Lenka Graf má spoustu plánů, na zahálení není čas. Letos svůj soprán zvěčnila na debutovém CD s názvem Láska věčná. Hraje ve filmu Úsměvy smutných mužů, který se příští rok na jaře objeví na plátnech kin. Je matkou dvou dětí, má za sebou úspěšné podnikání, nyní se věnuje charitě. S manželem a majitelem společnosti CENTROPOL ENERGY Alešem Grafem založila letos v létě Nadační fond Energie pomáhá a už stačila uspořádat několik benefičních akcí.

Blíží se čas vánoční, lidé více uvažují nad tím, jak pomoci jiným. Vy jste se rozhodla k dobročinnosti a pomoci trvale prostřednictvím vašeho Nadačního fondu Energie pomáhá. Můžete nám ho přiblížit?

Prvním naším projektem je Skákejme pro zdravé srdce. Už koncem září v mezinárodní Den srdce proběhla v Ústí nad Labem charitativní akce, kdy na náměstí skákalo přes švihadla několik set dětí i dospělých. Chtěli jsme tím upozornit na zdravotní problémy spousty lidí, je to součást osvěty. Pomáháme potřebným i konkrétně, Nadace věnovala ústecké záchranné službě stacionární defibrilátor za 120 000 korun.

Budeme ve svých snahách pokračovat a sbírat prostředky na tyto přístroje. Do příštích let bych chtěla rozšířit aktivitu našeho fondu i do dalších krajských měst. Chceme, aby fond přinášel užitek a podporoval smysluplné aktivity.

O vás je známé, že pomáháte lidem již delší dobu, tedy nejen prostřednictvím vašeho Nadačního fondu.

Ano, pořádala jsem charitativní akce a benefiční koncerty, na nichž se podílely nemocné nebo hendikepované děti. Několik let spolupracuji s Ústeckou komunitní nadací a podporuji projekty mezigeneračního soužití. Těch aktivit je skutečně mnoho.

Jste výjimečná tím, že dokážete charitativní akce spojit se svou původní profesí a celoživotním koníčkem – hudbou...

Organizuji koncerty a daří se mi do Ústí zvát uznávané hudební hvězdy, byla tu například Eva Urbanová nebo Štefan Margita a mnozí další. Několikrát jsem pozvala na adventní koncerty houslistu Jaroslava Svěceného, který je kmotrem mé nové desky. Známe se s ním už dlouho a já si moc vážím naší spolupráce a přátelství. Na řadě akcí sama vystupuji, zpívám, ráda rozdávám lidem radost.

Zmínila jste své debutové album, které jste nazvala Láska věčná. Tuším, že by to mohlo symbolizovat vaši lásku ke zpívání a rodině...

Máte pravdu, moje dvě děti, manžel Aleš a hudba, to je pro mě láska věčná. Proto jsem takto pojmenovala své album a jmenuje se tak úvodní skladba. Zpívám moc ráda, už od šesti let. Hudba mě provázela celým životem i na studiích. Pro někoho je odpočinkem sport, pro mě je to zpěv.

O vaší desce se mluví jako o crossoveru mezi popem a operou. Jak byste ji charakterizovala?

Ano, klasický crossover. Dlouho jsem zpívala klasiku a operní kusy. Na tom se klasický zpěv učí. S producentem Martinem Hrdinkou jsme však odbočili, směroval mě více do popu. Na nahrávce tedy najdete i popovější skladby. Musím říct, že se mi ulevilo a zpívalo se mi mnohem snadněji. Ale myslím, že to zpívám jinak než popová zpěvačka, v tom je rozdíl. Moc mě takový druh zpěvu bavil a ve světě je to docela populární. Natočili jsme i videoklip k písni Víru dej. To je moje citovka.

Za sebou máte také natáčení filmu Úsměvy smutných mužů, kde hrají například Jaroslav Dušek a David Švehlík. Jakou roli tam máte vy?

Hrála jsem partnerku herce Ivana Fraňka, který ztvární jednu ze čtyř hlavních postav. Ústředním motivem filmu je boj s alkoholem. Cestou ven ze začarovaného kruhu je běh, závislost dotyční nahradili sportem. Snímek vzniknul na motivy autobiografické knihy Josefa Formánka v režii Dana Svátka.

Můžete se s námi podělit o nějaký zážitek z filmování?

Ivan Franěk je hrozně milý pán, jenže podle scénáře je to alkoholik a zvrhlý holkař, který rodině moc ublížil. Jako jeho manželka jsem musela udělat ve věcech pořádek. Během natáčení hysterické scény jsem mu dokonce musela vlepit několik facek. Moc mě to mrzelo, Ivan už chudák uhýbal, uspokojit pana režiséra Svátka nebylo vůbec jednoduché. Ale dávka emocí a režisérská přísnost byly určitě k užitku a na premiéru se těším.

Společnost Centropol film podpořila sponzorsky. Proč?

Součástí snímku je Ústí nad Labem a celý Ústecký kraj. Hlavní hrdinové filmu se dokonce proběhli na ústeckém půlmaratonu, který vstupuje do děje. Milujeme s manželem Ústí, milujeme dobré filmy a jsme ctitelé Formánkových knih. Podstatné pro nás také bylo, že film dává smysl a je určitým poučením a návrhem cesty, jak se dostat z hloubky vlastních problémů.

Takže pomyslný kruh se uzavírá i pro vás – film je součástí vašich aktivit, které děláte i v nadačním fondu...

S nadsázkou se to tak dá říci. Uvědomme si, že každý rok umírá v Česku na 50 000 osob právě kvůli nemoci srdce a cév a 400 000 selhává srdce a ani o tom neví. Je v tom nedostatek pohybu a sportu, nadváha, alkohol, stres, snažíme se na problém upozorňovat. A film je k tomu vhodný prostředek.

Inspirovala jste se ve svých nadačních aktivitách někde ve světě?

Ve Spojených státech, v Evropě to zatím moc není. Část roku trávím totiž na Floridě, děti tam studují. Jsem tu už součástí místní komunity, všímám si věcí kolem sebe a nechávám se inspirovat. Je tady přirozené, že úspěšní lidé se snaží pomáhat těm méně šťastným.

Pokud ještě zůstaneme u Spojených států, dopřáváte si tam hudbu a zpěv...

Hudbu a zpěv studuji pořád, tedy i v USA. Navštěvuji State College of Florida a soukromé hodiny zpěvu. Zpívala jsem v profesionálním sboru Gloria Musicae a vyhrála první místo v celonárodní soutěži NATS na Floridě a postoupila do širšího kola v Alabamě. Každého úspěchu si vážím, dodává mi to energii.

Jste nejen známá sopranistka a zakladatelka nadačního fondu, ale také jste úspěšně podnikala. Nechybí vám to někdy?

To víte, že si na své podnikání ještě vzpomenu. Provozovala jsem několik butiků v pražských obchodních centrech a měla jsem se co ohánět. Ale dařilo se. Jenže v tu dobu už Aleš řídil Centropol a já jsem zjistila, že se nestíhám věnovat dětem a rodině. To byla odvrácená strana podnikatelského úspěchu. Nakonec jsme si sedli, dali hlavy dohromady a po zralé úvaze jsem své butikové obchody prodala. Pak jsme se odstěhovali do Států. Teď už mě pohltily nové plány a aktivity, Nadační fond a zpěv, nenudím se. Jen k vlastnímu businessu se už pravděpodobně nevrátím.

ptal se Milan Mostýn  

foto archiv Lenky Graf