Agrární komora ČR a Českomoravská drůbežářská unie pečlivě vnímají stávající debatu k možnému zákazu klecových chovů. K celé této záležitosti však je třeba přistupovat rozumně, v širším kontextu a jednotně. Čeští chovatelé jsou připraveni přistoupit k uvažovaným omezením, pokud tuto záležitost budou stejným způsobem řešit i ostatní země v rámci EU.

Od roku 2012 platí unijní nařízení, podle něhož musejí být v rámci daných technologií ustájení nosnice chovány v komfortnějších, tzv. obohacených klecích. Tomuto požadavku v daném termínu čeští chovatelé vyhověli, a produkují tak konzumní vejce v souladu s evropskými požadavky. Současná diskuze a tlak aktivistů naše chovatele znevýhodňuje, protože zákaz v našich podmínkách jen otevře masivní dovozy levnějších vajec z okolních zemí EU. Ostatně podobný případ již v minulosti nastal, protože Polsko k nám dováželo levná vejce z neobohacených klecových chovů, na jejichž výměnu mělo dlouholetou výjimku.

„Pokud by zákaz klecových chovů začal platit pouze v České republice, naši chovatelé by museli zavřít chovy a po státu by požadovali miliardové kompenzace. Logické řešení spatřujeme pouze v jednotném přístupu Evropské komise k této problematice, tedy v případě zákazu chovu nosnic v obohacených klecích zavedení jednotného postupu a termínu pro všechny členské státy EU,“ řekl prezident AK ČR Zdeněk Jandejsek.

Kromě zmařených investic na přestavby na obohacenou klecovou technologii v řádech několika miliard korun by další investice na alternativní způsob ustájení nosnic vedly k dalšímu vynaložení velkého objemu financí, ke zvýšení emisí v chovech a navýšení uhlíkové stopy při přepravě dovozových vajec z EU i ze třetích zemí, kde často není známý původ, není garantována kvalita krmiva a chybí dostatečný veterinární dozor.

Investiční podpora MZe v programovacích obdobích PRV 2007–2013 a 2014–2020 směrovala mimo jiné do podpory legislativně schválených technologií ustájení hospodářských zvířat, tedy také do klecových technologií v případě nosnic. Za tato období byly investovány značné finance ze strany státu, unijního rozpočtu a samotných chovatelů. Mnozí z nich zazávazkovali u bankovních institucí své úvěry minimálně na deset let, stejná podmínka závazku s kratší dobou pěti let byla stanovena u projektů PRV. V případě využití investičních dotačních programů PRV v programovacím období 2014–2020 potom dochází k situaci, kdy povinnosti chovatelů u bankovních institucí jsou minimálně do roku 2030. Životnost pořízených technologií je však 15–20 let. Jejich změna po tak krátké době by vedla k neefektivnímu a nehospodárnému využití finančních prostředků. Alternativní chovy jsou také méně efektivní na jednotku produkce, náročnější na plochu i lidskou práci a dochází zde k vyšším úhynům zvířat.

„Laické veřejnosti je třeba u systémů ustájení vysvětlit výhody a nevýhody, rozšířit povědomí o kvalitě vajec a vyvracet mýty. Již dnes nabízí naši producenti vajec zákazníkům možnost vybrat si z jakého chovu a za jakou cenu vejce chtějí tak, aby jim řetězce nevnucovaly pouze omezenou nabídku,“ sdělila Gabriela Dlouhá, předsedkyně ČMDU. Zásadní je také cena vajec pro spotřebitele. Čím náročnější chov, tím dražší je výsledná produkce. Mluvíme zde až o několika korunách u jednoho vejce. Vedle přímého prodeje zde jsou také tzv. výrobní vejce, využívaná jako surovina pro další zpracování. Změna by tedy zvýšila ceny rovněž u mnoha dalších výrobků ve spotřebním koši. Studie navíc potvrzují, že produkce z obohacených klecových chovů je pro člověk zdravotně nejméně riziková.

(tz)