Pavel MikoškaŽe rozdílnost nemusí automaticky znamenat nižší kvalitu, vyplynulo ze závěrů konference uskutečněné na půdě Ministerstva průmyslu a obchodu, která se v Praze odehrála 17. září. Diskutující odborníci měli na mysli především kvalitu potravin, o které se v poslední době mezi spotřebiteli i mnoha specialisty hodně diskutuje. Svým způsobem je to téma jednoznačné, na druhé straně velmi mnohostranné a těžko uchopitelné. Jak s ním naložit dál? Setkání moderoval Ing. Pavel Mikoška, QA Director Ahold Czech Republic, jeden ze špičkových manažerů kvality v České republice, viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. Jemu patřily následující otázky:

Byl jste jedním z hlavních protagonistů zajímavé konference, která se uskutečnila v září v Praze a již uspořádal Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR společně s Radou kvality ČR a Ministerstvem průmyslu a obchodu na téma Dvojí kvalita potravin. Co závažného ze setkání a jednotlivých příspěvků vyplynulo?

Ano, společně jsme uspořádali konferenci na téma Dvojí kvalita potravin z pohledu spotřebitele, zemědělce, zpracovatele, obchodníka a politika, a to právě s tím účelem, aby názory všech v názvu konference zmíněných stran mohly svobodně zaznít. Tak jak situaci doposud většinově vnímáme a jak je prezentována v médiích, se k dané problematice vyjadřovali především politici. Nechtěl bych žádným způsobem snižovat jejich pozitivní příspěvek řešení daného tématu, ale v mnoha případech to bylo také ze zištných populistických pohnutek. Za organizační tým si velmi vážíme toho, že se konference aktivně zúčastnily protagonistky tohoto tématu za ČR na evropské úrovni, a to poslankyně Evropského parlamentu a komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví Mgr. et Mgr. Věra Jourová a poslankyně Evropského parlamentu MUDr. Olga Sehnalová, MBA. Důležité je, myslím, že většinový názor všech aktivně vystupujících a zúčastněných vyzněl tak, že spotřebitel nesmí být v žádném případě klamán. Toto je ovšem již zajištěno stávající legislativou, kdy výrobci na obalech výrobků transparentně označují, jaké složení výrobku je uvnitř obalu. Námětem k řešení je tedy situace, kdy vizuálně stejně vypadající obal nabízí v různých zemích ne-identická složení výrobků, přičemž spotřebitel by mohl předpokládat, že kupuje absolutně identické zboží. Politici tuto skutečnost zařadili do kategorie „klamavá obchodní praktika“, přičemž jak to vnímám já, tak lépe příslušející název by měl znít „klamavá marketingová praktika“.

Ukázalo se také, že na problematiku nelze nahlížet zjednodušeně a srovnávat potraviny nebo třeba prací prášky jen podle toho, na jakém trhu se ten který výrobek prodává. V jednotlivých státech platí různá legislativa, zvyklosti spotřebitelů se také liší, stejně tak jako ceny a podobně. Rozdílnost totiž opravdu nemusí automaticky znamenat nižší kvalitu. Co z toho plyne pro další úvahy odborníků?

Přednesené příspěvky skutečně potvrdily, že pokud bychom byli důslední, tak předmětem našeho zájmu by měla být nejen tato tzv. dvojí kvalita potravin, ale obecně dvojí kvalita spotřebního zboží. Případně také dvojí kvalita dálnic, kterou reprezentují identické stavební firmy stavějící dálnice u nás nebo např. v sousedním Německu, případně obecně kvalita identických značek automobilů prodávaných v ČR a v sousedním Německu. A v této rovině pak odborníci a zástupci výrobců začínají argumentovat, ale kvalita našeho výrobku je dána výrobkovou specifikací, která z rozličných důvodů může být jiná v různých zemích Evropy a různých zemích světa. A ve většině případů je to tak skutečně proto, že zdrojem rozdílnosti jsou legitimní důvody rozdílné kvality surovin a materiálů, rozdílná úroveň a nastavení použitých výrobních technologií a nebo u potravin skutečně rozdílné chuťové preference. 

Abych byl konkrétní, tak u těch chutí to např. vysvětloval kolega Vratislav Janda ze společnosti Nestlé na skutečnostech, které se týkají kávy. U této položky jsou země, a záměrně zde nebudu konkrétní, které na základě historického vývoje preferují směs kávy založenou na 75 % robusty (levnější složka) a 25 % arabiky (dražší složka), a jsou jiné země, které naopak mají tuto chuťovou preferenci orientovanou opačným směrem. Výrobce se pak logicky snaží zákazníkovi vyjít vstříc. Komerční úspěch výrobků je však také výsledkem marketingových prostředků, které výrobce nebo distributor investuje při zavádění značek jednotlivých výrobků na trh. Pod stejným obalem, a výrobce by zcela určitě byl schopen zajistit pro jiné složení výrobků také jinak vizuálně vypadající obaly a jiné názvy výrobků, tedy s využitím již investovaných, nebo připravených marketingových prostředků zajistí výrobce nebo distributor komerční úspěch danému výrobku také na jiném trhu. Možná by se to dalo nazvat „marketingové parazitování“, ale určitě případnější název, který by použili výrobci a další představitelé celého logistického řetězce, asi bude „optimalizace a efektivita vynaložených marketingových prostředků“.

Jak tuto problematiku vidí například Ahold, řetězec provozující supermarkety Albert? Ten na poli kvality udělal v posledních letech velký kus práce, a to jak v managementu kvality, tak ve zpřísňování požadavků na dodavatele, ať již zahraniční, nebo české...

Děkuji za kompliment. Ale zcela vážně: pro společnost Ahold, stejně jako pro většinu našich konkurentů na trhu jednoznačně platí, že nechtějí své zákazníky žádným způsobem klamat. Zpočátku to totiž tak i mediálně vyznívalo, že za uvedenou situaci jsou zodpovědní především obchodníci, nicméně právě naopak, byli to obchodníci, kteří se prioritně k aktivnímu řešení daného tématu přihlásili, což potvrdila takto ve svém vystoupení i europoslankyně Olga Sehnalová. Proto jsme za SOCR ČR také iniciovali a následně spoluorganizovali tuto konferenci.
Konkrétně za Ahold jsme za účelem identifikace a následného odstranění problému laboratorně přetestovali desítky až stovky našich výrobků. V případech, kde zjišťujeme odchylky, které jsou podle našeho mínění iniciované záměrem výrobce, a ne legitimními technologickými odlišnostmi, tak tyto výrobky ve spolupráci s výrobcem buďto vylistujeme, nebo dochází ke změně obalů, případně k reformulacím jejich složení. Takových výrobků ale není mnoho. Na základě těchto skutečností a také informací od jiných obchodníků si proto společně myslíme, že rozsah problému a mediální prostor, který se této tématice věnuje, je z velké části uměle vytvořený až zveličený.

Nejde občas také o zbytečnou hysterii zákazníků, kteří mohou vidět celou záležitost zjednodušeně, protože neznají všechny souvislosti? Nebo naopak otevření tématu dalo podnět k tomu, aby se laická i odborná veřejnost věcně k otázce vyjádřila a začaly se shromažďovat poznatky, které povedou k nápravě nedostatků či zmírnění ostří? Či alespoň k vysvětlení, proč se některé výrobky obsahově liší přesto, že je na jejich obalu deklarováno, že jsou obsahově shodné?

Znovu opakuji, obchodníci nemají žádný zájem na tom, aby své zákazníky jakýmkoliv způsobem klamali. Proto také za obchodníky vítáme, že díky působení Olgy Sehnalové a Věry Jourové vznikl legitimní nástroj – metodika, která má sloužit k objektivnímu testování a ověřování případů „dvojí kvality potravin.“
Existují také prostředky ze zdrojů EU, které mají sloužit k tomuto testování. Jde ale o hledání jehly v kupce, nebo kupkách sena. Uvědomíme-li si, že na jednotlivých národních trzích se pohybují desítky tisíc potravinových výrobků, z nichž bylo zatím otestováno tady 20, tady 30 selektivně vybraných výrobků, přičemž zjištěné neidentické výrobky se v jednotlivých testech opakovaly, tak toto bude skutečně „sisyfovská práce“. Zatím také není jasné, kdo a jakým klíčem bude výrobky k testování vybírat. Budou to národní referenční orgány, v našem případě Státní zemědělská a potravinářská inspekce, a budou reagovat také na podněty spotřebitelů, případně dozorových orgánů sousedních zemí, nebo budou pracovat autonomně a pouze na základě vlastní analýzy rizik jednotlivých výrobků a výrobců? Případně který ze dvou ne-identických výrobků je ten originální a který je ten „klamavý“, a jaká míra technologické rozdílnosti bude ještě tolerována a co bude již považována za „klamání“? Na tyto otázky jsme na konferenci zatím nedostali odpověď.

A neměly by se zejména pozměnit předpisy, pravidla hry tak, aby byla kvalita obecně lépe měřitelná? Bude to vůbec možné? Třeba v rovině Evropské unie, aniž by se zvyšovala regulace podnikání?

Zcela určitě je to tak, že o případné rozdílné kvalitě výrobků na rozdílných trzích ví nejlépe výrobce. A výrobce to ví bez jakýchkoliv dalších nákladů na testování a zapojení národních dozorových orgánů. Podle mého mínění by to měla být jednoznačná zodpovědnost výrobce označovat na obale srozumitelně odlišnost složení výrobků distribuovaných do různých zemí. A mohlo by to být např. jednoduchým podtiskem části obalu, nebo určeného místa na obalu znakem ve stylu oválu, tak jak jej z minulosti známe z registračních značek aut, kde v ovále by mohlo stát: „CZ receptura“, „DE receptura“, nebo „EU receptura“, a to tehdy, kdy by se receptury na jednotlivých trzích lišily, případně, kdy by byla receptura identická pro celou EU. Pro spotřebitele by to pak bylo jednoznačné sdělení – pozor, jde o jinou recepturu než v sousedních zemích. A mohl by to pochopit dvěma způsoby – buďto výrobce recepturu záměrně upravil tak, aby vyhovovala chuťovým nebo zvykovým preferencím mé země, nebo by jej třeba napadlo, pozor, výrobek je jiný, může být pro můj trh třeba méně kvalitní, musím si přečíst informaci o složení výrobku uvedenou na obale.

Odpověď na řadu otázek se rýsuje jako komplikovanější, než se na první pohled zdálo. Češi by si přáli, aby tentýž výrobek ve stejném obalu byl obsahově shodný na všech evropských trzích, tedy abychom si koupili třeba tu samou čokoládu v Praze i ve Vídni nebo v Paříži či v Mnichově. Ale asi těžko jde všechny problémy s dvojí kvalitou potravin svalovat jen na výrobce či obchodníky nebo zahraniční řetězce... Kde s řešením začít?

Podle mě – začít u výrobce, a to například způsobem, který navrhuji.

Jakou diskuzi lze očekávat dál? Ať se to týká prodejců, potravinářů, zemědělců, svazů, komor, platformy Evropské unie?

Ve fázi, v jaké se nyní nacházíme, bych doporučoval formalizovat a zveřejnit odpovědi na otázky, které jsem definoval v předcházející části rozhovoru. Na tyto otázky bych očekával odpovědi ze strany Ministerstva zemědělství, případně od zodpovědného dozorového orgánu tj. SZPI. Za obchodníky pak zcela určitě můžeme slíbit, že budeme velmi nápomocni řešení případů, kdy budou jehly v kupkách sena nalezeny.

ptala se Eva Brixi