V letošním zimním období (2011 -2012) proběhl na valných hromadách profesních svazů zahradnického oboru sběr dotazníků, které umožňovaly zúčastněným osobám vyjádřit svůj názor na kvalitu odborného zahradnického vzdělávání v ČR. Toto hodnocení zorganizovala Asociace zahradnických společenstev, která ho vedle svých členských svazů nabídla i dalším nečlenským subjektům tak, aby byla pokryta celá šíře zahradnického oboru. Hodnocení bylo tedy nabídnuto školkařům, zahradním architektům, realizátorům projektů i těm jež se podílí na péči o zahrady, květinářům, floristům, pracovníkům zahradnických center, ovocnářům (při jejich akcích i zúčastněným vinařům), zelinářům, učitelům zahradnických předmětů i dalším lidem, kteří mohou být pokládány za odbornou zahradnickou veřejnost. Při sběru dotazníků nás zaskočil velký podíl zúčastněných, kteří se dotazníkem nehodlali zabývat. Nejhlasitější připomínka byla k jeho rozsahu, kterou vysvětluji potřebou řádně výsledky analyzovat a následně získané hodnoty vysvětlit. Druhá častá připomínka oslovených se týkala pochybností o tom, zda jsou právě oni dostatečně kompetentní uvedené školy hodnotit. Tuto připomínku částečně uznávám, ale současně odpovídám otázkou: Kdo jiný je kompetentnější než lidé, kteří se v našem oboru pohybují, sledují odborná periodika, občas zaregistrují výsledky soutěží, jezdí na výstavy a veletrhy, při nichž se setkávají mezi sebou, (tedy s absolventy zahradnického vzdělávání) a často jsou zaměstnavateli absolventů zahradnických škol? V předprůzkumu při sestavování dotazníku jsem se nesetkal s nikým, kdo by měl přehled, o všech 48 školách, které byly do dotazníku zařazeny. Nevypovídá právě tato skutečnost, tedy že o škole téměř nikdo z odborné veřejnosti nic neví, o její kvalitě?

Při sestavování dotazníků byly vynechány školy vzdělávající zahradníky jen v oborech označených v rejstříku škol písmenem E – tedy školy „... s nižšími nároky v oblasti všeobecného i obecně odborného vzdělání ..." (cituji z nařízení vlády o soustavě oborů......). Hodnotitelé se téměř jednomyslně shodly na hypotéze, že absolventi těchto škol by měly mít nějakou nižší formu výučního listu, a že s nezařazením škol do hodnocení souhlasí. Jaké školy tedy v dotazníku byly? Všechny, které vzdělávají zahradníky v oborech H nebo M, tedy školy, které poskytují tak zvané plnohodnotné vyučení v oboru s dobrovolnou možností navázat kdekoliv nástavbou a doplnit si maturitní zkoušku nebo školy, které přímo poskytují studium zakončené maturitní zkouškou. Takto vyučovat zahradnictví má u nás oprávnění podle rejstříku škol skutečně 48 institucí. Často jde o mnohooborové školy, které ani slovo zahradnictví nemají v názvu. Jsou mezi nimi i takové školy, kde všechny zahradnické předměty vyučuje jeden nebo dva učitelé. Je s podivem, že zřizovatelé školám povolují tento obor na školách registrovat, když je předem zřejmé, že kvalitní podmínky pro získání uplatnitelného absolventa škola nemá (alespoň podle názorů odborné veřejnosti) a často navíc v daném kraji už jiná škola s tímto oborem existuje. Jaký si tedy představujeme pro současnou situaci ideální stav? Ten je asi v současných podmínkách nedosažitelný, protože při reálné potřebě absolventů v našem oboru, by počet škol s dostatečným počtem studentů podmiňujících specializaci pedagogů i dostatečného vybavení, byl menší než je počet krajů, nicméně 14 zahradnických škol v ČR s minimálním počtem 130 skutečných studentů v oborech zaměřených na zahradnictví, by byl nyní pro nás přijatelným kompromisem. Dovolím si tvrdit, že současný stav je dokonce v rozporu se školským zákonem, který v paragrafu 177 nařizuje zřizovateli dbát o potřebnost škol z pohledu trhu práce, demografického vývoje a zohledňovat zájmy občanů. Domnívám se, že základním zájmem občanů (tedy studentů a jejich rodičů) je v tomto ohledu studovat na takové škole, která je respektována odbornou veřejností a na níž má absolvent naději, na zaměstnání ve vystudovaném oboru. Dnes je situace taková, že nekvalitní a méně kvalitní školy odebírají zájemce těm kvalitnějším školám, přičemž kvalitu nikdo neposuzuje a všem školám jsou dány v přepočtu na žáka stejné peníze s tím, že některé produkují uplatnitelné zahradníky a z jiných za stejné prostředky vyjdou v oboru téměř nezaměstnatelní absolventi. Jaká je pak efektivita vynaložených prostředků (tvořených i našimi daněmi) na jejich vzdělávání? Konkurenční boj škol a krajů o žáka vyústil i ve vyplácení různě vysokých stipendií, která jsou někdy i bez ohledu na prospěch žákům vyplácena. Výběr školy pak ovlivňují různé faktory, kterými je často zastíněn ten nejdůležitější a to kvalita školy a její respektování odbornou veřejností vztahující se k budoucímu uplatnění studenta.

Ve zmíněném hodnocení jednoznačně vyhrála Česká zahradnická akademie Mělník - střední škola a vyšší odborná škola, příspěvková organizace. Tato škola vyhrála s výjimkou Moravskoslezského kraje (kde byla druhá) také ve všech jednotlivých krajích a žádná škola nezískala v celorepublikovém hodnocení ani polovinu bodů, které získala zahradnická škola v Mělníku. Právě přes toto jednoznačné vítězství se podivujeme postojům zřizovatele, který tak velkému množství škol umožnil odebírat této skvělé škole zájemce tím, že povolil studium zahradnictví na dalších šesti školách, které v tomto hodnocení zcela propadly. Tak jednoznačné vítězství překvapilo i radu AZS a mělnické škole nezbývá než pogratulovat. Ve druhé velmi úspěšné skupině se srovnatelnými výsledky pak byly zahradnické školy v Ostravě, Rajhradě, Děčíně, Kopidlně a Litomyšli s tím, že sice s odskokem, ale podmínky pro podporu profesních svazů získala ještě Střední odborná škola veterinární, mechanizační a zahradnická a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, České Budějovice, Rudolfovská 92, kterou uvádím takto podrobně vzhledem ke dvěma školám v Českých Budějovicích, které podle rejstříku škol mohou zahradnictví vyučovat. Zaujalo nás také vysoké umístění dvou škol, u kterých jsme si podle následné analýzy potvrdili důvody jejich mimořádného úspěchu. Jedná se o školy, které zahradníci ocenily vzhledem k jejich jedinečné specializaci, vedle které mají oprávnění vyučovat zahradnictví. Jedná se o Střední odbornou školu vinařskou ..., ve Valticích, a Střední odborné učiliště včelařské - Včelařské vzdělávací centrum, o.p.s. v Nasavrkách. Všechny výše jmenované školy dosáhly od hodnotitelů dostatečné množství bodů a byly ve svém kraji 1. nebo 2. s výjimkou budějovické školy, která byla těsně pod stanovenou bodovou hranicí, leč druhá za mělnickou školou v Jihočeském kraji, což bylo v nastavených kritériích velmi důležité a nasavrcké školy, kterou v Pardubickém kraji předběhly školy v Mělníku a Litomyšli. Hodnocení výsledných hodnot z více úhlů pak již jen znovu a znovu potvrzovalo tento prezentovaný výsledek. Přesto, že byly sledovány také odchylky v hodnocení v dílčích částech našeho oboru, nebyly zaznamenány významné rozdíly mezi hodnocením např. ovocnářů a květinářů, nebo mezi skupinami sadovníků a zelinářů a proto, ač bylo toto hledisko při posouzení výsledků uplatněno, nemohu v této souvislosti prezentovat nic pozoruhodného. Dokonce nebyl při zpracování výsledků využit ani odpočet „negativních hlasů", které bylo možné udělit až třem školám v seznamu, protože respondenti tuto možnost příliš nevyužili a na celkových výsledcích by tyto body téměř nic nezměnily. Zjednodušeně lze říct, že školy s nejmenším počtem kladných bodů měly zpravidla největší počet záporných hlasů.

Další zajímavostí je že Ti hodnotitelé, kteří určili Mělnickou školu jako nejlepší, jí přiřkli v průměru známku kvality 2 ( z pětibodové stupnice) – ta odpovídala slovnímu vyjádření – jsem spokojen – absolvent se po krátkém zaučení zpravidla stává dobrým odborným zaměstnancem

Celková spokojenost se stavem současného středního vzdělávání zahradníků v ČR pak dopadla mezi hodnotami 3 a 4, které byly slovně doplněny takto:

3 - jsem s připomínkami spokojen – absolventi potřebují hodně času a péče, aby se stali dobrými odbornými zaměstnanci, nicméně mají ze školy dobrý základ

4 – jsem nespokojen - absolventi něco málo o oboru vědí, ale bez ochoty věnovat hodně času doplňováním potřebných znalostí a dovedností, pochybuji, že se mohou stát dobrými odbornými zaměstnanci

Zprůměrujeme-li tyto odpovědi a vezmeme-li v úvahu, že stupnice byla jen pětibodová, tak přehoupnutím přes hodnotu tři je důvod spíš k nespokojenosti se současným stavem odborné přípravy a domnívám se, že to není jen záležitost našeho oboru. Tento výsledek je zajímavé více rozebrat. Skupina lidí, která označila mělnickou školu za nejlepší byla při druhé otázce na celkový stav odborné přípravy přísnější v hodnocení, než byl celkový průměr. Současně je zajímavý fakt, že lidé, kteří neoznačili mělnickou školu za nejlepší dávaly té své nejlepší škole v průměru horší hodnocení než skupina těch kteří preferovali školu v Mělníku.

Mezi jmenovanými školami a těmi dalšími byly v bodových hodnotách tak velké propasti, že se nedivím radě AZS, která se výsledky podrobně zabývala, že pokládá nejmenované zahradnické školy v očích odborné veřejnosti za neúspěšné a doporučila dílčí výsledky využít jen jako orientační při jednáních o současném špatném stavu s jednotlivými zřizovateli zahradnických škol.

Ing. Jiří Dusbaba – tajemník Asociace zahradnických společenstev