Na souhrnné hodnoty indikátoru důvěry lze tedy pohlížet pozitivně v tom smyslu, že důvěra mezi spotřebiteli a celkově mezi podniky dále neklesá, ale nikoliv v tom smyslu, že dochází ke kvalitativnímu zlepšení. V tomto ohledu lze říci, že nestačí jen pomyslného dna dosáhnout, ale také se od něj odrazit. A to se zatím neděje.

Souhrnný index důvěry v domácí ekonomiku v červnu zaznamenal další mírný růst a ve srovnání s květnem se zvýšil o 0,5 bodu. I v červnu dále pokračoval růst důvěry mezi spotřebiteli a k mírnému zlepšení došlo i mezi podniky. Zatímco v obchodu a ve vybraných službách důvěra mírně vzrostla, tak v průmyslu a ve stavebnictví byl zaznamenán pokles.

Lze tyto výsledky interpretovat jako zlepšení výhledu domácích subjektů na vývoj české ekonomiky? Domnívám se, že nikoliv. Důvěra spotřebitelů sice v letošním roce až na dubnový výsledek nepřetržitě roste a ve srovnání s loňským červnem je vyšší, ale celkově i nadále zůstává v hluboce negativním teritoriu. Spotřebitelé se nadále obávají budoucího ekonomického vývoje, růstu nezaměstnanosti a do útrat za zboží dlouhodobé spotřeby se příliš nehrnou.

Pomineme-li stavebnictví, kde se důvěra nachází již dlouhodobě na bodu mrazu, tak ani mezi průmyslovými a obchodními podniky není situace nikterak růžová a nedochází ke kvalitativnímu zlepšení v růstu důvěry. To platí i pro podniky zabývající se službami, kde je sice důvěra ve srovnání se zbylými oblastmi ekonomiky výrazně lepší, ale z dlouhodobého pohledu se i zde nachází pod dlouhodobým průměrem.

Na souhrnné hodnoty indikátoru důvěry lze tedy pohlížet pozitivně v tom smyslu, že důvěra mezi spotřebiteli a celkově mezi podniky dále neklesá, ale nikoliv v tom smyslu, že dochází ke kvalitativnímu zlepšení. V tomto ohledu lze říci, že nestačí jen pomyslného dna dosáhnout, ale také se od něj odrazit. A to se zatím neděje.


Miroslav Novák, analytik společnosti Akcenta