Potravinářská komora ČR a Agrární komora ČR se důrazně ohrazuje proti tvrzení, že růst cen syrového mléka, které jsou placeny zemědělcům, bude příčinou růstu cen mléka a mléčných výrobků na pultech obchodů. Trváme na tom, že nastavené obchodní přirážky u mléka naprosto nerespektovaly v průběhu uplynulých dvou let razantní pokles cen mléka pro zemědělce, tudíž pro jakékoliv zvyšování spotřebitelsých cen není nejmenší důvod.

Zatímco výkupní cena mléka pro prvovýrobce klesla od roku 2014 do letošního srpna o téměř 40 % (průměrná cena mléka v roce 2014 činila 8,90 Kč/l, v roce 2015 to už bylo jenom 7,29 Kč/l a za prvních 8 měsíců tohoto roku dokonce jen 6,34 Kč), velmi podobný byl pokes cen i pro zpracovatele při dodávkách do obchodních řetězců. Zatímco v lednu 2014 dostali zpracovatelé za kilo eidamu zaplaceno 114 Kč, v srpnu 2016 to už bylo jen 65 Kč (to představuje více než  42 % pokles). Spotřebitelská cena ve stejném období přitom poklesla jen o 35 %. Zarážející jsou ovšem v této souvislosti obchodní přirážky řetězců. Na pultech obchodů se totiž eidam v srpnu 2016 prodával průměrně za 107 Kč za kilogram, což je o 40 % více než cena, za kterou je eidam do obchodu dodáván. Neméně zajímavé jsou poznatky vyplývají ze statistických údajů pro máslo. To zpracovatelé dodávali v srpnu 2016 téměř přesně za o čtvrtinu nižší cenu než v lednu 2015, přičemž na pultech za stejnou dobu došlo k poklesu jen o 11,5 %. Polotučné mléko dodávaly mlékárny do obchodů v lednu 2014 za 13,67 Kč, v sprnu 2016 za 10,75 Kč  tedy snížení o 21,36 %) a obchody to stejné mléko prodávaly za 19,86 Kč, respektive 17,63 Kč (tedy snížení o pouhých 11,23 %, zato s téměř 65% obchodní přirážkou). Z těchto údajů tedy jasně vyplývá, že obchodní řetězce si němennými či dokonce ještě s procentuálním navýšením  obchodních přirážek vytvořily dostatečný polštář pro postupné zvyšování cen mléka placených zemědělcům a zpracovatelům na vlastní náklady, tedy bez zatížení spotřebitele.

Bohužel, zavádějící informace o zvyšování cen potravin pro spotřebitele v důsledku vyšších cen placených prvovýrobcům a zpracovatelům se v posledních dnech objevují v řádě médií, naposledy v pořadu Otázky Václava Moravce v neděli 2. 10. 2016 v diskusi ministra zemědělství Mariana Jurečky a stínového ministra zemědělství za KSČM Pavla Kováčika.

Potravinářská komora ČR dlouhodobě kritizuje i další diskutované téma v tomto pořadu, a to v zákoně zakotvené označení Česká potravina. Ačkoliv vítáme jakoukoliv podporu a propagaci českých potravin, nemůžeme souhlasit s tím, že kvůli stávající definici 75% podílu české suroviny ve výrobku, jsou z toho označení prakticky vyloučeni nejen velcí, ale i střední a v případě čokolády i malí, výrobci řady produktů. Jde zejména o čokoládu a čokoládové výrobky, protože zde nelze podíl české suroviny zajistit ze zřejmého důvodu, že u nás kakaové boby nerostou, nicméně u zpracovatelů ovoce a zeleniny, ať už na šťávy, džemy nebo kompoty či sterilovanou zeleninu, není možné podílu 75 % dosáhnout z prostého důvodu, že v České republice není dostatek suroviny, tedy ovoce a zeleniny, pro danou výrobu, a jestliže chce pokrýt výrobce požadavky trhu a nevyklidit pozice zahraniční konkurenci, musí surovinu dovážet. A za to je trestán nemožností použít logo Česká potravina.

Právě tuto skutečnost reflektuje certifikát Český výrobek – garantováno PK ČR, jehož podmínky vznikly ve spolupráci s jednotlivými svazy na základě detailní znalosti trhu a prostředí a nikoliv z důvodů sebeprezentace toho, jak to myslíme s českým potravinami dobře.

V tomto kontextu pak ovšem zůstává záhadou, proč ministerstvo zemědělství neprosazuje povinné uvádění podílu hlavní složky u potravin, kde ji lze poměrně snadno stanovit, nebo povinné označení výrobce i s adresou, což by paradoxně pomohlo spotřebitelům v orientaci daleko více než dobrovolné a vágní označení Česká potravina.

(tz)