Pavel BřezinaMimořádná ekonomická situace přepisuje dějiny lidí, firem, národů. Zní to možná pateticky, ale šrám na duši každého z nás působení koronaviru zanechá. O to více nyní záleží na tom, jak se krizové období zvládneme. Jednu z klíčových rolí hraje zásobování potravinami a dalšími nezbytnými věcmi pro život, například prostřednictvím menších prodejen na venkově i ve městech. O nich jsem hovořila s Ing. Pavlem Březinou, předsedou představenstva Asociace českého tradičního obchodu:

Nákaza koronavirem pohnula se zavedenými pořádky. Ekonomika i občané mají novou zkušenost. Jak se dotýkají události vašich členů, především venkovských prodejen?

Současná krize se dotýká našich členů zcela bezprostředně. Čeští obchodníci, prodavači, pokladní a prakticky všichni, kteří pracují v maloobchodě, jsou denně vystaveni přímému riziku nákazy, přicházejí do kontaktu se stovkami a tisícovkami zákazníků. Aniž by museli, bojují v první linii a zajišťují ostatním občanům tu nejzákladnější službu, zásobování potravinami. Za to jim patří velké poděkování. Současná situace znamená velký fyzický i psychický nápor a rozhodně nelze podceňovat ani zvýšené ekonomické náklady na zabezpečení všech mimořádných opatření. Roušky, dezinfekce, rukavice a mimořádné služby zaměstnanců, to vše stojí nemalé peníze.

Posílily se vazby menších lokálních výrobců potravin a obchodů? Vycházejí si více vstříc než za obvyklých okolností?

Vazby mezi lokálními výrobci potravin a jejich odběrnými místy, což jsou velmi často prodejny členů Asociace českého tradičního obchodu, jsou dlouhodobě velmi úzké. Je to dáno poměrně velkou provázaností a skutečností, že jeden bez druhého nemůže v tvrdé konkurenci na našem trhu přežít. Je tedy pochopitelné, že v době šíření koronaviru se vazby ještě více upevnily. Současně se objevil i strach z možné nákazy, a tedy i z možného uzavření nebo omezení, ať už výroby, nebo prodeje. O to víc jsem zaznamenal i větší míru solidarity a snahu si navzájem pomoci, třeba při řešení nedostatku ochranných pomůcek a dezinfekce.

Rýsují se tedy i náznaky toho, že ve vyhrocených situacích lépe fungují komunity, skupiny, lidé si pomáhají?

O tom není pochyb. Tuto zkušenost si potvrzujeme každý den. Stále se např. potýkáme s nedostatkem ochrany dýchacích cest, ze začátku jsme neměli roušky ani respirátory vůbec žádné. A tehdy se to projevilo. Lidé nám sami nosili doma ušité roušky, pomáhali nám jak se dalo, protože chtěli udržet chod „své“ prodejny.

Jak mohou být právě v této době menší obchodní jednotky užitečné? Přibírají nějaké nové služby, které se jeví jako potřebné?

Řada našich prodejen se během nouzového stavu stala místem, kde se soustředí humanitární pomoc. Nejen roušky a materiál na ně pro personál i starší občany, ale také jsou prodejny jako místo pro předávání informací. Řada drobných obchodníků na vsích úzce spolupracuje s vedením obce, zajišťuje pro starší občany nákupy i ochranné prostředky. Lidé si také uvědomili, jak důležité jsou pro ně prodejny v místě bydliště, do kterých nemusejí dojíždět.

Myslíte si, že se změní po těchto krizových událostech postavení či role českého tradičního obchodu?

Jsem realista a domnívám se, že celkově se postavení nezávislého obchodu nijak výrazně nezmění. Myslím si ale, že na lokální úrovni to určitě posílí vazby mezi obchodníky a zákazníky a že dojde k většímu stmelení komunity. A to nejen na venkově, ale i v menších městech. Určitě budu chtít po odeznění koronakrize otevřít diskuzi se zástupci státu a vydiskutovat s nimi a současně i určit, jakou roli má hrát český nezávislý obchod v podobné situaci, jak nastavit ochranu našich zaměstnanců a zákazníků, tedy stanovit určitá pravidla pro podobnou krizovou situaci. Stát totiž na podobné situace není vůbec připraven, což mě popravdě dost šokovalo.

Co byste nyní rád vzkázal veřejnosti? Čím byste chtěl posílit chuť i úsilí složitou dobu zvládnout?

Je potřeba, abychom se všichni chovali zodpovědně, a to jak k sobě, tak i k ostatním. Velmi mě potěšila vlna solidarity mezi lidmi, na druhou stranu se lépe odhalily i negativní charaktery některých lidí a firem, které na vzniklé situaci chtějí profitovat. Ukázalo se, že pokud máme tuto situaci zvládnout, musíme ji zvládnout společně. To považuji za velmi dobrou zprávu, protože na lidech pozoruji velké odhodlání.

ptala se Eva Brixi