Jiří HynekV českých zemích se od nepaměti vyráběly kvalitní zbraně, které znal celý svět. Ale ten se změnil. Jak se dnes daří tomuto technologicky náročnému oboru? O současné situaci jsme hovořili s prezidentem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Čes­ké republiky RNDr. Jiřím Hynkem.

Domácí i evropská ekonomika je v krizi. Platí to i pro zbrojaře v době, kdy nedaleko od nás probíhá válečný konflikt?

Často mi lidé říkají: „No jo, zbrojaři, nyní mají žně.“ Ono to opravdu tak zdánlivě vypadá. Letos budeme mít rekordní export, který směřuje především na Ukrajinu. Podniky obranného průmyslu jsou zahlceny zakázkami tak, jak dlouho ne. Vláda neustále prohlašuje, že bude zbrojit. Co si více přát? Ale tato zdánlivá prosperita má svá úskalí. Válka na Ukrajině ve své nahotě ukázala, jak dlouhodobě byla v Evropě špatná hospodářská a bezpečnostní politika. Příčiny dnešních problémů jsou tam, nikoliv ve válce jako takové. První varování byl covid, ale asi nám to nestačilo. Obranný průmysl se má zdánlivě dobře, ale ve skutečnosti se nachází ve stejné krizi jako jiné průmyslové obory. Dá se namítnout, že vládní politická prohlášení jsou ve prospěch domácího průmyslu. Takových proklamací jsem během svého života již zažil. Věřím pouze tomu, co se už stalo.

Jak byste hodnotil úroveň českého obranného průmyslu? V čem patří ke světové špičce?

Výrobky českých zbrojařských firem mají určitě vysokou kvalitu a dostatečnou technickou úroveň. Jinak by se téměř 90 % toho, co vyrobíme, nevyváželo. Jsme kvalitativně srovnatelní se světovými výrobci, ale určitě nepatříme k největším exportérům světa. Vzpomínky na dobu první republiky, kdy jsme patřili mezi pět největších exportérů zbraní na světě, jsou pouhou nostalgií. Dnes objem naší produkce tvoří 0,2 % celosvětové výroby vojenského materiálu. Ale nelze nás srovnávat s největšími výrobci zbraní, jako jsou USA, Rusko, Čína, Francie, Velká Británie a Německo. Svých exportních úspěchů dosahujeme ne­jen kvůli dobrému poměru cena/výkon, ale také proto, že nemáme velmocenské chování výše uvedených zemí. Navíc jsme zemí s vyspělým průmyslem, vždyť pouze devět zemí světa umí kompletně navrhnout a vyrobit letadlo. A Česká republika je jednou z nich. Kdybych ale měl vypíchnout pouze jeden výrobek, kde jsme světovou špičkou, tak by to byly pasivní sledovací systémy z pardubické firmy ERA.

Promítly se sankce do výroby, resp. obchodu se zbraněmi? V čem došlo k největším změnám, jakým způsobem se v tomto roce překreslil trh?

Výhodou našeho oboru bylo to, že jsme do Ruska už dlouho nesměli vojenský materiál vyvážet. Ale sankce na vývoz zboží do Ruska významně poškodily výrobce takzvaného zboží dvojího užití, což jsou civilní výrobky, které by mohly být využity pro vojenské účely či výrobu. Seznam takového zboží vytvořili evropští úředníci a je hodně rozsáhlý. U nás to nejvíce dopadlo na výrobce obráběcích strojů a leteckých dílů. Mnohem větší dopad na náš obor má ale zákaz dovozu z Ruska, respektive toho, co nám Rusko přestalo dodávat či dodává málo. Evropa se díky dlouholeté zelené politice a honbě za nejnižší cenou dostala do obrovské závislosti na dovozech surovin a materiálů ze zemí mimo Evropskou unii. Z Ruska se toho dováželo opravdu hodně. Dnes vše nakupujeme za násobné ceny na světových burzách a pravděpodobně to pochází stejně z Ruska. Musíme si uvědomit, že většina světa považuje válku na Ukrajině za lokální evropskou závislost a k našim embargům se nepřipojila.

Ohrožují vás drahé energie, výpadek některých surovin a speciálních materiálů?

Ovlivnil, ovlivňuje a bude ovlivňovat ještě hodně dlouho. V oblasti zásobování a nákupu vstupních materiálů a komponent se dostáváme do socializmu, tedy před rok 1989. Tehdy zásobovači objížděli výrobce s láhvemi a bonboniérami a prosili je, ať jim něco prodají. Pak se to změnilo, vstoupili jsme do kapitalizmu a jezdili obchodníci a snažili se něco prodat. Nyní jsou nákupčí rádi, když se jim podaří něco potřebného pro výrobu sehnat. Někdy mám pocit, že návrat do socialistických dob se netýká pouze toho zásobování. Nárůst cen energií je kapitola sama pro sebe. Oproti loňskému roku zaplatily naše firmy za energie minimálně pětkrát více. Další ranou pro ně je nárůst cen surovin a vstupních materiálů. Mnohdy pro to, že i dodavatelům rostou ceny energií nebo, že kvůli embargům na dovoz z Ruska se draho nakupuje přes třetí země. Ještě horší je, že některé věci na trhu nejsou. Jako příklad uvedu tyčovou ocel, která je dnes šestkrát dražší než před válkou a těžko se shání. Firmám se pak stává, že mají výrobek hotový, jen jedna komponenta jim chybí. Ale bez ní ho neprodáte. Obávám se příštího roku, kdy vinou kolapsu subdodavatelských vztahů a dalšímu nárůstu cen energií může dojít k omezování výroby a propouštění. Navíc začneme přicházet o zahraniční trhy kvůli nutnosti navýšit ceny. Válka na Ukrajině má již dnes dva vítěze. Čínu, která je velkým dodavatelem či překupníkem surovin a materiálů do Evropy, země EU jsou na ní závislé. A USA, kde ceny energií nerostou. Americké firmy budou mít díky levnějším energiím cenovou výhodu a udělají díky lepší ceně vše pro to, aby nás ze zahraničních trhů vytlačily.

Má Průmysl 4.0 ve vaší branži otevřené dveře? Které firmy nebo sektory hrají prim?

Určitě naše firmy vnímají průmysl 4.0. jako cestu vpřed. Jako něco, co může pomoci se současným katastrofickým nedostatkem lidí ve výrobě a nutností zvýšit efektivitu výroby. Bohužel v některých typech výroby je jeho uplatnění dosti problematické, navíc chybí i lidi pro jeho zavádění.

Kam směřuje obranný průmysl? Jak bude vypadat za deset dvacet let?

Jsem přesvědčen, že obranný průmysl bude ve výrobě mnohem více automatizován než dnes. Lidské kapacity budou koncentrovány více do výzkumně vývojových oddělení než do vlastní výroby. Také se změní struktura výrobků ve prospěch bezpilotních prostředků, robotických a autonomních systémů, chytrých materiálů, speciálních informačních a analytických systémů, kvantových technologií apod. Hodně se dnes také mluví o umělé inteligenci v oblasti vojenství. Čas ukáže, které ty směry jsou ty správné. Ale v každém případě bude domácí obranný průmysl klíčovým prvkem pro vlastní obranyschopnost i za dvacet let stejně tak, jak je dnes.

připravil Pavel Kačer

Aero se souběžně s podporou a údržbou stávajících strojů L-159 věnuje modernizaci jeho schopností, hlavním cílem je poskytnout letoun, který splní náročné podmínky bojového výcviku pilotů pro letouny 5. generace. Před pár týdny po čtyřech letech intenzivní práce vzlétl z letiště ve Vodochodech prototyp (demonstrátor) s označením L-159 T2X. Jde o letoun, na kterém inženýři zkouší nové avionické systémy a klíčové konstrukční prvky.