na mezinárodně porovnatelný harmonizovaný index činí 3,5 %, v eurozóně přitom podle tohoto indexu rostou ceny o 2,7 %. Cíl ČNB je přitom nastaven na 2 %.

Nicméně situace by se měla zlepšit. Ceny komodit s rostoucím strachem z krize ještě poklesnou (efekt kvantitativního uvolnění centrálních bank postupně vyprchá) a navíc, i kdyby vzrostla DPH, vzroste méně než v předešlém roce, což bude inflaci brzdit. Sečteno a podtrženo, náš model očekává, že inflace se vrátí do pásma kolem inflačního cíle koncem roku. Jaká bude inflace v roce 2013, závisí na politicích a jejich tahanicích o DPH.

Evropa je na tom každým dnem hůře. Česká ekonomika je na tom také zoufale. Růst cen je dán jen růstem cen komodit a růstem daní. Je proto logické, že ČNB snižuje úrokové sazby. Jenomže ty už pomalu nemají kam klesat. Teoretické snížení sazeb pod nulu zatím bankéři vylučují. Nyní se tedy nabízí kurz koruny. ČNB se bude snažit korunu oslabit. Tím může pomoci exportérům a následně celé ekonomice. Zatím jen straší intervencemi, je možné, že brzo přejde od slov k činům. V příštích měsících proto vidíme prostor pro ještě uvolněnější měnovou politiku a slabší kurz koruny. Krátkodobě je však pro korunu inflace naprosto nezajímavá. Daleko zajímavější je dění v Evropě. Tam dnes dolar k euru posiluje, což dává koruně prostor k oslabení k euru.

(tz)