Jiří NouzaCelá naše společnost prochází složitým obdobím, ekonomika zpomaluje, státní rozpočet zvyšuje deficit. Na stavbách se však dál čile pracuje, jako by se nic špatného nedělo. Ale není to jen klid před bouří? Položili jsme proto několik otázek prezidentu Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiřímu Nouzovi.

Jaká je dnes situace ve stavebnictví? Pokračuje příznivý vývoj z minulých let?

Roky 2018 a 2019 vypadaly pro stavebnictví velmi dobře. Situace od roku 2020 je ale zcela bezprecedentní – koronavirová pandemie, růst cen a nedostatek stavebních materiálů, skokový nárůst cen energií, válka na Ukrajině a současná energetická krize náš obor významně ovlivnily a stále ovlivňují. Jak se to bude dále vyvíjet, ukáže čas, v příštím roce se nicméně dá čekat významné ochlazení stavebního sektoru, a to i když se podaří částečně vyřešit drahé energie.

Dotýká se energetická krize vašeho oboru podobně jako ostatních odvětví domácí ekonomiky?

Naše odvětví je potřeba brát jako soubor profesí a činností, od výroby stavebních hmot a materiálů přes investory a projektanty až po zhotovení stavby. A významná část oborů, které pro stavebnictví vyrábí, je energeticky náročná. Otázka růstu cen energií je tedy pro náš obor klíčová a současný stav je z pohledu dalšího vývoje odvětví bohužel nepříznivý. Znamená totiž obrovské riziko, že řada společností – a teď myslím celý sektor stavebnictví, včetně výrobců nebo dodavatelů stavebních prací – může zkrachovat. To je bohužel realita. Na hrozící problémy upozorňujeme několik měsíců.

Výroba stavebních hmot a materiálů patří k největším spotřebitelům energií. Dokážou firmy i za této situace uspokojovat poptávku trhu?

Dokážou, i s ohledem na to, že do jisté míry dochází k určitému ochlazení na trhu, takže poptávka po stavebních výrobcích není tak vysoká. Když si vezmeme třeba cihly a další podobné zboží, lze identifikovat, že se poptávka vyrovnává s nabídkou. To je jedna věc. Druhá věc je, že se zvýšené náklady na energie logicky promítají do ceny materiálů – zboží je energií zatíženo dosti významně a rostoucí cena nabízených produktů ovlivňuje míru poptávky. A další velmi křehká věc je, že existují i výrobci stavebních hmot typu omítek či barviv, pro které jsou potřeba komponenty chemického průmyslu, různá pojiva atd. V okamžiku, kdy vám – a teď hovořím o něčem, co se netýká pouze České republiky, ale celé Evropy – jeden ze dvou výrobců vypadne nebo je na celém kontinentu jen jeden, protože jsme si podřízli větev a odstěhovali výrobu mimo, takže najednou chybí jeden komponent, nemůžete vyrábět. Zatímco v případě cihel výrobce nepotřebuje žádného subdodavatele kromě energie, u komponent, jako jsou barvy či omítky atd., je potřeba celá řada subdodávek z chemického průmyslu. A když vám vypadne jedna položka, nemáte sortiment, protože tato položka se přidává do řady výrobků. Takovou situaci bych přirovnal například k tomu, kdy vám chybí čip do počítačů. Můžete vyrábět auta, ale budou vám stát na dvoře, protože nebudou dodělaná. Bude vám chybět ta základní komponenta.

Pociťujete omezování soukromých a veřejných financí do nových projektů? Máte stále dost zakázek?

Firmy, které dokončují dlouhodobější zakázky, zatím problémy nemají. Ale domnívám se, že nové zakázky budou opravdu komplikované, zejména v sektoru soukromého investování, v oblasti retailu, tedy menších rodinných domů. A na developerském trhu panuje velká nervozita, což může mít významný dopad do stavebnictví jako celku.

Čím mohou stavebnictví pomoci státní správa, kraje a obce, případně zákonodárství?

Pokud se týká státní správy a veřejných investorů, jako jsou obce a kraje, pomohlo by udržení investiční aktivity, se vším respektem k tomu, že rozpočty jednotlivých veřejných zadavatelů mohou být napjaté. Stavěl bych se za to, aby investici pokud možno neodkládali a snažili se investovat, abychom společně překonali tu možnou krizi. Ať se vám to totiž líbí, nebo ne, jsme na stejné lodi. V okamžiku, kdy zpomalí stavebnictví a bude krize, přelije se z našeho odvětví do celého hospodářství. Co se týče zákonodárců, v rámci energetické bezpečnosti České republiky by bylo velmi účelné, aby opravdu přijali legislativní pravidla, aby se zjednodušil povolovací proces zejména infrastrukturních staveb. Díky tomu by se Česká republika mohla vymanit z energetické závislosti na Rusku. Obecně to ale platí i pro celé stavebnictví, včetně pozemního stavitelství – v okamžiku, kdy se legislativa upraví proinvestičně, bude se stavět, což nám zase pomůže překonat možnou krizi, protože se z ní prostavíme.

ptal se Pavel Kačer