Podle nejnovější zprávy Organizace pro lidská práva (Human Rights Watch) pracují ženy v kambodžských textilkách až 16 hodin denně. „Musíme pracovat, dokud nesplníme denní kvóty. Ušijeme v průměru i 120 triček za hodinu,“ popsala praktiky v jedné z nich dvacetiletá Čeng Thai.

V textilním průmyslu pracuji již 15 let, ale tempo a pracovní podmínky švadlen v Kambodži, Vietnamu a Bangladéši si sotva dokážu představit. Svět se o otrocké práci tamních švadlen dovídá sporadicky, čas od času přes sociální sítě podají očité svědectví evropské blogerky, které se v asijských výrobnách nechají na zapřenou zaměstnat. Ale teprve když se stane opravdové neštěstí, např. zřícení bangladéšské textilky v Dháce s více než 1000 mrtvými, pohnou se i zúčastnění hráči k akci a před médii naslibují zlepšení sociálních a pracovních podmínek. S jakým výsledkem se už bohužel nedovíme.

Před časem Petr Mareš z neziskovky Na zemi (sleduje podmínky výroby pro světové firmy v asijských státech) médiím potvrdil, že je v Bangladéši asi 5000 textilek. Další tisíce jich jsou ve Vietnamu, Kambodži a Číně. Také vám to přijde neskutečné? Ale je to tak. Všechny světové módní značky sice mají sídlo v Evropě či v USA, pracují pro ně nejvyhlášenější návrháři z nejkreativnějších módních dílen, módní přehlídky pořádají s nejatraktivnějšími modelkami na těch nejluxusnějších adresách, ale své produkty vyrábějí v krutých podmínkách zemí třetího světa. V Bangladéši, kde jsou podmínky nejhorší, šijí věhlasné značky Nike, Adidas, Benetton, H&M i Diesel. Např. značka H&M zvyšuje v Bangladéši produkci více než v jiných zemích, dnes tam pro ni pracuje v asi 300 závodech přes 600 tisíc lidí. Podle nejnovějších informací začínají být některé asijské regiony, zejména Čína, „příliš drahé“, a tak se v příštích letech stane velkým hitem Etiopie.

Hlavním důvodem je cena lidské práce, je na tak nízké úrovni, že šití v těchto zemích je prostě výhodné. Lidé tu běžně pracují 12 až 16 hodin denně sedm dní v týdnu. Přitom hodnota jejich práce se pohybuje okolo 1 % z ceny výrobku! U značkového trička za 800 Kč to dělá pouhých 8 korun! Z takového „základu“ snadno vygenerujete obrovské zisky, budgety na silnou reklamní kampaň i na pravidelné až 70% slevy. Nikoho už nezajímá, že si šička v Bangladéši nikdy výrobek, na kterém dře, nemůže dovolit ze svého platu koupit.

Pokud český výrobce zaměstnává české zaměstnance, musí dodržovat zákonnou pracovní dobu, vkládat pravidelné přestávky, kalkulovat s placenou dovolenou a spoustou dalších předpisů. Náklady na české zaměstnance se proto nemohou pohybovat kolem 1 % ceny výrobku. To je absurdní. V Triole se pohybují náklady na lidskou práci kolem 15 %. To je patnáctkrát víc! Proto nemají tuzemské firmy ten pověstný finanční polštář na obrovské marketingové kampaně. Odkud by je vzaly, chtějí-li vyrábět férově, humánně a hlavně kvalitně?  Čeští výrobci mohou na rozdíl od světových nabídnout českému zákazníkovi lepší servis a zboží de facto na míru. V našem případě prádlo a podprsenky přesně na oblé tvary českých žen. Nešijeme na anonymní, globální, postavy. Své klientky známe, máme k dispozici okamžitou reakci trhu a podle ní můžeme nastavit příští produkci novinek. Zkuste vznést svůj požadavek na některou světovou módní značku. Nikoho v Milánu, Paříži či New Yorku váš názor nezajímá. My těmto názorům nasloucháme. Např. vloni jsme se rozjeli do všech regionů České republiky, neboť podle průzkumů české ženy nenosí správnou velikost podprsenek, což zejména u větších velikostí může znamenat značná zdravotní rizika. Naše dvě stylistky radí ženám při výběru správné podprsenky. A nejen od Trioly. Nákladný projekt s velkým zájmem pokračuje i letos.

Možná si na adresu českých výrobců řeknete „a není to oproti světovým módním lídrům málo“? Myslím, že není. Výrobky Trioly jsou kvalitní, zdravotně nezávadné, vybavené potřebným označením, informacemi o složení i radami.  A vysoký standard držíme i ve zmiňované rovině morální.

Michaela Barochová

manažerka marketingu a oddělení vývoje, Triola a.s.