Jan DoležalZvykli jsme si mít se dobře. Kdykoli se nám zachce, projít se na louce, v lese, nakoupit si na trhu nebo v supermarketu. Maso a zelenina všech ročních období bez ohledu na to, jestli je zima, nebo léto, na talíři není výjimečností, ale běžnou věcí. Nespočet druhů chleba, pečiva, mléčných výrobků. Nekonečno šunek, párků a cizokrajné ovoce.

Máme hojnost a jen výjimečně si uvědomujeme, že aby tomu tak bylo, musí někdo zasít a sklidit. Ošetřit dobytek, starat se o slepice, včely, ryby. Věnovat se půdě, vodě, krajině. Každý den. Bez zemědělců bychom ani neposnídali. Přeháním... Ale přála bych si, abychom více než se samozřejmostí sobě vlastní přijímali všechen ten komfort s větší pokorou, vědomím toho, že zemědělství je hodno svrchované pozornosti, úcty. Také o tom jsem hovořila s prezidentem Agrární komo-ry ČR Ing. Janem Doležalem:

Když byste měl charakterizovat rok 2021 z pohledu zemědělců, jaký byl? A zaznamenali jste spíše úspěchy, nebo prohry? Co se podařilo, a co vůbec ne?

Loňský rok byl pro české zemědělce v mnoha ohledech poměrně specifický. Příchod jara se opozdil o 1–3 týdny a léto bylo deštivější a chladnější. To mělo zásadní vliv na průběh sklizně většiny rostlinných komodit, která se komplikovala a opožďovala. Přes mnohé těžkosti, se kterými se zemědělci museli vypořádat, hodnotím nicméně uplynulý rok pozitivně. Počasí totiž ve výsledku naopak prospělo například cukrovce, chmelu nebo vinné révě. Nestranného pozorovatele a také milovníka tradičních buchet nebo jiných sladkostí potěší skutečnost, že se dlouhodobě navyšuje osevní plocha máku. Ta loni vzrostla o 9 % na 43 867 ha, a i přes pokles hektarového výnosu se tak sklidilo nejvíce máku za posledních dvanáct let. Srovnatelných výnosů oproti předchozímu roku dosáhly obiloviny či brambory. U obilovin mohli zemědělci v některých případech, kdy neměli dopředu nasmlouvané ceny, prodávat za relativně vyšší ceny, u brambor nicméně pokračoval tlak levných dovozů, a tudíž i nízká cena.
Uplynulý rok představoval pro zemědělce současně velkou míru nejistoty a zvýšené náklady vzhledem k šíření covidu-19. Zemědělské podniky musely zajistit dostatečné množství prostředků na ochranu dýchacích cest či dezinfekce, a také testovacích sad na covid-19 a vyčlenit zaměstnance k jejich provádění. Kvůli zamezení šíření této nakažlivé nemoci zaváděly například oddělené směny a v některých podnicích se například na dojírnách střídali ředitelé podniků se zaměstnanci a pomáhali také rodinní příslušníci. Zemědělskou
prvovýrobu nelze zastavit ze dne na den jako provoz v továrně. Je třeba zajistit hospodářským zvířatům pravidelný režim a pohodu každý den. V rostlinné výrobě je sklizeň některých komodit vázaná třeba jen na určité dny v závislosti na počasí a nelze ji posunout na epidemiologicky příznivější dobu.
Současně se zemědělci potýkají v posledních měsících s růstem vstupních nákladů o desítky až stovky procent. Zdražují krmiva pro zvířata, minerální hnojiva, energie či rostou mzdové náklady. Zemědělská prvovýroba, a zejména ta specializovaná, ať už jde o ovoce, zeleninu, chmel, cukrovou řepu, nebo třeba brambory, ale také celá živočišná výroba se tak stávají stále méně rentabilními. Jedinou možností je promítnout zvýšené náklady do cen, za které zemědělci prodávají svou produkci. Zemědělci nicméně cenu neurčují, ale spíše akceptují. V opačném případě hrozí, že přijdou o možnost odbytu.

Zemědělské podniky se současně potýkají s nedostatkem pracovníků. Možnosti využití robotizace v zemědělství se samozřejmě rozšiřují a zemědělci je využívají. Při mnoha činnostech ale stále není možné nahradit precizní a intuitivní lidskou práci pomocí robotů.

Zvedla se vlna diskuzí nad soběstačností v zásobování domácího trhu vepřovým masem. Opravdu se rozhodli mnozí chovatelé produkci zrušit či omezit s ohledem na rostoucí ceny energií?
Pokud se co nejdříve něco zásadního nestane a výkupní ceny se nepřiblíží stále vyšším výrobním nákladům, lze předpokládat, že se obavy, které zemědělci vyjádřili v průzkumu Agrární komory ČR na začátku prosince, naplní, a třetina chovatelů tak v příštím roce trvale uzavře chovy prasat a polovina tak učiní do roku 2030.
Vstupní náklady chovatelům prasat v posledních měsících raketově rostou. Krmiva zdražila v meziročním srovnání o 20–25 %, energie o 5–40 %, nafta o 35 % a mzdové náklady se zvýšily o 4–6 %. Chovatelé prasat ale mají omezené možnosti promítnout toto zdražování do cen, za které jatečná prasata prodávají. Jejich cena je nyní nejnižší od vstupu Česka do Evropské unie. Podle dat Českého statistického úřadu stála jatečná prasata v listopadu necelých 25 Kč za 1 kg živé váhy, což je o 7,5 % méně oproti loňsku.
Rozhodujícím faktorem byly, jsou a budou výkupní ceny, za které se česká prasata prodávají. Zemědělci nyní dotují chov prasat z vlastních peněz, což je dlouhodobě neudržitelný stav. Každý podnik v jakémkoliv oboru podnikání – a zemědělství není výjimkou – musí hospodařit s péčí řádného hospodáře, a tedy generovat zisk. Pravděpodobně se částečně udrží ty největší chovy, které jsou vysoce efektivní a nejsou tolik závislé na volatilních trzích s krmivy a energiemi (mají např. vlastní výrobu krmiv a bioplynovou stanici) na jedné straně, a na druhé straně přežijí ti, kteří mají vlastní zpracování, nejsou závislí na odbytu přes obchodní řetězce, a mohou tak zvýšené náklady přímo promítnout do koncové ceny, za kterou prodávají.

Závěrem prosince se měla nová vláda vyjádřit ke změnám v koncepci zemědělství na další léta. Jak to dopadlo?

Strategický plán Společné zemědělské politiky na období 2023–2027, který schválila vláda, vnímáme jako kompromis mezi požadavky všech oprávněných stran. Ze svých požadavků musel slevit každý, včetně Agrární komory ČR, jež zastupuje zemědělce různého výrobního zaměření a všech velikostí. Nová vláda tento kompromis nicméně příliš nerespektuje a chce za každou cenu hledat politické řešení pro mnohdy odborné problémy. Jakékoliv změny Strategického plánu SZP přitom povedou k vychýlení zmíněné rovnováhy, které se podařilo dosáhnout po více než ročním jednání. Požadavky na zemědělskou praxi se neustále zvyšují a příští Společná zemědělská politika a cíle Zelené dohody pro Evropu toho po zemědělcích budou chtít do budoucna více za méně peněz.

Změny Strategického plánu SZP v tomto duchu oslabí ekonomickou udržitelnost dobré zemědělské praxe v České republice a zvýší míru nejistoty ohledně budoucnosti českého zemědělství, kterou nyní zažíváme. Na to mohou doplatit i zákazníci, kteří pak na pultech českých obchodů budou nacházet stále méně domácích potravin. Zvýšení dovozů potravin povede k cenové nestabilitě potravin a potenciálnímu zdražování.

Na přelomu roku se zemědělci nacházeli ve velmi podivné situaci, kdy se k nim dostávaly pouze kusé informace o potenciálně zásadních změnách agrární politiky na příštích několik let, které s nimi nicméně vzhledem k výměně vlády, jen dočasnému obsazení rezortu mezi svátky a covidové situaci nemohly být a nebyly řádně prodiskutovány. Z těchto důvodů také představenstvo Agrární komory ČR reagovalo na sílící nespokojenost členské základny a sáhlo ke krajnímu řešení, kterým je svolání protestní akce.

Čím jsou české zemědělské podniky v porovnání s evropským lepší, inovativnější, zajímavější z hlediska efektivity?

Co se týče kvality a bezpečnosti potravin, existuje zde objektivní měřítko v podobě hodnocení Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů FAO, které pravidelně vychází v týdeníku The Economist. V minulém roce se Česká republika umístila na pátém místě, přičemž se hodnotily parametry, jako je profesionalita zemědělců, ohleduplnost k životnímu prostředí, faktická i cenová dostupnost potravin, a především jejich kvalita a bezpečnost. Zažitým stereotypem některých spotřebitelů je nejen mylná domněnka, že zahraniční potraviny jsou kvalitnější než ty tuzemské, ale také že podniky hospodařící na vyšších výměrách, než je v Evropské unii běžné, hospodaří a priori špatně. Nejenže máme jednu z nejnižších spotřeb přípravků na ochranu rostlin a minerálních hnojiv, ale i například standardy péče o půdu a o zvířata u nás patří k těm nejvyšším. Jsme jedinou zemí, která má v tzv. základní dotační podmíněnosti omezení velikosti výměry jedné plodiny na dílu půdního bloku na 30 ha a zároveň máme jednu z nejpřísnějších legislativ na ochranu hospodářských zvířat, která v poslední novelizaci přinesla zákaz klecových chovů nosnic od roku 2027.
Na české zemědělce jsou kladeny vysoké nároky, přičemž i přes další zpřísnění podmínek pro hospodaření v souvislosti s Evropskou zelenou dohodou se mají dotační podpory produkčním zemědělcům v České republice omezovat. Dlouhodobě varujeme před zavedením zastropování přímých plateb, které považujeme za diskriminační. Hrozilo by poškození mnoha drobných majitelů, kteří se dobrovolně sdružili do větších podniků, jako jsou akciové společnosti a družstva. V Česku by se to týkalo zhruba 150 000 majitelů, kteří jsou spoluvlastníky potenciálně zastropovaných podniků. Zastropování by v jakékoliv podobě vedlo k navýšení administrativní zátěže na zemědělce a státní správu či výraznému poklesu potravinové bezpečnosti s potenciálním zvýšením cen potravin pro obyvatele. Konkrétně pro Čes­kou republiku navíc nejde o vhodné řešení, protože z historických důvodů je průměrná velikost farem větší než například v jiných státech západní Evropy. České zemědělské podniky by tak zastropování značně znevýhodnilo v rámci evropského trhu. Současně je třeba říci, že podniky opírající se o několik různých pilířů, co se týká výrobního zaměření, zvyšují zaměstnanost na českém venkově, jsou stabilnější a do budoucna udržitelnější. To se ukázalo jako velká výhoda právě v době pandemie covidu-19.

Ubývá u nás orné půdy rychleji než v okolních zemích? Jaké jsou vyhlídky?

Zemědělská půda v Česku klesla podle dostupných statistik za posledních třicet let z 4,23 miliónu ha na zhruba 3,5 miliónu ha, to je snížení o 17,4 %. Podle šetření ČSÚ Agrocenzus se navíc mezi lety 2000–2020 snížilo v tomto období procento zornění zemědělské půdy o 5,1 procentních bodů na 70,8 %. Máme tedy obecně méně zemědělské půdy a méně půdy orné. Samozřejmě do horských a podhorských oblastí určitě patří travní porosty a nemá smysl tam vytvářet ornou půdu. Mnohem vhodnější je zde extenzivní chov hospodářských zvířat, pastviny a podobně. V nížinách a v úrodnějších oblastech však bezhlavé zatravňování není nejlepší cestou. Orná půda, když se o ni dobře staráme, plní řadu důležitých funkcí a například dokáže zadržet významně více vody než louka. Je tedy potřeba vždycky zvažovat všechny okolnosti a možné důsledky toho, co se zemědělskou půdou děláme. Předchozí bezhlavé zastavování zemědělské půdy, ať už nepromyšleným rozšiřováním měst v podobě rezidenčních předměstí, ale hlavně v podobě logistických center a nákupních středisek, pomalu naráží na své limity. Nyní je čas vyvažovat potřeby společnosti a více zohledňovat výživu a zásobení obyvatelstva, ale také vzhled krajiny, její průchodnost a zadržování vody v půdě.

Je šance nějakým motivačním programem zaujmout mladé rodiny, aby vstoupily do zemědělského businessu, zakládaly farmy, podpořily znovuosidlování venkova? Bylo by to vůbec k něčemu?

Agrární komora ČR dlouhodobě prosazuje zvýšení tzv. kofinancování Programu rozvoje venkova tak, aby se nejenom vytvořila dostatečná částka pro motivaci zemědělců k udržitelnému zemědělskému hospodaření, ale také například k podpoře mladých začínajících zemědělců. Z našeho pohledu je také důležitá úzká spolupráce mezi zemědělským školstvím všech stupňů a zemědělskou praxí s cílem podpořit zájem studentů o tento obor. Problémem je i to, že zemědělská populace stárne a generační výměna vázne. Je také třeba zlepšit image a povědomí o zemědělství obecně u mladých lidí, kteří často obor vnímají jako neperspektivní a málo prestižní.

Jaký program jste pro své členy na rok 2022 připravili? Čím se hodláte zabývat především?

I v letošním roce budeme pokračovat v osvětových a propagačních programech na podporu českých zemědělců a českých potravin. Samotné zemědělce chceme motivovat k používání pokročilých šetrných technologií, které jim umožní nejenom uspořit náklady na energie jako agrivoltaika, která propojuje výrobu energie ze slunce a produkci potravin, či metody precizního zemědělství. Mezi další výzvy patří robotizace a digitalizace sektoru, které vnímáme nejenom jako nutnost, ale také jako způsob naplnění společenské poptávky po větší ochraně přírodních zdrojů a udržitelném zemědělství.

A co očekává Agrární komora od nové vlády?

Na přelomu roku byla situace velmi komplikovaná a nepřehledná, čemuž odpovídala i skutečnost, že jsme byli s tvorbou tzv. programového prohlášení vlády osloveni na poslední chvíli. Nadto bez ohledu na skutečnost, že Agrární komora ČR je jedinou organizací, která zemědělské podnikatele zastupuje ze zákona a její členská základna tvoří minimálně 80% podíl zemědělské produkce, nebyly naše připomínky téměř vůbec zohledněny. Pokud skutečně usilujeme o udržitelné zemědělské hospodaření, pestrou krajinu a zároveň se chceme vyhnout skokovému zdražení potravin, musí vláda uvažovat konstruktivně a jednat se všemi relevantními partnery.
Dlouhodobě usilujeme o důstojné a spravedlivé podmínky nejenom ve srovnání s našimi konkurenty za hranicemi, ale i v rámci národní agrární politiky. Zároveň nechceme zemědělce uměle subjektivně rozdělovat, ale požadujeme, aby byli stejnou měrou odměňováni za plnění společenské objednávky, to je za dobrou péči o půdu, o zvířata, o krajinu, a především za zásobování trhu kvalitními a bezpečnými potravinami. Ideologický, nikoliv objektivní, pohled na rezort může znamenat narušení principu odměny či kompenzace za to, že zemědělci dělají náročnější činnosti, a dotační podpory přesměrovat od těch, kteří zaměstnávají lidi na venkově, platí daně a udržitelně hospodaří, k těm, kteří chtějí bez odpovědnosti a produkce jen brát peníze.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi