prof. Milan Zelený
Přemíra diskuzí zejména v podnikatelském prostředí se vede o tom, jak to udělat, abychom byli opět národem, který se může svojí vzdělaností nejen chlubit, ale také z ní ekonomicky těžit. Aby vzdělanost našich lidí, především v technických oborech, dokázala odvrátit blížící se nemohoucnost českého hospodářství, i když, jak tvrdí odborníci, bude tento kolaps patrně nevyhnutelný. Systematicky si vytváříme podmínky k tomu, aby se Češi stali průmyslovými hlupáky. A měřeno životní úrovní – chudáky.

I ta krátká dvě desetiletí novodobého kapitalismu v ČR prokázala, že tahounem ekonomiky a relativního dosavadního blahobytu je stále průmysl a export, částečně vývoz know how, (který však s generační obměnou specialistů upadá). Jenže průmysl si oprávněně stýská – potřebuje odborníky: řemeslníky, vyškolení a šikovné dělníky, znalé mistry, chytré organizátory, řídící pracovníky na úrovni světa vzdělané nikoli pouze manažersky, ale v oboru. Potřebuje lidi, kteří si vědí rady, potřebuje praktiky i vizionáře. Potřebuje myslící bytosti, které nepřetěžují mozek biflováním informací, které si dokáže člověk vyhledat během pár sekund na internetu. Hlad je po tvořivých, specializovaných a nadšených, kteří jsou schopni z teorie a praxe vytvářet nové hodnoty, na nichž může stavět každá firma i státní instituce. Čím zaujmout malé děti, středoškoláky, vysokoškoláky, jak je motivovat? Jak navrátit prestiž učebním oborům, jak opět pozlatit české ruce a řemeslu dát zlaté dno? Jak ukázat že ztráta času je nemyslet?

Nad těmito zdaleka ne banálními a určitě ne zprofanovanými otázkami se diskutovalo 25. dubna v Praze na mezinárodní konferenci Proměny Evropy 2012 (již 4. v řadě, koná se jednou za dva roky). Pod záštitou Rady kvality ČR ji pořádala společnost DTO CZ, s.r.o. a podílela se na jejím programu řada renomovaných osobností.

Odborné fórum se zaměřilo na souvislosti potřeb podnikání a vzdělávání včetně hledání nejúčinnějšího dialogu mezi oběma světy v tematických okruzích: Evropský trh práce, vzdělávání a podnikání, hodnocení kvality vzdělávání, spolupráce podniků a škol, podnikové a podnikatelské univerzity, vzdělávání podnikatelů, inovace vzdělávání, nové formy univerzitní, podnikové a regionální spolupráce, krize eurozóny, vliv na průmysl a školství.

Na konferenci například vystoupili: prof. Ing. Milan Zelený, M.S., Ph.D., profesor Fordham Univerzity v USA, doc. Ing. Jiří Cienciala, CSc., rektor Vysoké školy podnikání v Ostravě, prof. Ing. Jaromír Veber, CSc., děkan Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze, Ing. Zbyněk Frolík, jednatel společnosti Linet spol. s r.o. a Ing. Hana Krbcová, ředitelka divize personalistika ČEZ, a.s.

I když nelze v žádném případě podléhat iluzi, že současné společenské a další problémy dokáže s okamžitou platností vyřešit aplikace nových modelů podnikání a vzdělávání, plodné debaty, semináře, a nejrozmanitější setkání, shodli se organizátoři konference Proměny Evropy na tom, že je třeba každým dobrým nápadem obtěžovat naše politiky, poslance, ministry, představitele škol a vlastníky a management firem. Možná je ještě čas změnit situaci k lepšímu...

Milan Zelený ve své přednášce Krize nebo transformace? uvedl, že sen o znalostní společnosti je stále v nedohlednu.

"Již 22 let probíhají debaty o nasměrování českého vysokého školství, o tom základním ani nemluvě. Neschopní a nekvalifikovaní ministři, akreditační barikády konzervátorů status quo, nesprávně nastavená kritéria výkonu a kvality, rdoušení inovací a vůbec všeho nového v náplni i obsahu vzdělávání, nepochopení klíčových trendů 21. století, propad české konkurenceschopnosti, rostoucí nezaměstnanost absolventů, pokles zájmu o státní vysoké školství, atp. – to vše jsou důsledky hyperaktivního tápání v identifikaci příčin zuboženého stavu," uvedl Milan Zelený.

Podle jeho názoru je třeba se zamyslet nad vlastním účelem vzdělávání, rolí tzv. „akreditačních komisí", smyslem soukromého a státního vzdělávání, vztahy ke sféře zaměstnavatelů, otázkou „školného", atp. Požadavky transformace už jsou takové: nejde o reformu, tj. drobné změny při zachování všeho zásadního, ale o přehodnocení celého systému a jeho smyslu. Jsme ve druhé dekádě 21. století a je nejvyšší čas.

"Hlavním cílem je produkovat lidi, kteří umí dělat nové věci, ne pouze opakovat to, co vytvořily předchozí generace – tj. lidi tvůrčí, vynalézavé a objevné. Je třeba formovat mysl, která je kritická, umí sama ověřovat a nepřijímá automaticky vše, co je jí nabízeno. Potřebujeme jedince, kteří jsou schopni kritiky a umí rozlišovat mezi názorem, interpretací a dokázaným faktem. Absolventi se musí co nejdříve naučit – aktivně, sami o sobě a s pomocí studijních zadání – vyhledávat své vlastní informace a řešení, rozlišovat mezi pouhým nápadem a tou myšlenkou, která je dokazatelná a realizovatelná, tj. inovací. Proč jsou všechny tyto vlastnosti žádoucí a potřebné? Protože přidávají hodnotu k věcem, které již jsou. Smyslem vzdělávání je přidávat hodnotu," prohlásil prof. Milan Zelený.

Problém transformace vzdělávacího systému, soudí Milan Zelený, nespočívá v nedostatku efektivních kritérií, inovačních řešení a správných nastavení systémových parametrů. Rozhodující je jak s fundamentální kvalitativní transformací začít, jak nastavit klíčové spouštěče transformace, jako 1. Nová politická síla, 2. Ekonomická krize, 3. Společenská krize a 4. Zveřejnění pravdivé, kritické zprávy.

"Lze jen doufat, že nadcházející léta přinesou alespoň jeden klíčový spouštěč transformace a tak se i ostatní kritické skupiny vzdělávacího systému dostanou do synchronizace s podnikovou sférou, hlavním realizátorem přidané hodnoty ve společnosti. Nyní je ten pravý čas pro transformaci českého vzdělávání," konstatoval M. Zelený.

prof. Růžena Petříková

V podobném duchu vystoupila prof. Ing. Růžena Petříková, CSc., ředitelka společnosti DTO CZ, která naznačila řešení. "Jelikož evropští zaměstnavatelé stále častěji vyhledávají absolventy, kteří jsou vedle adekvátních odborných znalostí vybaveni pověstným selským rozumem, kreativitou a podnikatelským duchem, loajalitou a odpovědností, zahrála bych právě na tuto strunku a připravila bych v tomto kontextu (ovšem pokud už včera nebylo pozdě) kvalitní a jedinečné vzdělávací programy. Úzce propojené s využitím technologií s vysokou přidanou hodnotou a vysokou kvalitou. Dá se předpokládat, že tato jejich jedinečnost by pak mohla být předpokladem dalšího ekonomického růstu, tzn. že jejich prostřednictvím by se dalo potažmo i zbohatnout... Jednoduše řečeno, vzdělání musí být natolik účinné, aby stačilo trvale doplňovat praktické zkušenosti a činilo budoucí podnikatele a manažery úspěšnými, jedinečnými a schopnými přinášet společnosti přidanou hodnotu, profit," prohlásila Růžena Petříková.

(red)