Agrární komora České republiky odmítá plošné ataky zamířené na zemědělce, kteří jsou podle vyjádření politiků a často tak zvaných odborníků, hlavními viníky eroze půdy a zapříčiňují i její nedostatečnou ochranu. Tyto informace se nyní opětovně objevily v souvislosti s návrhem protierozní vyhlášky, která pochází z dílny Ministerstva životního prostředí a bohužel v tomto duchu se nesla i část vystoupení Mariana Jurečky, ministra zemědělství v pořadu České televize Interview ČT 24 ze dne 10. července 2017. Jak v tomto směru upozorňuje Zdeněk Jandejsek, prezident komory: „Agrární komora jednoznačně souhlasí s tím, že ochrana půdy je jednou ze současných priorit, a to v to kontextu na celý základ zemědělského hospodaření, péči o životní prostředí, ale i ve věci prolínání se na veškeré další činnosti člověka v krajině, jako je například stále rostoucí význam nakládání s vodními zdroji.

Půda je zároveň od nepaměti základem zemědělských činností a cílem každého řádného hospodáře tak bylo a je vlastnosti půdy zlepšovat, investovat do její úrodnosti a předávat ji následujícím generacím v dobrém stavu.“ A dodává: „Z tohoto úhlu pohledu naprosto souhlasíme s tím, aby ten, kdo o půdu nedbá a třeba i opakovaně působí škody tohoto rázu, nesl přímou zodpovědnost.“

Zároveň je potřeba věcně konstatovat, že v současnosti je krajina pod tlakem mnoha nezdravých faktorů. Jedním z těch zásadních je výrazná stavební aktivita naší společnosti, ať už výstavbou továrních a skladových hal, silničních a dálničních sítí, příměstských čtvrtí. Denně tak bez náhrady ztrácíme 12 – 15 hektarů půdy často nejúrodnější půdy a kupodivu, se zde zemědělci ochrany nedovolají... Výsledkem je zabetonování krajiny, rychlý odtok vody, minimální vsak do podzemních vod i změny mikroklimatu. Ať chceme nebo nechceme, neseme si zároveň historické dědictví spočívající v omezeném zadržování vody v krajině, napřímili jsme a vybetonovali toky, zrušili mnoho malých a menších rybníků, vysušili mokřady. Pozemkové úpravy probíhají, ale jde o běh na velmi dlouhou trať. Dále se - ať už jsou na to vědecké názory jakékoliv, dostáváme do určitého období změn klimatu. Nemění se sice objemy srážek, ale rapidně se mění jejich rozložení v roce a jejich povaha. Na místo potřebného déletrvajícího deště naráz spadnou desítky milimetrů vody, které půda, potoky a řeky, či lesy prostě nejsou schopny pojmout. Jak ukazují dlouhodobé zkušenosti dokáže si zdravá krajina celkem poradit s výskytem 10 až 20ti letých událostí, ale přívalové deště či silné bouřkové vlny o desítkách milimetrů srážek na metr plochy během několika málo hodin jsou prostě abnormální, což potvrzuje dění v celé Evropě. Erozní události jsou mimo jiné důsledkem právě uvedených záležitostí a přesunout zde veškerou odpovědnost na zemědělce je naprosto zavádějící a zjednodušené.

Jak k tomu říká prezident Jandejsek: „Návrh protierozní vyhlášky zemědělce tak již předběžně a s výstrahou staví do role viníka, výpočtem od úřednického stolu omezuje bez náhrad jeho hospodaření, nebere v potaz realitu skutečnosti a konkrétního území, a to vše zastřešuje přísnými sankcemi. Harmonogram je předem nalinkovaný s tím, že se úředníci dopočetli, že v roce 2030 se pod protierozní ochranu dostane 60 % území… zřejmě ideálně krajinu zatravníme a zalesníme a potraviny dovezeme. To je věc v Evropě naprosto unikátní, originální a bohužel smutná.“ Dále upozorňuje, že: “Návrh vyhlášky také zcela přehlíží význam a nastavení stávajících přísných opatření, kterými jsou podmíněny výplaty podpor, které zemědělci ve vlastním zájmu v naprosté většině dodržují. I proto navrhujeme kompromisní řešení spočívající ve vymezení 25 % erozních ploch na období čtyř let s tím, že následně by došlo k vyhodnocení opatření a teprve na základě těchto dat by se rozhodlo co dál. V této souvislosti je nutné podoktnout, že mimo jiné se nám zde negativně vrací i výrazný pokles živočišné výroby, která do zdravé a vyvážené krajiny prostě patří.“

Agrární komora České republiky je přesvědčena, že ochrana půdy musí být řešena průřezově a nikoliv jen přes jednu podnikatelskou skupinu. Příčiny známe, účinné nástroje jsou k dispozici také a zodpovědnost nese celá naši společnost, bohužel jen ten čas nám ubývá.

(tz)