Také jste si všimli, že náměstí jsou liduprázdná? Centra městeček s důvěrně známým podloubím a historickou kašnou vždy byla místem každodenních setkání rodin a dětí. Co bychom tam ale dnes dělali? Nikoho tam nepotkáme, ani zmrzlinu si tam nekoupíme. Náměstí jsou liduprázdná, bez života. Malí živnostníci a podnikatelé, kteří se po revoluci s euforií vrátili zpět na korza a náměstíčka, stáhli rolety a opět odešli.

Malé kamenné obchody zanikají. A s nimi mizí i osobní příběhy lidí a jejich zboží. Lidí, které důvěrně známe, a zboží, jehož kvalitu a původ můžeme snadno dohledat. Mizí příběhy malých místních pekáren, cukráren a řeznictví, jejichž věhlas a kvalita obstála v prubířských zkouškách na domácích zabijačkách nebo při zakázkovém pečení dortů na domácí oslavy čerstvě narozených ratolestí.

Místo toho se srocujeme na okrajích měst v „océčkách“ a nakupujeme „noname“ zboží. Rozmrazené a dopečené štrůdly z Německa, pětkrát přebalované maso z neznámých chovů, které k nám cestuje týdny ze zámořských dálav, tranzitní mléko podojené v Čechách, vyvezené za hranice a se značkou Vyrobeno v EU k nám navrácené jako luxusní mléčný výrobek.

S naším kvalitním zbožím, pokud ho tu ještě umíme vyrobit, už nenakládáme my sami, ale vložili jsme ho do rukou nadnárodních obchodních řetězců, které vytvářejí falešný pocit „lásky k Česku a toho, kde jsme doma.“

Je mnoho těch, kteří ještě umí v Čechách dobře a kvalitně vyrábět. Ale už nemají kapacitu, aby obstáli v konkurenci obchodních řetězců, a to, co s fortelem vyrobili, i sami prodali. Třeba právě na náměstích a  podloubích, tam, kde se dobře navzájem znají. Je jen málo českých producentů a značek, které mají šanci v océčkách prodávat. Nájmy a služby jsou nad jejich finanční možnosti. Dnešní spotřebitel tam však tráví volný čas. A přitom západ Evropy se již vrací k modelu specifických výrobců a prodejců – tamní magistráty podporují místní výrobu a prodej zaměřený na konkrétní cílovou skupinu. Ne tak u nás.

Triola je nevelká česká firma, unikátní v tom, že umí vyrábět kvalitní prádlo a plavky pro tuzemské ženy. Poskytuje jim poradenství a následný servis, má několik vlastních prodejen a hlavně  -  soustřeďuje se na požadavky českých žen. Vyrábí prádlo podle jejich postav, žádné globální minivelikosti S, M či L. Navrhuje své kolekce pro plné české ženy a šije výhradně v Čechách. Má výrobní závod v Horním Jiřetíně a zaměstnává v něm české zaměstnance, které si navíc ke kvalitě sama vychovává. Vyrábí s umem a fortelem. Její stoletá historie má příběh, který dál společně rozvíjejí její zaměstnanci i zákazníci. Zná názory trhu i okamžité ohlasy na svoje produkty. Je lokální, dohledatelná a dosažitelná. Zkuste najít v Asii výrobce dětské plastové hračky, abyste se poptali na přesné materiálové složení! Přitom se prodává v každém océčku. 

Je zřejmé, že Čechách je více obchodníků než výrobců. A to není pro další rozvoj ekonomiky dobře. Málokdo vyrábí, všichni dovážejí a prodávají. Poměřovat výrobce a obchodníky je nemožné! Výrobci to vždy měli těžší než obchodníci. A řemeslo tu evidentně začíná chybět. Nikdo ho nepodporuje. Ale to by hlavně měli vědět úředníci na magistrátech, na krajských úřadech a ministerstvech, kteří tučně podporují stavby montoven, skladů, mrazíren a překladišť pro globální hráče. Co nastane, až po několika letech skončí daňové úlevy všem těm průmyslovým zónám a centrům? Co budou dělat skladníci, pickeři, pomocní dělníci a prodavači? Řemeslo za pár let, zdá se, vymře, stejně jako malé a střední firmy, které nikdo nepodporuje.

Na náměstích nám zůstanou jen ti holubi...

 Tomáš Kulhavý, vedoucí prodeje ČR a SR,  

Triola a.s.