Obor zahradnictví je vymezen historicky a z legislativního pohledu dokumenty pro vzdělávání u zahradnických škol. Jedná se tedy o květinářství, sadovnictví – zahrnující nejen produkci okrasných dřevin, ale také jejich uplatnění při tvorbě a údržbě zahrad a parků, dále to je oblast ovocnářství, zelinářství a většinou také vinařství. Na tuto základní strukturu pak navazují úzce specializované odvětví oborů zabývající se například zahradnickou mechanizací, ochranou proti chorobám a škůdcům v zahradnictví, zpracováním zahradnických produktů apod. Nesmíme také zapomenout na další minoritní odvětví, která lze zařadit do více oborů a jejichž někteří členové se alespoň částečně za zahradníky považují.

Podle údajů ČSÚ se produkce zahradníků (vymezená okrasnými rostlinami zeleninou, ovocem a vinnými hrozny) dlouhodobě pohybuje nad 10 % v rámci rostlinné produkce. V průměrné hodnotě produkce asi 7 miliard Kč.

Odhadovaný počet kmenových pracovníků v zahradnickém oboru je asi 15 000 lidí při výrobě a 15 000 lidí v navazujících službách jako jsou prodej květin, údržba zeleně, zpracování zahradnických produktů, dále ve školství, výzkumu a v jiných službách, které můžeme pokládat za zahradnické.

Plocha je značně rozdílná podle specifikace výroby v jednotlivých sekcích oboru. Například u květinářské výroby s roční produkcí v hodnotě 1,8 miliardy se jedná jen o 130 ha v kontrastu např. s ovocnářskou produkcí v zaokrouhlené roční hodnotě okolo 1 miliardy se jedná asi o 18 000 ha intenzivních sadů.

U všech částí zahradnického oboru je produkce významně nižší než domácí spotřeba. Přitom zájem o domácí produkty u spotřebitelů neustále roste. Tyto ekonomické úvahy asociují otázku: Proč je rozvoj zahradnického oboru tak pomalý? Zde budu výstižně jmenovat několik významných faktorů.

Do pěstitelského zázemí a technologií jsou potřeba vysoké investice, které naši pěstitelé zpravidla nemají a investoři si pro spolehlivé zúročení svých prostředků vybírají jiné obory v nichž je větší jistota i rychlejší návratnost. V zahradnictví jsou téměř nepojistitelná rizika, která posiluje i globální trh s přebytkem produkce v zemích EU. Naši zahraniční konkurenti jsou často v rámci povolených způsobů mnohem více podporováni svými státy, což znevýhodňuje postavení celého našeho oboru. Jedním z důležitých faktorů bude i postavení našich pěstitelů v EU ve vztahu k dohodnutým podmínkám pro roky 2014 - 2020.

Samostatnou oblastí je ohrožení budoucnosti a konkurenceschopnosti, vzhledem k rostoucím nárokům na technologie (nové pěstební konstrukce, skleníky, závlahové systémy, požadavky na integrovanou produkci a pod.) v kontrastu se zaostávajícím výzkumem a extrémně se zhoršujícím odborným vzděláváním. Zahraniční konkurenci pomáhá zejména dobře zorganizovaný systém odborné přípravy, ve kterém se nejen studenti ale i pracovníci v oboru mají možnost dozvědět o novinkách, ale také mají často možnost se prakticky s těmito novinkami seznámit.

V našem státě je úpadek vzdělávání vidět i na tom, že nejsou výjimkou školy, které vyučují odborné předměty podle učebnic z 80-tých let, také je často umožněno celou šíři odborných předmětů vyučovat jednomu nebo dvěma učitelům, kteří navíc často nespolupracují ani se Zahradnickou fakultou ani s profesními svazy zastupujícími významnou část naší produkce. O často absurdní tvorbě vzdělávacích programů bez logické účasti profesních svazů snad ani nemluvím.

Za úvahu v této souvislosti stojí neuspokojivé postavení profesních svazů v ČR. Jejich potřebnost je nezastupitelná, a přesto neexistuje jejich smysluplná systémová podpora, která by zaručila, že jejich činnost nebudou na principu dobrovolnosti dotovat jen někteří a jiní se na jejich výsledcích „přiživí a zadarmo se povezou".

Odborné vzdělávání v zahradnickém oboru

Asociace zahradnických společenstev zorganizovala na valných hromadách profesních svazů ojedinělé hodnocení škol zabývajících se vzděláváním zahradníků. Napříč celým oborem byly vyhodnoceny názory a získány jednoznačné výsledky a na ně navazující návrhy ke zlepšení stavu.

Ve zmíněném hodnocení jednoznačně vyhrála Česká zahradnická akademie Mělník - střední škola a vyšší odborná škola, příspěvková organizace. Tato mělnická škola vyhrála s výjimkou Moravskoslezského kraje (kde byla druhá) také ve všech jednotlivých krajích a žádná škola nezískala v celorepublikovém hodnocení ani polovinu bodů, které získala zahradnická škola v Mělníku. Právě přes toto jednoznačné vítězství se podivujeme postojům zřizovatele, který tak velkému množství škol umožnil odebírat této skvělé škole zájemce tím, že povolil studium zahradnictví na dalších šesti školách, které v tomto hodnocení zcela propadly. Obdobná je bohužel situace i v dalších krajích.

Ve druhé velmi úspěšné skupině se srovnatelnými výsledky pak byly zahradnické školy v Ostravě, Rajhra-dě, Děčíně, Kopidlně a Litomyšli s tím, že sice s odskokem, ale podmínky pro podporu profesních svazů získala též Střední odborná škola veterinární, mechanizační a zahradnická a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, České Budějovice, Rudolfovská 92, kterou uvádíme takto podrobně vzhledem ke dvěma školám v Českých Budějovicích, které podle rejstříku škol mohou zahradnictví vyučovat.

Zaujalo nás také vysoké umístění dvou škol, u kterých jsme si podle následné analýzy potvrdili důvody jejich mimořádného úspěchu. Jedná se o školy, které zahradníci ocenily vzhledem k jejich jedinečné specializaci, vedle které mají oprávnění vyučovat zahradnictví. Jedná se o valtickou vinařskou školu (Střední odborná škola vinařská a Střední odborné učiliště zahradnické,Valtice) a nasavrckou včelařskou školu (Střední odborné učiliště včelařské - Včelařské vzdělávací centrum, o.p.s. v Nasavrkách).

Všechny výše jmenované školy dosáhly od hodnotitelů dostatečné množství bodů a byly ve svém kraji první nebo druhé s výjimkou budějovické školy, která byla těsně pod stanovenou bodovou hranicí, leč druhá za mělnickou školou v Jihočeském kraji, což bylo v nastavených kritériích velmi důležité a nasavrcké školy, kterou v Pardubickém kraji předběhly školy v Mělníku a Litomyšli.

Dnes má právo vyučovat zahradnictví 48 škol v kategoriích H a M a dalších 29 škol v kategorii E. Často jde o mnohooborové školy, které ani slovo zahradnictví nemají v názvu. Jsou mezi nimi i takové školy, kde všechny zahradnické předměty vyučuje jeden nebo dva učitelé. Je s podivem, že zřizovatelé školám povolují tento obor na školách registrovat, když je předem zřejmé, že kvalitní podmínky pro získání uplatnitelného absolventa škola nemá (alespoň podle názorů odborné veřejnosti) a často navíc v daném kraji už jiná škola s tímto oborem existuje. Mezi výše jmenovanými školami a těmi dalšími byly v bodových hodnotách tak velké propasti, že se nedivím radě AZS, která se výsledky podrobně zabývala, že pokládá nejmenované zahradnické školy v očích odborné veřejnosti za neúspěšné a doporučila dílčí výsledky využít jen jako orientační při jednáních o současném špatném stavu s jednotlivými zřizovateli.

Jaký si tedy představujeme pro současnou situaci ideální stav? Ten je asi v současných podmínkách nedosažitelný, protože při reálné potřebě absolventů v našem oboru, by počet škol s dostatečným počtem studentů podmiňujících specializaci pedagogů i dostatečného vybavení, byl menší než počet krajů, nicméně 14 zahradnických škol v ČR s minimálním počtem 130 skutečných studentů v oborech zaměřených na zahradnictví, by byl nyní pro nás přijatelným kompromisem. Dovolím si tvrdit, že současný stav je dokonce v rozporu se školským zákonem, který v paragrafu 177 nařizuje zřizovateli dbát o potřebnost škol z pohledu trhu práce, demografického vývoje a zohledňovat zájmy občanů. Domnívám se, že základním zájmem občanů je v tomto ohledu studovat na takové škole, která je respektována odbornou veřejností a na níž má absolvent naději, na zaměstnání ve vystudovaném oboru. Dnes je situace taková, že nekvalitní a méně kvalitní školy odebírají zájemce těm kvalitnějším školám, přičemž kvalitu nikdo neposuzuje a všem školám jsou dány v přepočtu na žáka stejné peníze s tím, že některé produkují uplatnitelné zahradníky a z jiných za stejné prostředky vyjdou v oboru téměř nezaměstnatelní absolventi. Jaká je pak efektivita vynaložených prostředků na jejich vzdělávání? Konkurenční boj škol a krajů o žáka vyústil i ve vyplácení různě vysokých stipendií, která jsou někdy i bez ohledu na prospěch žákům vyplácena. Výběr školy pak ovlivňují různé faktory, kterými je často zastíněn ten nejdůležitější a to kvalita školy a její respektování odbornou veřejností vztahující se k budoucímu uplatnění studenta.

(tz)