V poslední době se čím dál víc ozývají ve sdělovacích prostředcích nářky Zdeňka Juračky, předsedy Svazu obchodu a cestovního ruchu a šéfa skupiny COOP, která celostátně sdružuje družstevní Jednoty, a Vladimíra Stehna, člena pracovní skupiny tripartity a předsedy družstva COOP v Havlíčkově Brodě, které sdružuje přes stovku Jednot, nad jejich konkurencí. Kritizují známé tzv. vietnamské večerky a požadují od státu celoplošné povinné zavedení registračních pokladen. Vymlouvají se stále na to, že vietnamští obchodníci neplatí daně, sociální a zdravotní pojištění. Nemají pravdu a hlavně nepřiznávají, proč kamenné vietnamské obchody s potravinami a drogistickým zbožím vznikají tam, kde naši obchodníci zkrachovali a odešli i třeba díky blízkosti nového supermarketu.

Z 57 tisíc Vietnamců žijících u nás zhruba 35 590 jsou OSVČ podnikající na živnostenský list. Celkem 23 667 Vietnamců má zde povolen dlouhodobý pobyt, který si musí obnovovat a při každé žádosti o prodloužení pobytu musí předložit potvrzení finančního úřadu, že mají řádně zaplacené daně, sociální i zdravotní pojištění. Ročně odvedou Vietnamci přes 600 milionů Kč našemu státu na daních a nezabírají nikomu žádné pracovní místo. Naopak zhruba 500 Vietnamců má u nás své větší firmy, ve kterých zaměstnávají i naše občany. Vietnamci k nám přišli z ekonomických důvodů, protože průměrný měsíční plat kvalifikovaného dělníka ve VSR je v přepočtu 100 USD (amerických dolarů), středoškoláka 200 a vysokoškoláka 350 USD.

Jejich kamenné večerky jsou otevřené pro veřejnost každý den od 7. do 22.hodin, zákazníci v nich mohou nakupovat 15 hodin denně, včetně sobot a nedělí. Stačí se podívat do okolí velkých měst a každý zjistí, že v malých městech, či na vesnicích mají čeští obchodníci otevřeno většinou od 9. do 17.hodin, tedy jen 8 hodin pro veřejnost a pouze malá část i v sobotu, maximálně však 4 hodiny dopoledne. Skutečnost je tedy taková, že český obchodník má průměrně otevřeno měsíčně 200 hodin pro kupující občany a Vietnamci ve Večerce 465 hodin. Obsluhují své zákazníky více jak dvojnásobně dlouhou otevírací dobu, než čeští obchodníci. Proto mají i lepší produktivitu práce než ti, co tyto kamenné obchody před nimi opustili, nebo zkrachovali. Lépe se jim podniká, neboť nájmy platí ve stejné výši, jako jejich předchůdci, kteří však měli otevřeno jen necelou polovinu doby, než mají nyní Vietnamci. A veřejnost je s tak velkou pracovní dobou Vietnamců velmi spokojena. Podnikající fyzická osoba - OSVČ nehledí na dobu strávenou v práci a protože je závislá jen na výsledku svého podnikání, tak mu obětuje vše, včetně volna a někdy i dovolené, oproti zaměstnancům. A cizinec, který u nás nebere od státu žádnou podporu v nezaměstnanosti nebo sociální dávky ví, že jedině sám svojí každodenní prací se musí o sebe a svoji rodinu postarat.

Vietnamci pečlivě sledují všechny slevy v různých supermarketech a jezdí do nich si sami nakupovat momentálně zlevněné zboží, aby jejich zákazníci byli spokojeni a oni mohli nabídnout potraviny nebo drogistické zboží o něco levnější, než konkurence, třeba Jednoty COOP. Proto vietnamským prodejcům některé supermarkety dokonce vydávají nabídky svého zlevněného zboží ve vietnamštině. Vietnamcům nevadí několikrát týdně vstávat před 4.hodinou ráno a zajet si sami svým autem do pekáren, nebo do velkoobchodu s ovocem a zeleninou, či denně do půlnoci dorovnávat zboží. Maso, uzeniny a zmrzliny jim čeští dodavatelé vozí mrazícími a chladírenskými vozy až do obchodu. Vietnamští občané sem nepřijeli na dovolenou, ale pracovat, aby zejména vydělali peníze na zaplacení středních a vysokých škol pro své děti. Vzdělání dětí a finanční pomoc svým rodičům jsou hlavní životní priority Vietnamců, žijících u nás.

Před našimi prodejci mají vietnamští obchodníci ještě jednu významnou výhodu. Protože drobné soukromé podnikání (stánkový prodej potravin, ovoce a zeleniny, květin, drogerie, textilu, obuvi atd.) má ve Vietnamu několik set let starou tradici, jsou zvyklí z domova na obrovskou konkurenci. Například v Hanoji, když chcete koupit svatební šaty, tak v jedné ulici je vedle sebe 27 prodejen se svatebními šaty a naproti je 30 prodejen s elektronickými hudebními nástroji všech světových značek. Ve Vietnamu uvidíte vedle sebe v jedné ulici třeba 40 prodejen s hodinkami, 35 prodejen s textilem, či 15 lékáren. I ve Vietnamu jsou obchodníci na živnostenský list zvyklí jezdit nakupovat do supermarketu Metro (u nás se jmenuje Makro), nebo do soukromých pekáren, či minipivovarů. Velkou konkurenci poráží svojí příkladnou pracovitostí a ochotou. Někdo například nabízí jablíčka jen umytá a vyleštěná, jiný navíc každé jablko zabalí do síťky a další prodejce ještě navíc pod něj dá malý papírový ubrousek, jako mají bonbony. A zákazník ocení při stejné ceně kdo a jak se k němu chová, jak je ochotný a jak mu zboží zabalí. Zvítězí ten nejlepší. A tak by to mělo být i u nás. Místo osočování Vietnamců v jejich kamenných Večerkách je potřeba využít jejich pracovitost a začít s nimi spolupracovat. Tak jak to dělají ve Švédsku i v Dánsku, kde platí, že občan spokojený s dlouhou otevírací dobou obchodů i služeb je zároveň spokojený volič těch, kteří uměli pracovitost Vietnamců využít ku prospěchu veřejnosti, protože si včas uvědomili, že jejich občané by tak vstřícnou provozní dobu nikdy neměli. Spokojený občan = spokojený volič.

Marcel Winter, předseda Česko-vietnamské společnosti