Lze asi předpokládat, že na základě evropské směrnice o možnosti čerpání zdravotní péče kdekoli v EU sem cizinci budou častěji vyjíždět za kvalitní a levnější péčí. Může se stát, že kvůli nim budou naši lidé třeba na operace déle čekat?

Evropská směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči skutečně přináší nové možnosti ohledně čerpání a úhrady zdravotní péče, za kterou pojištěnec cíleně vycestoval do jiné země EU. Obavy z upřednostňování pojištěnců z jiných států před našimi pojištěnci ale nejsou namístě. Tento možný problém má VZP již dnes ve smlouvách s poskytovateli zdravotních služeb ošetřený. Smlouvy jak s ambulantními, tak i lůžkovými poskytovateli obsahují ustanovení bránící diskriminaci nebo snižování dostupnosti zdravotní péče pro pojištěnce VZP. Je v nich uvedeno, že hrazené zdravotní služby musí být pojištěncům z EU poskytovány tak, aby nedocházelo k jejich diskriminaci ani upřednostňování, zejména při přijímání na operace či jiné lékařské zákroky, na které se čeká, a to ani v případě, že by pojištěnec z EU hradil zdravotní služby v hotovosti. Porušení smluvních podmínek samozřejmě podléhá sankcím.

Čerpat plánovanou péči v zahraničí bylo možné v rámci zemí EU, EHP a Švýcarska i dříve, ale většinou to (alespoň u lůžkové péče) vyžadovalo předchozí souhlas pacientovy zdravotní pojišťovny, která tím zdravotnickému zařízení garantovala úhradu. Pacient sám na místě hradil jen případnou povinnou spoluúčast.

Podle směrnice, která je nyní i v Česku zapracována do legislativy novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění s účinností od 22. dubna 2014, může pojištěnec vyjet do jiné země EU za ambulantní i lůžkovou péčí, sám si ji na místě zaplatí v plné výši a po návratu požádá svoji zdravotní pojišťovnu o refundaci. Refunduje se mu ale jen cena, kterou za danou péči hradí zdravotní pojišťovna v jeho zemi pojištění, a ne více, než pojištěnec skutečně uhradil. Musí navíc jít o péči, která je v jeho zemi hrazena z veřejného zdravotního pojištění (nelze tedy čerpat péči tam neschválenou) a musí být splněny všechny podmínky pro její úhradu (např. indikace lékařem určené odbornosti, schválení revizním lékařem apod.). Směrnice platí pouze v EU, nikoli v EHP a Švýcarsku.

Můžeme doplnit, že podle informací Centra mezistátních úhrad v naprosté většině členských států EU existují významná regulační opatření, což směrnice umožňuje. U velké části zdravotních služeb tak je třeba u našich sousedů nadále zachována podmínka předchozího souhlasu zdravotní pojišťovny s vycestováním a čerpáním zdravotní služby v zahraničí. Například v Německu je poskytnutí nemocniční péče v jiném státě i nadále podmíněno souhlasem nemocenské pokladny. Obdobně postupovalo Rakousko. Slovensko přijalo rozsáhlý seznam zdravotních služeb, u kterých nebude možné vycestovat jinam a žádat náhradu na Slovensku, a také Polsko bude mít seznam typů zdravotní péče, jež zůstane omezena předchozím souhlasem pojišťovny. V našem zákoně o veřejném zdravotním pojištění si vláda tuto možnost rovněž vymínila – je zde uvedeno, že vláda může nařízením vymezit hrazené přeshraniční služby, u nichž je poskytnutí náhrady nákladů podmíněno udělením předchozího souhlasu. O něm by pak rozhodovala zdravotní pojišťovna na žádost svého pojištěnce.

Mgr. Oldřich Tichý, vedoucí tiskového oddělení a tiskový mluvčí