V časech, které jsou pro ekonomický růst země mimořádně příznivé, by zaměstnavatelé mohli pracovat, jak se říká, s „čistou hlavou“. Jenže zásadních problémů, například s lidskými zdroji, se nezbavili, naopak. A věcí k řešení na nejvyšší úrovni zůstává celá řada. Hovořili jsme o tom s prezidentem Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR Janem Wiesnerem.
Nezaměstnanost klesla na nejnižší úroveň, stoupají počty neobsazených míst ve firmách. Jak současnou situaci vnímáte vy?
Většina našich podniků má dostatek práce, ale chybí jim lidi. Naplno se projevilo to, na co upozorňujeme už patnáct let. Rozbil se systém technického školství, nepodporoval se zájem o řemesla, přestalo se působit na rodiče, aby dávali děti na průmyslové obory, na nichž stojí ekonomika. Svoji roli sehrála i média, která pozornost odváděla jiným směrem. A výsledek vidíme na každém kroku.
Jak může pomoci konfederace?
Účastníme se jednání na nejvyšší úrovni, přinášíme návrhy na porady ekonomických ministrů, chceme působit na média. Nyní se snažíme překlenout nejhorší období zaměstnáváním pracovníků ze zahraničí. Jde o provizorní, ale účinné řešení. V současnosti už funguje projekt Ukrajina, a to i přes odpor odborů. Jednáme o vyšší podpoře s ministerstvy průmyslu a obchodu, zahraničí a vnitra, jichž se daná problematika týká.
Co vytváří největší problémy?
Kritickým faktorem zůstává rychlost a čas. Naše firmy mají nové zakázky a potřebují získat pracovní sílu co nejdříve, aby je mohly v termínu zrealizovat. Dostat sem ukrajinské dělníky a řemeslníky přes zkorumpované Visa pointy nefunguje. Cesta se otevřela přes české zastupitelství ve Lvově, kde na této agendě pracuje pět lidí. Za měsíc však vyřídí asi jen 320 žádostí, tedy mnohem méně, než je potřeba. Žádosti o práci v ČR se tam vrší, přesouvají se do příštího roku. Chceme jednat o tom, aby stát posílil tento úřad finančně i personálně. Rezorty, které se na projektu podílejí, by bylo prospěšné doplnit. Jde o navýšení počtu příslušnými pracovníky na ministerstvu vnitra a průmyslu a obchodu.
Bavíme se však o stovkách, čekají však desetitisíce volných pracovních pozic...
S Ukrajinou běží ještě další projekt na získávání vysoce kvalifikovaných odborníků. Dosud se podařilo vyřídit dvě stě padesát žádostí. Výhodou Ukrajinců je nejen blízký jazyk, ale i vzdálenost, která dělí obě republiky. Zájem o spolupráci však projevují i v Mongolsku, Vietnamské socialistické republice i dalších zemích.
Odboráři však tyto „dovozy“ kritizují, protože prý zaměstnavatelům jde jen o levnou pracovní sílu. Mají pravdu?
Nemohu s tímto názorem souhlasit. Základní podmínkou pro získání povolení je, že cizí zaměstnanci budou u nás pracovat za stejných platových a dalších podmínek, jaké mají Češi. Firmy navíc musí u zahraničních dělníků řešit i jejich ubytování a další záležitosti. Vše je dobře ošetřeno smlouvami. Navíc nehrozí, že by k nám přišla půlmilionová armáda lidí, která by obrátila naruby pracovní trh, jak se nám snaží namluvit odboráři.
Konkurenceschopnost České republiky však neohrožuje pouze to, že zakázky nemá kdo zhotovit. Která rizika vám dělají největší starosti?
V první řadě chci jmenovat omezení investic. Přestože máme finanční prostředky, nedokážeme je smysluplně vynaložit na nejdůležitější investiční akce. A samostatnou kapitolou zůstává čerpání peněz z evropských fondů, kde nám už třetím rokem ujíždí vlak. Měly by být vyhlášeny konkrétní programy, vyhodnoceny vhodné projekty a mělo se začít s jejich realizací. Zatím se to nedaří, všechno se hrozně táhne. A o zjednodušení administrativní náročnosti nemůže být ani řeč. Stavby, zejména dopravní, nejsou připraveny, proto se místo dalšího rozvoje a zkvalitňování sítě silnic neúčelně vyměňují svodidla, aby se nějaké peníze utratily. Státní rozpočet vykazuje přebytek, ale z velké části jen kvůli odloženým nákladům. Moc si nemůžeme slibovat ani od stavebního zákona, proto si přejeme, aby byl zpracován úplně nový, moderní a nebyl překážkou investiční činnosti. Několik let naléháme na vládu, aby vytvořila hospodářkou koncepci státu. Zatím můžeme považovat za úspěch, že se alespoň podařilo zpracovat akční plán na podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti. Pravidelně sledujeme, jak se plní, usilujeme o odblokování největších brzd.
Mohl bych jmenovat podporu vědy, výzkumu, inovací, školství. Měli bychom se víc zaměřit na tvorbu finálních výrobků. Naše firmy často figurují jako subdodavatelé, případně pracují ve mzdě za krutých podmínek. Nedokáží si tak vytvořit prostředky pro další rozvoj a modernizaci a nemohou ani tím zajistit předpoklady pro patřičný růst mezd v této kategorii podnikajících subjektů.
Co vás čeká za velký úkol v nejbližší době?
Na tripartitě a při dalších příležitostech budeme tlačit na Sobotkovu vládu, aby ještě uskutečnila co nejvíc slibovaných věcí. Času už totiž není nazbyt a víme, že s blížícími se volbami myslí koalice víc na ně než na úkoly, které by ještě měla splnit.
za rozhovor poděkoval Pavel Kačer