Jaký tedy pro vás byl letošní rok?
Celkově bych jej považoval za standardní. U většiny akcí se podařilo splnit naše předsevzetí, více pozornosti jsme letos věnovali informačně vzdělávacímu segmentu, proto vzostl i počet seminářů se zajímavým obsahovým zaměřením. Pokud jde o obchodní mise, některé se vydařily, ale u jiných se začaly projevovat i důsledky krize, o čemž svědčil určitý pokles zájmu firem o konkrétní účast při zahraničních obchodních misích. Z tohoto důvodu se nakonec i jedna z misí neuskutečnila.
Které z akcí považujete za nejzdařilejší?
Tradičně nejúspěšnějšími byly business dny, například Business dne Ruské federace se zúčastnilo kolem 150 účastníků, Business dne Běloruska 80 zástupců firem. Velký zájem našich členů jsme zaznamenali u řady seminářů zaměřených například na nové daňové podmínky v zemích SNS, na způsob efektivního vyhledání v databázích v Ruské federaci a dalších. Velmi zdařilá byla mise s prezidentem Václavem Klausem do Ázerbájdžánu, z níž máme i dopisy s kladnou odezvou od zúčastněných firem.
U které z připravovaných akcí jste měli největší obavy z možného neúspěchu?
Za náročné považuji splnění slibu, který dal náš ministr zahraničí svým hostitelům v průběhu návštěvy Ukrajiny - uspořádání ekonomického fóra na Krymu. Naše obava pramenila z toho, že Krym je spíše zajímavým letoviskem nežli centrem ekonomického dění. Bez ohledu na tuto skutečnost jsme se s elánem pustili do přípravy podnikatelské mise, kterou doprovázel náměstek ministra zahraničí pan Dub a nový český velvyslanec na Ukrajině pan Počuch. Nakonec se nám podařilo zorganizovat dvě ekonomická fóra (v Simferopolu a v Sevastopolu), která nakonec dopadla velmi úspěšně.
Setkání našich podnikatelů s protějšky z východoevropských teritorií jsou tradičně základem aktivit Komory SNS, jak nahlížíte na přínos těch letošních?
Každoročně se tato setkání uskutečňují v průběhu každého ekonomického fóra v rámci podnikatelských misí, kde se v prvé části jedná v plénu za účasti významných a vlivných hostů o podmínkách rozvoje obchodních vztahů. Ve druhé části je pak příležitost po prezentaci firem, kdy usednou – hosté i hostitelé – k jednomu stolu s tím, co může jedna strana druhé nabídnout a za jakých podmínek. Jsou to dvoustranná jednání, kterým předcházela určitá příprava spočívající v upřesnění komodit, nabídky a poptávky. Jednání u společného stolu je pak již dalším krokem v konkretizací určité dohody.
Již jste se zmínil o vlivu ekonomické krize na uskutečnění záměrů některých firem expandovat na trhy SNS. Do jaké míry se tak děje?
Vzhledem k tomu, že řada firem má až naivní představy o podmínkách vstupu na tyto trhy, současná obava z gradace důsledků hospodářské krize projevující se v zemích Evropské unie přinutila jejich management reálně posuzovat možnosti. Mnohé firmy pak od původních plánu upustily, což se projevilo také v poklesu zájmu o účast v připravovaných zahraničních akcích.
Jaké bylo vlastně jejich procitnutí ze snu?
Především si musí být každý zájemce o vstup na trhy v zemích SNS vědom těžkostí, dlouhodobosti usilování a budování svých pozic a samozřejmě i nemalých investic. Po zjištění této pravdy je pak třeba sbírat více informací, využívat k tomu i našich seminářů v případě, že je zájem o expanzi skutečný. Snazší je samozřejmě zajet do Brna či Prahy a sbírat zkušenosti či hledat možnosti i v konfrontaci s názory zahraničních podnikatelů v průběhu setkání na business dnech, což mnoho firem využívá. Do Omsku či jinam pak zavítají většinou ti, kdo se již na některých trzích v rámci SNS pohybují a mají zde své plány. Z tohoto pohledu je i naše práce mnohem těžší a nelze jinak, než ji přizpůsobit měnícím se podmínkám.
Které organizace to mají v etablování na trhy zemí SNS těžší, prodejní či výrobní?
Zcela jistě prodejci. Těžko bychom asi našli komoditu, která by nebyla na těchto trzích zastoupena. A uvědomíme-li si, že se na nich pohybují firmy ze všech států Evropské unie i odjinud, působí zde již delší dobu, mají vybudované dostatečné zázemí, má to každý nový konkurent zatraceně těžké, aby nabídl srovnatelnou kvalitu a zajímavější cenu, s čímž by měl šanci na trhu uspět.
Co nejvíce láká výrobce do těchto teritorií?
Na tamních trzích převládá poptávka po zakládání společných podniků, v řadě zemí, jako například v Bělorusku i jinde, se vytvářejí či již fungují volné ekonomické zóny, poskytující výrobcům díky daňovým a celním úlevám a dalším výhodám příhodné podmínky, Je třeba si uvědomit, že v těchto zónách vyrobené zboží je podle tamních zákonů považováno za tuzemské, je tudíž osvobozeno od cla a z toho důvodu je prodejnější a konkurenceschopnější.
Mnozí zahraniční vrcholní představitelé dokáží při svých návštěvách v Rusku i u jeho sousedů účinně lobovat ve prospěch svých významných firem. Dá se to říci také o našich politicích?
Na trzích SNS je velká konkurence západoevropských zemí od severu po jih. V malých objemech je to klasický konkurenční boj, ovšem v případě velkých zakázek a objemů je to také o tom, kdo za kým stojí, který vrcholný politik se dokáže přimluvit ve prospěch velké mateřské firmy. Škoda, že návštěvy našich vrcholných politiků v této části světa nejsou tak časté a propojení vrcholné politiky s ekonomikou z pohledu, o kterém hovoříme, nám často chybí. V USA, Německu, Francii či jinde je podpora ekonomiky a exportu ze strany politických špiček mnohem patrnější.
V minulosti jsme často hovořili o některých těžkostech zbytečně komplikujících rozvoj obchodních vztahů na východ od nás, přetrvávají i nadále?
Stále se najde něco, co podnikatele trápí. Například naši mají z ruské strany až dvouletá obchodní víza, zatímco podnikatelům na opačném pólu jsou udělována většinou víza krátkodobá. Dost jim to komplikuje život a my jim nejsme schopni vysvětlit, proč tomu tak je. Dopravci se na celnicích na hranicích EU setkávají s problémy, které by neměly existovat díky dohodám mezi Evropskou unií a Ruskem a tudíž daným pravidlům. My se při rozplétání takového klubíčka nedobíráme konce; z pohledu úředníků na naší straně je vše v pořádku, ale peripetie s vízi i jiné stále přetrvávají. Takže nic zásadního se zde nezměnilo.
Česko je již léta oblíbeným cílem turistů ze zemí SNS, ale do ruských a dalších destinací se zatím nikdo nehrne. Co tomu doposud nejvíce brání?
Také na to myslíme a snažíme se přispět k tomu, aby zájem nebyl pouze jednosměrný. I když na mapách zemí SNS existuje mnoho zajímavých až okouzlujících přírodních krás, evropský zákazník požaduje perfektní servis na který je standardně zvyklý a ten v těchto destinacích, až na výjimky, dosud nenajde. Příčinou je tedy nedostatečná infrastruktura. Dokážeme pomoci cokoli vyrobit a dodat, postavit, ale v tomto případě je nejdůležitější, kdo takovéto investice zaplatí. Rozvoj turistiky v zemích SNS je zřejmě otázkou budoucnosti, jen se domnívám, že vzhledem k současným ekonomickým podmínkám je to spíše záležitostí poněkud vzdálenější budoucnosti, ačkoliv bych si osobně přál opak.
Není tajemstvím, že akcí číslo jedna je pro vás tradiční Česko-ruský podnikatelský ples. Jaký byl ten minulý a co očekáváte od právě chystaného?
Je to opravdu vždy naše vrcholná společenská akce. Na loňském jubilejním desátém ročníku jsme přivítali více než sedm set účastníků a letos počítáme se srovnatelným zájmem – víc se nám totiž do dvou sálů pražského Žofína nevejde!. Tradičně se plesu účastní špičky našeho politického a veřejného života, ruský velvyslanec a mnoho dalších VIP hostů a samozřejmě spousta podnikatelů a byznysmenů, kteří mají v této části světa své aktivity. Minule jsme společně s ruským velvyslancem krájeli speciální dort a letos? Nechejme se překvapit. Jen musíme nalézt sponzory, kteří jsou pro realizaci plesu v našich podmínkách nebytní – i proto, že vstupenky na Žofín neprodáváme.
Připravil: J. Novotný