Nový portál www.potravinynapranyri.cz, jehož ambicí je podle tvůrců pomoc spotřebitelům ve výběru při nákupu potravin, obchodníci sdružení ve Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) vítají. SOCR ČR však zároveň musí konstatovat, že portál v současné podobě spotřebitelům tak, jak očekávali, zatím příliš nepomůže. Je tomu tak i proto, že součástí prezentace výsledků kontrol dozorových orgánů není celá řada informací, mimo jiné (ale nejen) odpovědnost jednotlivých článků výroby a prodeje potravin za zjištěné nedostatky.  Je tomu tak i proto, že součástí prezentace výsledků kontrol dozorových orgánů není celá řada informací, mimo jiné (ale nejen) odpovědnost jednotlivých článků výroby a prodeje potravin za zjištěné nedostatky.

Na tuto skutečnost upozornila v úterý 17. července i Potravinářská komora ČR jako zástupce dodavatelů potravinářského zboží do maloobchodních a velkoobchodních sítí. S tím lze podle SOCR ČR jen souhlasit, neboť objektivní kritika viníků je podle Svazu potřebná. „Jsme rádi, že si potřebu objektivních a plnohodnotných informací uvědomují i dodavatelé. Svaz na tuto skutečnost upozorňuje již dlouho, dosud však byli, velmi často neoprávněně, předmětem kritiky pouze obchodníci," podotkl prezident SOCR ČR Zdeněk Juračka.

SOCR ČR v minulosti několikrát upozornil na zavádějící prezentaci výsledků kontrol mimo kontext objektivních skutečností, jako je například porovnání počtu prohřešků proti minulosti, podíl zboží se zjištěnými nedostatky na celkovém objemu prodávaného sortimentu, a podobně. Zejména však upozorňoval a bránil se tomu, aby ze všech nedostatků byl viněn jen a pouze maloobchod, i když logika provádění kontrol až na místě prodeje spotřebiteli je zcela na místě. Naprosto marně, když už ne záměrně, byla ignorována skutečnost, že za celou řadu a často i většinu zjištěných nedostatků mohou výrobci či dodavatelé, protože ti už jsou zřejmě, alespoň vjemově, od spotřebitele příliš vzdáleni. Až nyní přišel portál, který vedle maloobchodní provozovny po právu uvádí i výrobce/dodavatele. Každý spotřebitel tak nyní ví, že je-li v „nepořádku" například obsah konzervy nebo neodpovídá-li označení na etiketě obsahu balení, nebude nejspíš vina na obchodníkovi. Objektivně vzato, platí to i obráceně v případech, kdy chybu zřetelně způsobil obchodník. Spuštění portálu tak logicky nastolilo otázku, kdo by měl posuzovat, co je čí vinou, aby byly informace na portálu skutečně objektivní.

„Dokázání" viny není podle SOCR ČR zas tak jednoznačné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Teoreticky by měla být vina za nesoulad složení potraviny s nápisem na obalech připsána výrobci a samotný prodej potravin po záruce či poškozených výrobků obchodníkovi. Ten však může přijmout od výrobce i zboží, u kterého možné vady nemusí být v okamžiku přejímky patrné. Sekundárním viníkem pak sice může být prodejce, ale primárním někdo jiný.

Nový portál prezentující pouze negativní údaje v ne zcela komplexní podobě může tedy podle názoru SOCR ČR poškozovat jak dodavatele, tak odběratele potravinářského zboží, a nakonec i místo zamýšlené lepší orientace i zkomplikovat rozhodování samotného spotřebitele, nehledě na to, že může hrozit i riziko zneužití prezentovaných údajů v konkurenčním boji – pro obě strany. Ke skutečně objektivnímu posouzení sporných případů tak bude možná nutné vytvořit institut jakéhosi „potravinářského ombudsmana", což zřejmě tvůrci portálu původně vůbec nezamýšleli. Tak či tak je tento projekt asi nechtěným, ale ilustrativním příspěvkem do diskuse o stále četnějších, podrobnějších a tím složitěji posuzovatelných informacích o potravinách, v nichž se objektivní informovanost konečného zákazníka spíše ztrácí, a jeho „zdravý selský rozum" je nahrazován různými typy regulačních opatření.

Pokud se nyní spotřebitel rozhodne web navštívit, jednoznačně nezjistí, jestli za pochybení zjištěné kontrolním orgánem může výrobce nebo obchodník. Stejně tak prostý výčet zjištěných pochybení dle jednotlivých prodejních míst je zcela zavádějící, neboť teoreticky vzato nedostatky vznikly jinde (byl ověřen případ až 91 procent podílu dodavatele na jištěných závadách). Otázkou, však zůstává, kdo by pro pranýř objektivně viníka jmenoval. Státní zemědělská a potravinářská inspekce jako dozorový orgán anebo Ministerstvo zemědělství? Nebo budeme skutečně potřebovat ombudsmana pro potraviny? A potřebujeme ho vůbec? Neměli bychom spíš hledat klid pro nápravu, odpovědnost viníků a drama ponechat pro divadelní scény?

Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR