Ministerstvo financí představilo svůj návrh zákona o elektronické evidenci tržeb, který se v rozhodující míře dotýká tradičních českých obchodníků. Asociaci českého tradičního obchodu (AČTO), která tyto obchodníky sdružuje, přijetí zákona vítá a aktivně se zúčastní připomínkového řízení. Je to zejména z důvodu, že si od tohoto vládního kroku slibuje alespoň částečné narovnání tržního prostředí u nás, kdy nejvíce prosperujícími obchodníky jsou ti, kteří neodvádějí daně a parazitují na těch, kteří se ke společnosti i státu chovají mravně.

„Podporujeme přijetí zákona o elektronické evidenci tržeb, protože sami členové Asociace podnikají v souladu se zákony této země. Chceme podnikat v prostředí rovných příležitostí, kde žádné skupině podnikatelů není tolerováno obcházení zákona a vyhýbání se placení daní a ostatních odvodů do státních a sociálních rozpočtů,“ říká k návrhu zákona Zdeněk Juračka, předseda Asociace. AČTO však pro účely dosažení cílů zákona považuje za nezbytné umožnit příslušným kontrolním orgánům vynutitelnost zákona prostřednictvím přímých a okamžitých sankcí, a to jak na straně obchodníka (až uzavření provozovny), tak na straně zákazníka.

„Aby evidence tržeb byla efektivní, musí být součástí zákona i jeho vymahatelnost a to se dle mého názoru neobejde bez určité represe,“ je přesvědčen Petr Morava, ředitel společnosti ČEPOS a člen představenstva AČTO a přichází i s řešením. „Vymahatelnost zákona by mohla být založena i na povinnosti zákazníka mít u sebe, pod pokutou, stvrzenku o zaplacení zboží. Samozřejmě ze strany státu by k takovému kroku bylo třeba osvěty a uplatnění sankce třeba až po řekněme 6 měsících, kdy po dobu této lhůty by byli zákazníci kontrolními úřady pouze upozorňováni. Podobné opatření bylo úspěšně zavedeno například počátkem 90. let v Itálii, kde měli podobný problém s odváděním daní a výsledek byl jednoznačně úspěšný.“ K tomu dodává Zdeněk Juračka: „Osobně jsem se přesvědčil, že perfektně fungující a osvědčený je tento systém také na Tchaj-wanu.“

AČTO vidí jednu ze slabin a možná i nedomyšlenost dopadů zákona mimo jiné v povinnosti evidovat hotovostní tržbu (tj. zaslat datovou zprávu a vystavit účtenku s přiděleným fiskálním identifikačním kódem) realizovanou mezi podnikateli. Jako příklad může sloužit provozování potravinářského velkoobchodu, kdy řidiči či obslužný personál  zavážejí zboží do provozoven odběratele (maloobchod, gastrozařízení) a přejímají od nich hotovostní tržbu.  Takové opatření, byť dobře myšlené, by zřejmě vedlo ke zbytečnému zvýšení logistických nákladů a tím v důsledku i cen zboží. Z tohoto důvodu bereme přínos evidence hotovostních tržeb mezi podnikateli jako diskutabilní a je potřeba v rámci připomínkového řízení o tom hovořit.