Jan Wiesner Zájmy zaměstnavatelů a podnikatelů hájí Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR od roku 1990. Je jedním ze sociálních partnerů Rady hospodářské a sociální dohody ČR, Tripartity. Léta ji vede Jan Wiesner, výrazná osobnost politického a sociálního života u nás. Muž, který se netají svým názorem, člověk, který se vyznačuje nezlomným optimizmem, činorodostí a neuvěřitelnou pozitivní energií.

Když jsme začínali vydávat náš podnikatelský měsíčník, v květnu roku 1999, byl Jan Wiesner při tom. Měli jsme tu čest připravit s ním, stejně jako nyní, kdy časopis vstupuje do 25. roku své existence, titulkový rozhovor. Důvěřoval nám totiž a rád pomohl novému projektu na svět. Byl to také on, kdo nás podpořil při hledání odpovídajícího zázemí pro první redakční tým, sídlo firmy. Začínali jsme na adrese Václavské náměstí 21 v Praze 1, v budově, která patří Svazu českých a moravských výrobních družstev. Jan Wiesner byl tehdy jeho předsedou. Posléze se stal rovněž členem naší redakční rady, v níž setrval dodnes. Vážíme si toho.

V čem se liší naše země a politická scéna dnes od té před 30 lety?

Díky podnikatelům, zaměstnavatelům, jejich síle, nadšení, chuti pracovat a dělat spousty věcí jinak než dříve, udělala naše země obrovský krok kupředu ekonomicky i společensky. Sice se nám pořád něco nelíbí, hodně toho kritizujeme, ale náš život se značně změnil, máme se celkově lépe. A to i přes problémy, jimiž nyní Česká republika prochází. Podnikatelé se stali tahounem ekonomiky, to jim nikdo nemůže upřít. Rozrostly se malé a střední firmy, které do státní pokladny přinášejí peníze, a celé společnosti hodnoty, jež potřebujeme. To je třeba mít na paměti, toho je třeba si vážit. Každodenní poctivou prací, a nemělo by to vyznít jako fráze, dělají vše k tomu, aby ČR mohla být konkurenceschopná, drží ekonomiku. Aby byla alespoň v tom stavu, v jakém je. Není to ideální, ale nebýt podnikatelů, nevím, jak by to tady vypadalo. Měli bychom si cenit jejich odvahy, akceschopnosti. Samozřejmě do této kategorie patří i stovky OSVČ, kteří našli odvahu samostatně podnikat, a mnohdy i na úkor své rodiny.
Co se týká politické scény a státního aparátu, tady bych si dovolil být přece jen ostřejší. V poslední době se situace změnila k horšímu. Úředníci zaplavují legislativu nepotřebnými předpisy, často se měnícími, některé úřady totiž oproti době před třemi desetiletími nemají k praxi vztah a lidem i businessu život spíše komplikují než naopak. Těch, kteří vědí, co podnikání potřebuje, je stále méně.
Neřeší se procesy, které se řešit mají, příkladem může být digitalizace státní správy. Ani v rámci ministerstev se příslušní odpovědní pracovníci nemohou dohodnout, natož ministerstva navzájem. Naše Konfederace se ve spolupráci s ostatními svazy (SP ČR, AMSP ČR, a dalšími) snaží, aby jednotlivé kroky hospodářské strategie byly provázané, aby se s rozvahou a věcně řešilo to, co je nejvíce potřeba. Zádrhel je podle nás ve špatné komunikaci vlády a zástupců businessu. Rovněž při komunikaci mezi ministerstvy, které chybí snaha o provázanost na cestě ke společnému cíli. Každé ministerstvo řeší svůj problém, každé hraje samo na sebe, ale výsledný efekt uniká. To by se mělo změnit. Poukazujeme na to.

Jaké jsou tedy v současné době cíle Konfederace?

Mezi nejdůležitější patří podpora vytvoření hospodářské strategie země, včetně energetické koncepce. Tím se prolíná i snaha o to, aby se ty záležitosti, které se týkají Tripartity, projednávaly rychle, bez průtahů a s výsledky. Zdá se nám totiž, že než se něco změní, trvá to vždy stále dlouho, postupuje se pomalu.

Vezměme si třeba energetiku. Kolik diskuzí již kolem ní proběhlo, a pořád máme například elektřinu jednu z nejdražších v Evropě. Přitom ji zatím levně vyrábíme. Nemá to logiku i přes všelijaká sofistikovaná vysvětlování týkající se burzy apod. Zásobování plynem se zatím zvládlo, ale zase – chybí koncepce. A soubor opatření, která se snažila Konfederace v tomto směru prosadit, se nezdařilo dotáhnout do konce. Proto tvrdíme, že by se měla znova s veškerou odpovědností státní energetická koncepce zpracovat, aby byla aktuální, kde by bylo jasné, jak se bude postupovat v oblasti jádra, aby se dobudovaly Dukovany a začaly se stavět další reaktory v Temelíně. Zatím se o tom pořád jen mluví, a to je málo.
Obdobné je to se surovinovou koncepcí státu, která by měla být postavena na řadě mož­ných proměnných. Měla by počítat s tím, odkud budeme vozit suroviny, pokud se dodavatelské vztahy změní, mít záložní řešení. Dosud jsme řadu surovin dováželi z Ukrajiny, spoléhali jsme na to. Ze dne na den se to změnilo. Měli bychom být připraveni, alespoň teoreticky, na takové změny, a více předvídat. To Konfederace prosazuje.
Podporujeme proexportní politiku naší země a přidáváme se k hlasům, které tvrdí, že bychom měli udělat vše proto, aby se zvýšil počet misí do ciziny, že bychom měli budovat další zahraniční zastoupení, dělat vše pro to, abychom byli schopni prodat naše výrobky a služby i jinde než jen v Evropě. Hledat cesty pro odbyt, to je potřeba. Příslib je, že tento rok by měl fungovat jako rok exportu, že se budou podporovat veletrhy, výstavy, jednání s firmami, abychom mohli vyvézt vše, co můžeme.

Velkým tématem je určitě i trh práce...

Zcela určitě. Trh práce je u nás nic než velké šílenství. Úřady práce jsou zavalené běžnou agendou, administrativou, tak, že jim na motivační politiku v praxi nezbývá kapacita. Nemají čas spolupracovat s podniky v regionech, vytvářet prostor pro uplatnění nezaměstnaných. Ty jen evidují a nic víc. Samozřejmě to bagatelizuji, ale podstata není daleka od pravdy. Konfederace se snaží posílit úlohu Tripartity tak, aby její zástupci v krajích spolu se Svazem průmyslu a dopravy ČR na těchto záležitostech lépe a více participovaly. Aby Tripartita fungovala na krajské úrovni, aby úřady práce byly v úzkém kontaktu se zaměstnavateli, aby se problémy řešily v tom daném místě. A tak, aby to vše bylo provázáno s tamním školstvím, které by mělo mládež připravovat adekvátně na potřeby firem v té které lokalitě. Zničené učňovské školství, které mívala naše země na špičkové úrovni, to už se nevrátí, iluze nemáme. Ale bez podpory řemesla bude hůř. O jeho aspoň částečnou obnovu se Konfederace snaží nepřetržitě. Váže to také k celoživotnímu vzdělávání, k tomu Konfederace se Svazem průmyslu a dopravy ČR a Hospodářskou komorou ČR zpracovala materiál, který naznačuje, jak vytvořit podmínky k tomuto vzdělávání.
Významná je otázka zaměstnávání cizích státních příslušníků. Víme, že Ukrajinci z Česka za čas odejdou, protože budou mít dostatek pracovních příležitostí doma při obnově válkou zničeného území. Pro naši ekonomiku to bude citelná ztráta, a tak bychom měli dopředu hledat další teritoria, vhodná pro získávání pracovních sil. Měly by být vytvořené podmínky k tomu, aby přesun lidí byl rychlý, pružný, protože dnes to trvá tři čtyři měsíce, a to je velice dlouhá doba.

Podařilo se v uplynulých měsících otevřít celospolečensky ožehavé otázky?

K řešení je toho stále víc než dost. Třeba daně, pojištění, důchody... Určité kroky se podařily jako například zrychlené odpisy ve firmách, ale to jsou spíš jednotlivosti. Ucelená koncepce zase chybí. U její tvorby by Konfederace rozhodně chtěla být. Vezměte si Zákoník práce. Tak to je podle nás průšvih. Novela, která je nachystaná, není schválená, ale už se chystá i její novela, která bude zapracovávat další změny. Konfederace se zasazuje za postup, aby se dělalo jen to, co je potřeba, a nezařazovaly se věci, které nám všem život jen zkomplikují. V praxi to je tak, že jak­mile přijdou další nároky z Bruselu, tak se obohacují jinými myšlenkami našich rádoby aktivních úředníků a vzniká taková administrativní smršť, nad kterou zdravý rozum zůstává stát. To vše komplikuje a znepříjemňuje život podnikatelům a zaměstnavatelům.

Co říkáte důchodové reformě?

Není to jednoduchá záležitost. Patrně proto zkrachovaly všechny pokusy dát jí životaschopný rámec. Nad její podobou Konfederace spolupracuje s MPSV, dáváme naše připomínky, snažíme se pomoci slovem zaměstnavatelů, kteří sami nejlépe vědí, co je potřeba, a co ne. S výhledem, aby se situace dořešila i s ohledem na další generaci. Asi se nevyhneme pozdějšímu odchodu do penze, to víme. Je zde však mnoho proměnných, o nichž se musíme bavit. Jako například předčasné důchody. Loni se všeobecně odejít do předčasného důchodu doporučovalo, letos od toho lidi odrazujeme. To nemá logiku. Tak by se postupovat nemělo. Konfederace ve spolupráci s ostatními svazy se snaží ovlivnit, aby penzijní reforma měla hlavu a patu.

Financování podnikatelských aktivit je rovněž do určité míry v hledáčku vašich zájmů...

Myslíme si, že by se měla podpořit Národní rozvojová banka, která by mohla fungovat ještě plnohodnotněji než dosud. Přece jen je to český subjekt. A co všechno bude moci dělat k podpoře rozvoje podnikání u nás, o tom bychom se měli bavit. Také EGAP by měl být v centru pozornosti. Stát by ho měl posílit, aby mohl dobře plnit svoji funkci při podpoře firem, které se například vydají k obnově Ukrajiny. Zde bude hrát nezastupitelnou roli a také její fungování bude třeba řešit s dostatečným předstihem. Navýšení prostředků pro pomoc a krytí podnikatelských rizik bude nezbytné.
Také mzdové záležitosti jsou v hledáčku Konfederace vlastně stále. Velkou kapitolou je minimální mzda, princip valorizace. Musíme rozseknout, podle jakých pravidel se budou minimální mzdy navyšovat, vždy se rozhoduje koncem roku, ale to je pro firmy pozdě. To proto, aby mohly zapracovat veškeré náklady i do odběratelsko-dodavatelských vztahů, do cen výrobků a služeb. Přelom loňského a tohoto roku budiž výstrahou. Také je nutné dořešit vazbu minimální mzdy na zaručenou mzdu, v tomto by potřebovaly firmy větší volnost než dosud, jinými slovy, aby se zrušila vazba na zaručené mzdy a řešily se jen mzdy minimální. Při těchto jednáních Konfederace významným způsobem figuruje.

Ozývají se také zemědělci, kácí se ovocné sady, zmenšuje se plocha k pěstování zeleniny, žhavá je diskuze o cenách potravin. To je také vaše téma?

Určitě ano, fungujeme napříč obory. Zemědělská koncepce státu je rovněž nedokončená, a to by se mělo rychle změnit. Je potřeba mít pro podnikání našich zemědělců stejné noty jako v okolních zemích, je potřeba dbát i na naši konkurenceschopnost. Český zemědělec nemůže být znevýhodněný proti polskému nebo francouzskému. Nejde jen o dotace, ale i o soběstačnost v základních potravinách. S tím souvisí i otázky Green Deal, životního prostředí. Nejsme proti tomu, abychom se chovali vůči planetě šetrněji, než se to zatím děje. Ale měli bychom na to jít s rozumem, a ne si stanovovat termíny, které ekonomiku země zničí. Také si na zavedení některých pravidel musíme především vydělat, musíme mít zdroje na to je uskutečnit, nejen odhodlání. Nynější Euro 7 – k řešení je třeba čas, snaha stavět vzdušné zámky ničemu nepomůže. Proto Konfederace spolu se svazem průmyslu a hospodářskou komorou adresovala vládě dopis, kde rozebíráme možnosti, uvádíme příklady, jak co řešit, ale poukazujeme i na to, co lze nyní technicky postihnout, ale co zatím ne. I s tím je nutno počítat. Abychom si jako Česká republika zachovali konkurenceschopnost, nemůžeme do některých věcí skočit bezhlavě, bez rozmyslu.

Co tedy potřebují podnikatelé nyní především? Lepší komunikaci s vládou, méně byrokracie, pružnější předpisy týkající se zaměstnávání lidí?

Vše, co jste nastínila. Zejména tu lepší komunikaci. A dodávat optimizmus. Toho není nikdy dost.

Život není jen o plnění povinností, číslech, výkonu, soutěživosti, inovacích, financích, ale také o vztazích mezi lidmi. Dá se předpovědět, jak se budou vyvíjet?

Ani kdybych byl věštec, tak si to nedovolím odhadnout. Určitě by celé společnosti prospělo, kdyby lidé navzájem lépe komunikovali, aby byli k sobě vstřícní, uměli si pomáhat. Aby si vzájemné vyhověli. A na to nepotřebují směrnice a zákony. To, že problémy budou pořád, to tak prostě je, ale přístup k nim by měl být jednodušší. Neměli bychom se z nich hroutit, ale zvládat je vzájemnou podporou, snahou život zlepšit. Vláda by měla také lépe vysvětlovat, proč se co dělá, k čemu to bude dobré.

Vy jste celý svůj profesní život na dobrých mezilidských vztazích stavěl. Uměl jste ostatní nadchnout pro společnou práci, uměl jste vysvětlit smysl toho či onoho kroku. Uměl jste motivovat, pochválit, ale i vyjádřit nespokojenost zároveň s pobídkou, aby se věci daly do pohybu. Proč dnes nepracujeme tolik srdcem, ale spoléháme na zákony, předpisy, nařízení, tabulky, čísla?

Já jsem kus profesního života strávil v družstevnictví. A to bylo na mezilidských vztazích hodně postavené. Vše se projednávalo na úrovni členské základny, vždy se muselo zdůvodnit, proč se to či ono dělá, jaký to bude mít smysl. Lidi věděli, co se děje s jejich podíly, odsouhlasili si to, bylo to pro ně. Pak k tomu měli i svůj vnitřní vztah, proto jim na vlastní práci záleželo. Družstevnictví pro ně byla jistota, opora, záruka. Ať to byl dělník, nebo manažer. Něco podobného požadujeme od vlády. A Konfederace chce k tomu všemu napomáhat svými věcnými a rozumnými připomínkami. Přáli bychom si, aby je vláda akceptovala. O tom, že máme dobrou vizi, se přesvědčují denně naši členové, jejichž počet roste. Nyní do Konfederace vstupuje další silné uskupení, a to Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR.

Jste velký optimista a celý život se snažíte hledat v člověku dobro, pomáhat lidem, dívat se na svět zodpovědně. Kde berete stále tu pozitivní energii? Neztratil jste ji ani v době covidu, a neztrácíte ji ani nyní, kdy se na východ od nás dějí věci, které vaše generace dost těžko chápe...

Optimizmus a dělnost jsou tím, co člověka učí překonávat nástrahy života. Nejen osobního, ale i profesního. A pozitivní energie? Nesmíte mít čas myslet na blbosti. Pracovat, snažit se hledat řešení, být užitečný. To vás natolik zaměstná, že na chmury a deprese není místo. Zdá se mi, že vztahy mezi lidmi jsou dnes zbytečně napjaté. Všichni se všeho bojí. Strach je mocný manipulátor. Lidé si nevěří. Bojí se rozhodovat, nést zodpovědnost. Proto ten byrokratický moloch. Jako příklad zmiňovaného optimizmu bych dal zase zaměstnavatele. Ti jsou zodpovědnější, než by kdo možná odhadoval. Podnikatelský příběh je o jejich odpovědnosti k ostatním, vlastně ovlivňují život mnoha lidí. Kdyby nebyli optimisté, těžko by to mohli obsáhnout. Kdyby nevěřili v dobro a pokrok, asi by řídit firmy nedokázali.
Konfederace úzce spolupracuje se Svazem průmyslu a dopravy ČR i Hospodářskou komorou ČR, dokážeme se na přístupu k věci shodnout, jako silná trojka zastupující zaměstnavatele jsme na jedné vlně. Takže dobré energie kolem mne je dost.

Dokázal byste shrnout, nakolik činnost pro Konfederaci obohatila váš život? Čemu napomohla, kde zanechala své stopy?

Měl jsem a mám příležitost alespoň částečně ovlivnit řadu procesů v České republice, které směřují ke zlepšení života lidí. Konfederace reprezentuje mnoho zaměstnavatelských a podnikatelských uskupení, která hájí potřeby svých oborů. Podílet se na tom je sice vyčerpávající, ale zároveň velmi inspirativní. Umožňuje mi vidět život ve větších souvislostech, povzbuzuje k hledání východisek. Tedy být optimistou.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi