Již 18 let pomáhám, bez jakékoliv státní pomoci nebo finančního přispění, našim exportérům a výrobcům vstoupit na 90 milionový vietnamský trh a propaguji tam na největších veletrzích i za pomoci vlastních pavilonů náš obchod a průmysl. I když je Vietnam již 10 let zařazen usnesením vlády mezi prioritní proexportní země ČR a letos i do exportní strategie MPO ČR na roky 2012-2020, je náš export do tohoto teritoria stále o mnoho nižší, než import z Vietnamu k nám. Zažil jsem v Hanoji několik velvyslanců i obchodních radů, ale problémem každého nového státního pracovníka byla doba, než aspoň z podstatné části poznal vietnamské zvláštnosti, obchodní zvyky a navázal odpovídající konexe. Zažil jsem ve Vietnamu také několik státních i parlamentních návštěv, které však někdy připomínají výlet pro funkcionáře různých organizací i spolků a podnikatelé při jednodenním několikahodinovém jednání působí spíše jako „křoví". Dosavadními způsoby prostě cesta k proexportnímu úspěchu aspoň ve Vietnamu nevede, jak jsem ze svých 44 návštěv této překrásně země se spousty našich přátel poznal.

Náš stát by měl využít ve všech prioritních proexportních zemích především lidi z praxe, co již něco pozitivního v dané zemi dokázali a umí propagovat naše exportéry a už nedosazovat různé protekční teoretické „všeználky", kteří umí především leštit kliky na ministerstvech, ale o daném teritoriu prakticky vůbec nic nevědí. Při současné světové obchodní krizi nabírá boj o nové trhy ve třetích zemích opravdu velké tempo, konkurence se rychle zvětšuje a tak opravdu už není čas na dlouhodobé zaučování obchodních vyslanců našeho státu, za peníze daňových poplatníků. Vedoucí obchodních misí by měli být lidé, co již získali v dané zemi za svoji práci úctu, obdiv, tedy mají už pozitivní image v tomto teritoriu. Musí umět teritoriální marketing i získávat jako první informace o obchodních příležitostech a výběrových řízeních, aby je poskytli nejlépe jako první našim výrobcům, protože nové kvalitní obchodní a marketingové informace získané v předstihu před ostatními, mají v obchodě i v celé ekonomice cenu zlata. Kdo nemá v zahraničním teritoriu (mnohdy řadou let akviziční práce) vybudované osobní konexe, informační kanály, ten získává informace pozdě a často jen částečně a tak vlastně nemá co našim exportérům nabídnout, protože ostatní světová konkurence pak má delší čas na přípravu svých nabídek a má i více konkrétních informací přímo z realizační oblasti tendru.

Velkou výhodou států G7 a Číny je, že při nabídkách do tendrů ve Vietnamu využívají tzv. soft loan, tedy měkký úvěr, jenž dokonce některé státy zahrnují do své zahraniční rozvojové pomoci, ale hlavně tento úvěr prodlužuje dobu splatnosti za nabídnuté výrobky a technologie často i o 15 let. Zde má náš stát velké rezervy a měl by i v tomto pomoci našim exportérům, zejména velkých technologických celků.

Žádné zahraniční banky, či makléři, ani asistentky manažerů náš stát neuživí. Byli jsme a musíme opět být zemí s velkým exportem do celého světa a ne být z 80 % závislí na odběratelích ve SRN. Je už třeba konečně využít cenných zkušeností lidí z praxe. Jakákoliv naše vláda si musí uvědomit, že NOVÉ TRHY = NOVÝ ODBYT = VÍCE PRÁCE DOMA = NIŽŠÍ NEZAMĚSTNANOST!

Marcel Winter, majitel marketingové firmy WMC (na snímku)