Česká republika disponuje i ze světového pohledu jedinečným genofondem kulturních rostlin, jehož financování je ohroženo. Rušení a omezování tohoto souboru z důvodu omezování finančních prostředků způsobí nenahraditelné a hlavně nevratné škody.

Šlechtění nám neustále dokládá, že skrytý potenciál mnohých odrůd pro budoucí generace nejsme dnes schopni ani z malé části docenit, ať už z pohledu ještě nepoznaných přírodních vlastností nebo kulturně historického odkazu našich předků, kteří citlivým pozorováním přírody a lokálních odlišností dospěli po několika generační selekci rostlin k výsledkům, které nás dosud udivují.

Genofondy si dnes každý stát  díky Úmluvě o biologické rozmanitosti a díky přijatým zásadám Access and Benefit Sharing velice úzkostlivě střeží jako národní poklad. (Genobanku brambor v Peru hlídají vojáci se samopaly, genobanka v Sascatchewanu napojenou na informační systém je přes všechny téměř bankovní ochranné systémy střežena přes satelity a je napojena na policici i hasiče a má nainstalován automatický plynový protipožární systém (bezvodý)....  to mluví za sebe).

Za dvacet let se do Národního programu vložily stamilióny milionů Kč a genofondy ČR mají hodmotu v miliardách ve skutečnosti je ale jejich cena těžko vyčíslitelná. Tím, že se seškrtá rozpočet, ušetří se pár milionů, ale protože žádný genotyp nelze dosud rekonstruovat, dojde nutně k nenávratné ztátě  a tím i ke zrátě již do něho vložených prostředků. Je to stejné, jako kdybychom postavili most za miliardu a pak, protože nechceme vydat pár korun na odklízení sněhu, ho zbouráme vzhledem k úspoře provozních nákladů.

Ostatně zákon o genetických zdrojích mluví o povinnosti státu genetické zdroje zajistit a ČR  podpisem úmluvy o biologické rozmanitosti na sebe vzala povinnosti, které z této úmluvy vyplývají a ty se týkají právě tak divoké biodiversity jako genetických zdrojů, přestože ty spadají (pro svou komplikovanost a historii) pod komisi pro genetické zdroje FAO.

Možná, že Vás bude rovněž zajímat, že Národní program byl realizován jako záchrané kolo pro gentické zdroje, které se dostaly do soukolí divoké privatizace a hrozila jejich likvidace,   protože se nestaly  věcným břemenem a nepřinášely okamžitý zisk, a byla to (a zřejmě i dnes je) zatěžující investice do budoucnosti. Právě u světové kolekce česneků se neochota financovat genofondy dostala až do vysílání Radia Svobodná Evropa - jako mimořádná mezinárodní ostuda.  Celá koncepce  Národního programu se ale velice rychle dostala do jedinečného stavu, kdy byly Národním programem zajištěny veškeré genetické zdroje rostlin, mikroorganismů a zvířat významných pro zemědělství. Takto ucelený koherentní program byl světově uznávaným a dostal se na světovou špičku.  Dle mého názoru (K. J. Štolc) to byl  nejlepší a nejsmysluplnější program MZe a dotací (lze srovnat s řadou nesmyslných dotací).  V roce 2011 prošetřovalo NKÚ financování Národního programu. Přestože byl detailně pracovníky NKÚ prošetřen, nebylo (narozdíl od jiných dotací) zjištěno jediné pochybení, nebyla nalezena jediná závada nebo jakákoliv finanční neúčelnost či systémová chyba.

Domnívám se, že by se nemělo šetřit systémem "ať to stojí co to stojí". (K. J. Štolc)

Z dopisu K.J. Štolce – dlouholetého specialisty na genové zdroje doplněno postřehy  J. Dusbaby, tajemníka  Asociace zahradnických společenstev