Jiří RejmonNa první pohled by se mohlo zdát, že Stanice technické kontroly u nás fungují podle očekávání všech, kdo si věří, že jejich vozidlo je v perfektním stavu nebo si tím jsou dokonce jisti. Kontrola pak ukáže, kde je pravda, a pokud něco vytkne, vážné problémy se musí ihned odstranit v autoservisu. Tolik z pohledu nás majitelů a uživatelů vozidel. Jsou tu však okolnosti a konkrétní každodenní poznatky provozovatelů těchto stanic, jež jim mnohdy narušují klidný spánek na rozdíl od mnohých úředníků zainteresovaných ministerstev. O co tady vlastně jde, na to jsme se zeptali Jiřího Rejmona, člena představenstva Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR a předsedy Profesní komory STK.

Co provozovatelům a pracovníkům Stanic technické kontroly především znepříjemňuje život?

Problémů je více. Jednak je to špatné chápání činnosti stanic technické kontroly ze strany těch, kteří tuto kontrolu podstupují. Mnozí se domnívají, že když zaplatí za prohlídku, musí být vozidlo hodnoceno jako vyhovující. To je právě zásadní nepochopení, neboť zde jde o přenesenou působnost státu, kterou vykonávají soukromé subjekty jako notáři a mnohé jiné, včetně nás, protože stát není schopen dostatečně všechny tyto činnosti zabezpečit a vykonávat. Z toho plyne, že zadavatelem této činnosti je stát a občan, majitel či provozovatel vozidla ji musí strpět, a také zaplatit. To je jistě nepříjemný fakt, který vytváří tlak na stanice technické kontroly a jejich pracovníky. Když pak vozidlo kontrolou neprojde, jsou na vině oni.

Bohužel mnohdy jsou na ulicích či parkovištích vozidla, která už na první pohled vypadají spíše jako vraky. Jak to vidíte vy?

Rozhodně to kazí reputaci stanicím řádně vykonávajícím svoji činnost. Mrzí nás to, protože tím nelze bez problémů hájit všechna naše pracoviště, ale tedy především ta, která svoji práci vykonávají řádně a nepouští do provozu vozidla, u kterých byly prokázány vážné závady.

V čem se byrokracie projevuje nejčastěji; můžete to přiblížit na konkrétních příkladech?

Patří sem třeba nárůst značného počtu administrativních úkonů. Například od roku 2016 technici na stanicích, a od roku 2018 i na pracovištích kontroly emisí, musejí pořizovat fotografie vozidel, čímž se má zabránit právě různým nepravostem. Avšak velká část fotografií je duplicitní, a to pak klade poměrně velké požadavky na úložný prostor, neboť fotografie se musí pět let skladovat. Navíc jsou pracovníci kritizováni za to, když fotky nejsou dostatečně ostré. Takže se mnohdy několikrát pořizují nové snímky, aby vše bylo pro Státní odborný dozor v pořádku. Rozumíme snaze zajistit co nejkvalitnější fotografie, nicméně primárním úmyslem bylo dokumentovat přítomnost vozidla na lince. Navíc některé fotografie, jak je již zmíněno, se dělají vícekrát, tj. na emisích a pak za nějakou chvíli na lince stanice technické kontroly.

To musí klást i mnohem vyšší požadavky na samotné techniky...

Technici si musí samozřejmě umět poradit ne­jen s počítačem, ale i s obsluhou nejrůznějších programů, třeba pro úpravu fotografií a jiných, protože pokud například systém nefunguje správně, musí se fotografie zmenšovat ručně, aby je bylo možné odeslat do systému Ministerstva dopravy. Ministerstvo navíc zadalo vedoucím stanic kontrolu těchto fotografií, aby je nemuselo kontrolovat samo. V případě, že najde chyby, může stanici i sankcionovat. Odpovědnost byla tedy přenesena na naše pracovníky a stanice musejí ještě tyto skutečnosti zanášet do každoročního hlášení o prováděných kontrolách, zdůvodňovat, jak k tomu došlo, i uvádět přijatá opatření, aby se nedostatky v budoucnu neopakovaly.

O jaká pochybení většinou jde?

V poslední době jsou častější připomínky ze strany Státního odborného dozoru k tomu, že technici auta fotí na konci linky, místo na začátku. Snažili jsme se vysvětlit, že technici před ukončením prohlídky fotografie kontrolují, a pokud zjistí, že nejsou zcela v pořádku, tak je pořídí znovu, samozřejmě na konci linky. To se však Ministerstvu dopravy nelíbí, a nově, ač to není nikde dáno, požaduje, abychom tyto skutečnosti uváděli do záznamníků závad. Stejnou zbytečnou byrokracií je podle nás kontrola organizačního schématu.

Vyskytují se i jiné projevy byrokracie?

Stanice samozřejmě pracují podle přesně daných předpisů, kde je postup prohlídek pevně stanoven. Bohužel v poslední době se v důsledku stále se zvyšující administrativy ze strany státní správy množí mnohá negativa, jako třeba prodloužení doby prohlídek, velký důraz kontrolních orgánů na přesné plnění povinností ohledně administrativních úkonů třeba z hlediska dodržování jejich pořadí. To vše samozřejmě vytváří dojem, že naše stanice provádějí svoji práci špatně. Nebo jiný příklad. Jak již bylo řečeno, jsme velmi přesně svázáni prováděcími předpisy. Máme například přesně definované závady na vozidlech a podle nich můžeme vozidla hodnotit. Čili, když technik při kontrole najde závadu, která nekoresponduje s některou z těch, jež jsou uvedeny v příslušné prováděcí vyhlášce, musí použít některou z těch daných a podrobnosti vysvětlit v poznámce protokolu.

Jaké kroky se vedení komory snažilo podniknout ve snaze pomoci změně k dobrému či zjednat nápravu?

Shodli jsme se na tom, že k dobrému technickému stavu připívá několik faktorů. Tím nejdůležitějším je péče o vozidlo. Tady by bylo na místě podotknout, že provozovatel je povinen udržovat vozidlo v řádném technickém stavu podle pokynů výrobce. Tato povinnost je zakotvena v zákoně o technických podmínkách provozu vozidel. Týká se to tedy jak provozovatelů a vlastníků vozidel, tak i autoservisů. Právě kvůli jejich dlouhodobému selhávání se vlastně technické prohlídky kdysi zavedly. Jde nám tedy o vytvoření většího tlaku na provozovatele v zájmu dobré údržby vozidla. 

Pokud se týká autoservisů, některé bohužel dlouhodobě selhávají, a ještě mají pocit, že je stanice technické kontroly neprávem očerňují. Jenže co si máme myslet například o automechanikovi, který přiveze vozidlo na pravidelnou technickou prohlídku s tím, že vůz je již připraven a závady odstraněny. Při kontrole pak náš technik zjistí neupevněnou baterii, která se může při prudkém brždění uvolnit a způsobit zkrat a následně požár. Nebo jiný příklad. Majitel vozu byl na pravidelné technické prohlídce, kde byla zjištěna závada na levém čepu v zavěšení kola. Odjel do servisu, kde si nechal závadu odstranit. Když přijel zpět, uvedl, že raději nechal vyměnit oba čepy. Jaké však bylo naše a následně i jeho překvapení, když se ukázalo, že byl vyměněn zdravý čep a ten vadný na vozidle zůstal.

Tak to je bohužel hodně pod pás a nebezpečné. Máte přeci jen i nějaký příklad selhání stanice technické kontroly?

Samozřejmě i ty existují a informace o některých se objevily i v médiích. Ale ne vždy je tomu tak, jak se to veřejnosti předkládá. V loňském roce byl například medializován případ, kdy bazar prodal vozidlo v nevyhovujícím stavu. Následně média, ústy zástupce nějakého autoservisu, obvinila technika stanice technické kontroly, že provedl špatně svoji práci, neboť jak si lze vysvětlit, že po technické kontrole bylo vozidlo ve špatném stavu. Případ se nakonec řešil s následujícím výsledkem: vozidlo bylo na prohlídce 19 měsíců před prodejem s tím, že veškeré vytčené závady uvedené v protokolu byly v té době vyhodnoceny jako lehké. Samozřejmě po uplynutí 19 měsíců již tomu bylo jinak. V tomto případě tedy technik nepochybil a nebylo s ním zahájeno správní řízení. Ale o tom se již média nezmínila.

Trápí vás ještě něco?

Veřejnost, zejména odborná, ráda poukazuje na naše zaostávání za technickým vývojem a diví se, proč si nepořídíme modernější vybavení. Bohužel to však nezávisí jen na stanicích. Ty mohou pořizovat pouze zařízení schválená Ministerstvem dopravy. Nesmí být jednoúčelová, tedy sloužit jen pro vozidla konkrétní značky; fungovat musí pro 99 % vozů. S tím pak souvisí předepsané postupy kontroly, tj. metodiky, které se odvíjejí právě od přístrojů schválených ministerstvem. Snažíme se i v této oblasti co nejvíce komunikovat, abychom dosáhli lepšího a co nejvíce objektivního výsledku provedení technické prohlídky. V posledních letech, sice se čtyřletým zpožděním oproti plánu, bylo konečně zavedeno měření propustnosti světla u autoskel. Snažíme se jednat o možnostech měření tloušťky plechu, ale zatím se nám nepodařilo najít nikoho, kdo by to dokázal. Chybí nám také měření světelného toku, který sice i nynější přístroje v určité míře vyhodnotit umí, ale ne v potřebném rozsahu. Potřebujeme také zařízení pro měření nových LED světlometů. Určitě nás čekají nové přístroje na měření hluku vozidel, který je nyní testován. Snad se blýská na lepší časy, neboť nyní již budou muset výrobci pře­dávat na Ministerstvo dopravy data potřebná k provádění technických prohlídek, a dojde tím ke zlepšení informovanosti stanic.

Co se aktuálně administrativně promítá do každodenní praxe stanic technické kontroly?

Stále více času potřebujeme na administraci každé prohlídky. Od 1. 7. 2020 se situace dále zkomplikuje, neboť vstoupí v platnost další nařízení EU, týkající se zabezpečení databází státu. Na základě toho budou muset mít technici program, ve kterém budou pracovat, navázán přímo na svoji osobu a bez vlastní identifikace se do systému nedostanou. Jak to přesně bude vypadat, se však zatím neví. Snad na začátku března dostaneme možnost se s celou problematikou seznámit.

Čeho se zde obáváte?

Přece jenom toho, zda vše projde hladce, neboť v minulosti nám mnohokrát stát dal noty den či dva dopředu, s tím, že musíme zajistit provoz. To se naposledy stalo při novele zákona 56/2001 v roce 2018, kdy prováděcí vyhláška vyšla ve sbírce pouhé dva dny před její účinností. Celá administrativa se pak podepisuje na počtu lidí a techniky, kterou je potřeba mít, a tedy i na ceně pro konečného zákazníka. Novou definicí vzdělání technika se nám nyní bohužel zúžil okruh lidí, kteří se mohou stát technikem, takže při odchodech stávajících techniků do důchodu se nedaří zajistit dostatek kvalifikovaných odborníků. Pokud nemá zájemce o práci technika stanovené vzdělání a praxi v automobilovém průmyslu, pak je to neřešitelné. Navíc nám autoservisy velké množství lidí přetáhnou, neboť si tam mechanik přece jen vydělá více než technik při kontrolách.
S novým nařízením k ochraně osobních údajů (GDPR) přišly další povinnosti, jako například vést evidenci vydaných opisů protokolů, komu jsme ho vydali – což může být pouze majitel a musí přijít s technickým průkazem a osobními doklady. Přesouvání všech systémů na servery Ministerstva dopravy je sice pochopitelné, ale jsme pak zcela závislí na připojení a chodu těchto serverů. A tady se přeci jen občas problémy projeví, což ovšem zákazníka nezajímá.

Již jsme zmínili, co vše jste chtěli v součinnosti s ministerskými úředníky ovlivnit, ale jaká je vlastně vaše komunikace s ministerstvy?

Bohužel po roce 1990 byla zrušena povinnost komunikovat s odborným spolkem a řešit s ním přípravu předpisů. To dnes vyvolává problémy i v mnoha dalších oborech. Za posledních pět let s námi Ministerstvo dopravy příliš nekomunikovalo. Nicméně se snažíme dál vše řešit s příslušným odborem. Snad se nám v tomto roce konečně podaří něco posunout vpřed, mimo jiné to, aby Ministerstvo dopravy svolávalo odborné komise a pracovalo s našimi připomínkami a s připomínkami další odborné veřejnosti. Ministerstvo nás také stále přísněji kontroluje. Například si na dálku zpřístupňuje data uložená na stanicích, k čemuž si nechalo vyrobit speciální program. Ten například umožňuje přenos fotografií, ale i vstup do systému fotografií, kde lze prohlížet uložené originály; samozřejmě i bez vědomí stanice technické kontroly.

Proslýchá se vydání nové vyhlášky, která zpřísní i odstraňování drobných závad na vozidlech...

Ano, víme o nové vyhlášce chystané Ministerstvem dopravy, ale zatím to s naší profesní komorou nekonzultovalo. Podle příslibu k tomu dojde dříve, než půjde návrh do vnějšího připomínkového řízení. Proslýchá se, že opět půjde o zpřísnění pro veřejnost, neboť v zákoně již má být uvedeno, že i lehké závady se musí v určitém termínu odstranit. Nově tam bude patrně definováno, že tomu musí být do další pravidelné technické prohlídky, a pokud se tak nestane, bude vozidlo hodnoceno s vážnou závadou, která se musí rychle odstranit. Máme obavy z toho, že to bude primárně připisováno našim stanicím jako jejich výmysl.

připravil Jiří Novotný