Ing. Tomáš MilichO potravinách a jejich benefitech, či naopak nedobrých účincích na naše zdraví se hovoří denně. Často, ať již na základě neznalosti, či naopak osobní zkušenosti se dostávají do střetu představy zákazníků – strávníků s představami a cíli průmyslu. Rozpor vyvolává mnoho otazníků, které se váží například ke světové udržitelnosti a společenské odpovědnosti. Jak ji vnímá jednatel firmy OVUS – podnik živočišné výroby, spol. s r.o., ze Slaného Ing. Tomáš Milich? Z pohledu praxe podniku, který řídí, optimisticky. Z pohledu na situaci, která se vytváří diskuzí na téma zdravé a nezdravé potraviny z často nepodložených informací, jako složitou záležitost, která často zbytečně mate spotřebitele.

Jak v OVUSu ke společenské odpovědnosti přistupujete?

Především ji hodnotíme jako nesmírně širokou platformu k hledání postojů a východisek výrobců, zpracovatelů, zkrátka businessu. Jako uchopení souvislostí, vizí, možností, jež nabízejí odpovědi na otázky, které si dnes mnoho lidí klade. Jak budeme žít za pár století? Jestli vše, co k existenci člověk potřebuje, neprodukovat šetrněji, ekologičtěji, s ohledem na další generace, na zachování přírody, jak toto vše skloubit s tlakem na podstatu podnikání, tedy se ziskem. Určitě lze vyřešit i skutečnost, jak vyrábět potraviny zdravější, čerstvější, bez chemie a tak, aby některé národy nehladověly a jiné netrpěly nemocemi z nadbytku.
Společenskou odpovědnost vidím zejména jako filozofii příštích desetiletí, jako evoluční tlak doby, který se nedá zastavit. Bude-li chtít lidstvo přežít, musí se o naši planetu lépe starat, ne ji pouze drancovat ke krátkodobému prospěchu některých subjektů. S tím souvisí i postoj ke zdraví člověka. Ten by se měl kultivovat a pozměnit právě i v součinnosti s firmami, které člověka sytí, oblékají, dodávají mu léky, mycí prostředky, auta a energie, a to jak elektrickou, tak tepelnou.

O společenské odpovědnosti se však často hovoří jen ve spojení s charitou, pomocí ostatním. Není to málo?

Opět záleží na úhlu pohledu. Nelze to bagatelizovat. Pro některé firmy je to jen začátek jejich nového přístupu, pro někoho naprostá samozřejmost již roky, o které nemluví. My pomáháme v regionu Slaného a Kladna například mateřským školkám.
Vybraným odborným učilištím umožňujeme exkurze do svých potravinových provozů, aby studenti měli možnost seznámit se s praxí, případně nabízíme sezonní brigády. V úzké spolupráci se Společností patriotů Slaného se podílíme na společenském dění, a to při pořádání různých akcí pro děti, pro sportovce – Sportovec roku Slaný, pomáháme při pořádání různých sportovních akcí, např. letos již proběhl 6. ročník OVUS velikonočního bowlingového turnaje.
Snažíme se pomáhat i potřebným ve spolupráci s různými nadačními fondy, např. Nadační fond Chance 4 Children, Nadace Olgy Havlové, Nadace Charty 77 – Konto Bariéry aj.
Rádi přispíváme na akce, kde můžeme naše dvě farmy zviditelnit a informovat o tom, že i k nám mohou zájemci jezdit a nakupovat vejce rovnou. Čerstvá, z kontrolovaného chovu, tedy to nejlepší, co v našem oboru na trhu existuje. I pro nás to jsou drobnosti marketingu, jimiž nás vlastně ani nenapadlo se chlubit, prostě z toho neděláme vědu.

Dostáváme se k podstatnější věci, a to jsou vejce a jejich úloha ve výživě člověka.

Jsem rád, že konečně odborníci přehodnotili svůj léta prosazovaný pohled na vejce takřka jako na škůdce na talíři. Ne proto, že patříme mezi největší dodavatele vajec do obchodní sítě v České republice, ani ne proto, že nabízíme opravdu velmi široký sortiment této dnes již superpotraviny. Jde o podstatu věci: vajíčko je nositelem mnoha minerálů a vitaminů i zdravých tuků v optimálním poměru. Ani denní konzumace vajec neškodí, naopak prospívá. Věděli to už i naši předci, proto vajíčka přednostně dostávaly děti nebo nemocní. OVUS tedy zásobuje trh tím, co je potřebné a zdravé i ekologické. V tom je základ pohledu na udržitelnost a celospolečenskou odpovědnost. Děláme to, co má smysl.

Jaké speciality nabízíte?

Je jich poměrně hodně, ačkoli by se mohlo zdát, že vajíčko je jen jedno. Naší chloubou jsou takzvaná Indiánská vejce, která mají bledě zelenou, namodralou nebo temně hnědou skořápku připomínající obarvené velikonoční vajíčko v cibulových slupkách. Tato vejce snáší slepice, které si sami z kuřátek odchováváme, prvotně pocházejí skutečně z Jižní Ameriky, kde se jejich vajíčky živili někdejší indiáni. Je to poměrně zajímavý příběh. Mají jedinečné výživové parametry a také chuťově jsou výjimečná. Gurmáni tuto moji argumentaci jistě potvrdí.

To je sice pravda, ale jen s tím do budoucna asi nevystačíte...

Souhlasím s vámi. Průběžně pracujeme na tom, aby naše chovy odpovídaly nejvyšším standardům, což potvrzují veterinární kontroly mnohokrát do roka, včetně našich certifikací. Slepice u nás netrápíme, naopak ke zvířatům přistupujeme velice humánně. Máme i volný výběh, slepice pod širým nebem.
Ale to není podstata věci. To zásadní je, že se snažíme rozvíjet naši výrobu jako bezodpadovou čili zužitkovat vše, co vzniká. Ať jsou to skořápky, či exkrementy, či jakýkoli další odpad. Máme řadu nápadů, které bychom rádi uvedli do života, ale nemohu zatím prozrazovat. Určitě vidíme produkci vajec v souvislostech. Snažíme se být kreativní, a nejen v osvětě. Investujeme do špičkových technologií, které vejcím dávají další přidanou hodnotu, aniž bychom modifikovali čerstvost. Nehledíme jen na obrat a počty prodaných plat. Potřebujeme mít k tomu pocit, že jsme užiteční.

připravila Eva Brixi